Recenze: Skoro jako Kameňák. Filmu s Donutilem zcela chybí kvalitní humor

Dvě dívky pracující v našem nejslavnějším pivovaru se chystají dosáhnout svých snů tím, že do lahví kromě piva vpašují romantický vzkaz. Do Plzně za láskou míří také čilý důchodce v podání Miroslava Donutila, který tu naposledy žil, když mu bylo deset. Pak s rodinou emigroval. Ale na Mařenku a její pusu myslí stále.

Podobných osudů napsal scenárista a režisér Martin Horský do své nové, hvězdně obsazené komedie Někdo to rád v Plzni, kterou od čtvrtka promítají kina, spoustu. Škoda, že se mu nepovedlo tam napsat ani jeden fungující vtip.

Autor snímků Ženy v běhu či Moře na dvoře rád vytváří silně nerealistické světy. Podivnou komunitu obyvatel jednoho dvorku ze svého předchozího počinu se mu tentokrát překonat nepovedlo, ale sklon k postavám vedeným poněkud dětinskými představami o světě má stále.

Horského novinka chce být vícegenerační komedií o hledání štěstí, paradoxně se tu však nejvíce času mluví o sexu. A čím víc se o něm mluví, tím méně se praktikuje. Respektive vůbec. Postavy vidíme před, či po něm, ale jakýkoli náznak intimity či milostných aktivit zcela chybí.

Nahrazují to komentáře týkající se otázky, proč mají některé postavy se sexem problém. Štěpán Kozub hraje muže, který je podle věštby přesvědčený, že brzy umře. Jeho vztah s postavou Jenovéfy Bokové má tak ryze transakční povahu. Tomu, aby si jejich charaktery vzájemně prospěly souloží, však brání, že Kozub je příliš rychlý.

Martinu Pechlátovi se tu přezdívá pekař, neboť pracuje v krematoriu a omylem ho tak předchází pověst, že umí rozhicovat chlapa i ženskou. Což je zhruba úroveň humoru, se kterou pracuje většina snímku. Moc nedává smysl, proč by Pechláta někdo – tedy konkrétně Michal Suchánek – doporučil Marku Taclíkovi „do trojky“, kterou se snaží si zpříjemnit fakt, že mu bude padesát. K žádnému rozhicování tento omyl pochopitelně nevede.

Někdo to rád v Plzni se svou strukturou příliš neliší od série Kameňák. Také se tu vše podřizuje vtipu, a to nikdy vtipu dobrému. Ty plzeňské se na rozdíl od Troškových alespoň snaží o původnost, takže nemáme pocit, že se díváme na rozpohybované stránky časopisu Trnky brnky. A také jsou tu k sobě postavy výrazně milejší. Kvalitou humoru se ovšem obojí příliš neliší.

Novinka je místy absurdní, ale nikdy není poznat, zda chce být ta absurdita cílená. To, že tu Pavel Zedníček hraje otce Jiřího Lábuse, má mu být 102 let a má být vyhlášeným proutníkem, jenž si stěžuje, že ty sedmdesátnice už nic nevydrží, je asi nějakým typem nadsázky. Ale příliš zábavný není.

Jsou tu situace, ze kterých by šlo vytěžit víc. Petr Uhlík v roli nesmělého chlapce, kterého podvedl bratr a nyní čeká dítě s oběma jejich partnerkami, prožívá hezké chvilky se ženou, s níž opakovaně uvízne ve výtahu. I napětí mezi Kozubem a Bokovou, díky jejich citu pro komediální načasování, má jistý potenciál. Stejně tak Pechlátova romance, jíž je překážkou silikon v prsou partnerky, neboť ten mu vždy zaneřádí pec, a proto ho sexuálně nestimuluje.

Všechno však shazuje nedotažený scénář, který postavy používá především jako věšáky na vtipy. A ani ty vtipy nedovede pořádně vystavět.

Hrdinové, kteří mají být bizarní, jsou bizarní málo – ať už jde o Suchánka v roli takzvaného bytového nudisty, či Kozuba, jemuž tu neustále něco padá shůry na hlavu. A prostoru na vřelejší emoce zůstává velmi málo.

Donutil s Lábusem se vracejí do klukovských let a blbnou po Plzni jako za mlada, dokud nenarazí na Mařenku a dětské lásce už nic nebrání. A tak dále.

Svým způsobem je výhoda, že se tu vyskytuje tak moc postav, neboť nezbývá mnoho času přemýšlet, proč jsou špatně napsané, jako tomu bylo třeba v případě hrdiny snímku Moře na dvoře v podání Ondřeje Vetchého. Ale i tady platí, že žádný z hrdinů neprodělává nějaký vývoj, prostě dojde tu a tam na nějaké to spárování a hotovo.

Nejvíce iritující na snímku je, jak málo se o cokoli snaží. Neumí být romantický, vtipy mají parametry humoru druhého stupně základní školy, drobné náznaky něčeho podivného jsou zbytečně krotké.

Martin Horský netočí filmy z prostředí vyšší střední třídy jako mnoho autorů českých romantických komedií, takže ani jeho novinka Někdo to rád v Plzni není plná cynických charakterů a scén z korporátního prostředí.

Jde o lidovou komedii se všemi jejími nešvary. Vrcholem odvazu tu je, že Taclík s manželkou plánují trojku a nemohou se dohodnout, zda napřed přiberou chlapa, nebo ženskou. Pochopitelně k ní nikdy nedojde, protože v tomto usedlém filmu se o sexu opravdu pouze hovoří. Do té míry, že nepoměr mezi řečmi a činy začne být v jednu chvíli otravný.

Jenže ono to vlastně sedí. Ve snímku Někdo to rád v Plzni sice Zedníček v roli sexuálně aktivního kmeta údajně osouloží vše, co se hýbe, ale ve všech jiných aspektech jde o dílo spíše impotentní.