Talent září i v play off. Sbírá body a je lepší než Nečas s Hejdukem

Karlovy Vary se vrátily z Třince naštvané. Měly soupeře dorazit, vedly 4:1 a byly blízko, aby stav extraligového semifinále srovnaly na 1:1. Jenže druhá parta se z maléru vyhrabala, skóre otočila. Od úterý série pokračuje za stavu 2:0 pro Oceláře. Přes porážku se ale neubráníte nadšení z toho, co všechno umí Petr Tomek.

Košík přišroubovaný na helmě ukazuje vždy na dvě možnosti. Buď má hráč nějaký zásadní defekt v obličeji, nebo vykazuje takovou kvalitu, že ještě před osmnáctými narozeninami zvládá hrát mezi dospělými. V případě sedmnáctiletého Tomka platí varianta B.

Od pravého mantinelu si umí řídit přesilovku. Vzal si puk, se zvednutou hlavou hledal nejlepší řešení. Na modré čáře měl Radek Číp zvednutou hokejku. Byl to signál, ať Tomek nahraje, že on do puku praští vší silou.

Teenager hledal ještě něco jiného. Najednou se možnost otevřela. Jakub Minárik zaparkoval kousek od branky, takže mu přiletěl prudký puk přímo na hokejku. Gól!

„Má velkou kliku, že se trenér Pavel Patera rozhodl s ním pracovat. Dělá to velmi dobře,“ chválí karlovarského kouče jiný trenér Martin Pešout. Několikrát zažil, jak se mladí hráči vypouštějí do světa. Pracoval v realizačním týmu Komety, když vyletěl mezi dospělé Martin Nečas, sám zapracovával mezi dospělé Jiřího Kulicha v Karlových Varech.

Petr Tomek se nachází na startu kariéry. Je tak mladý, že se ho ještě netýká ani draft NHL, na řadu půjde až příští rok. Proto se čekalo, že přechod do dospělého hokeje bude pomalejší.

Karlovy Vary jsou v tomhle ohledu českou špičkou. Jsou týmem, který historicky dovede své nejlepší hráče do dospělého hokeje vypustit. Nedávají jim pozice na hraně sestavy. Pokud se rýsuje talent, dostane v sestavě takové místo, pro které poslední roky roste.

Nefunguje tady model, že nejdřív by měl jít mladý hokejista do čtvrté řady, srážet se, bojovat ideálně v další skupině mladých hráčů a jednou to třeba vyjde. Pokud někdo má hrát přesilovky, dostane takovou možnost i v prvním týmu. Jestli z někoho roste defenzivní specialista, chodí do jiných herních situací se spoluhráči, kteří už mají praxi.

Ostatně, kdyby měl Tomek začít tím, že se sráží ve čtvrté lajně, se 75 kilogramy by ho někdo patrně přizabil. Přednost šikovného útočníka z Třebíče je jinde. Umí tvořit, je s pukem správně drzý a chápe i, kdy se má vracet. Proto hraje v play off zásadní roli.

Není problém najít statistiky, kde útočník přeskakuje nejlepší hráče historie českého hokeje. Nikdo třeba před osmnáctými narozeninami nenasbíral v play off tolik bodů, kolik má on. Je nad Milanem Hejdukem, Radkem Dvořákem i Martinem Nečasem. Všichni se pak z extraligy odrazili ke kariéře v NHL a nasbírali tam stovky zápasů i bodů.

Tomek je teprve na startu. Má ale předpoklady, aby se do výjimečné společnosti přidal taky.

A to se původně čekalo, že dostane pár zápasů na startu sezony, když měly Karlovy Vary marodku. Jenže v šesti prvních utkáních nastřílel dohromady pět gólů. Když mu bylo ještě šestnáct.

Poslat ho do juniorů? To už nešlo. Na to byl moc dobrý.

V play off už Tomek hraje kolem 16 minut, což je pro tak mladého hráče ohromná porce. Ale sem postupně došel, když mu kouč Patera, někdejší špičkový střední útočník, čas dávkoval opatrně. Klidně pod deset minut, hlavně, ať chodí na led ve správné roli. Žádné, že se má jít srážet a bránit. Jsi dobrý směrem dopředu? Vybal, co dovedeš.

Je to stejný mustr, kdy vedle Martina Erata v Kometě rostl Martin Nečas. Jiří Kulich takhle dostával minuty po boku kapitána Tomáše Vondráčka. Tomek má u sebe reprezentanty Jiřího Černocha s Ondřejem Beránkem.

„Nebudeme si nic nalhávat, Petrův biologický věk je o něco nižší. Vidíte, že je drobnější. Pavel tohle dělal výborně, větší minuty nejdřív dával o dva roky staršímu Čihařovi, který je fyzicky vyspělejší,“ pokračuje Pešout. Devatenáctiletý Vojtěch Čihař ale odešel do Ameriky, takže větší čas začal postupně získávat Tomek.

Patera ho poslal už v play off třeba na trestné střílení proti Liberci. Tomek proměnil a potom slavil tak, že ho soupeři chtěli přetrhnout. V základní části se proti Liberci trefil zase po sólu, kdy projel celé hřiště. „Ty vole,“ vyhrkl překvapeně v přenosu České televize i expert Petr Hubáček.

Občas za útočníkem jezdí rozhodčí, ať nepadá tak ochotně. Když do něj starší protihráči vrtají řečmi, nenechá si nic líbit.

„Mám terč na zádech už docela dlouho. A i když mi je sedmnáct, neznamená to, že si nemůžu nic říct. Jsem stejný hráč jako oni, jsou tam souboje, trash talk k tomu patří, což mám asi po tátovi. Byl podobný,“ líčil Petr Tomek. Jeho otec na nejvyšší úrovni nikdy nehrál, působil v Třebíči a pak v Rakousku.

„Víte, v čem spočívá výhoda u takových hráčů?“ vybízí Martin Pešout. „Jakmile jim správně dávkujete čas a mají dobré spoluhráče, rostou vám před očima. Kluci, kteří hrají ligu deset let, se už tak nezlepšují, ale u talentovaných hráčů progres vidíte. Patýz (Patera) zaslouží absolutorium stejně jako Libor Zábranský v Brně za práci s Martinem Nečasem. Tohle kluky posouvá.“

Pokud by Karlovy Vary sérii s Třincem otočily, hrozil by zvláštní střet. Od 22. dubna se hraje mistrovství světa do 18 let a Tomek patří mezi největší hvězdy týmu. Jenže kdyby tým hrál finále, start šampionátu by nestihl.

Svazová pravidla ovšem říkají, že pokud by ho trenér nominoval, klub ho musí uvolnit. Takže v případě, že Vary sérii otočí, reprezentace si o Tomka řekne, klub mu musí sbalit tašku a popřát hodně štěstí.

„Neexistuje, abyste hráče nepustili,“ říká i Pešout, který podobnou věc zažil z několika úhlů. „V roce 2017 jsme v semifinále přešli s Kometou přes Hradec a Martin Nečas musel odjet. Sérii o zlato hrát nemohl,“ vybaví si starou story.

Čekalo se, jak s talentovaným borcem reprezentace poletí pro medaili. Jenže Nečas působil na turnaji dost unaveně. Posbíral tři asistence v pěti zápasech a reprezentace vypadla ve čtvrtfinále.

Málokdo si uvědomoval, jakou nálož sedmnáctiletý hráč po celé sezoně dostal. Vyrvali ho z boje o titul, aby zamířil k týmu, se kterým se nechystal na turnaj. Tam se od něj čekalo, že musí okamžitě zářit a být nejlepší.

Pešout viděl, co příjezd na poslední chvíli udělá, i z pohledu trenéra reprezentační osmnáctky. „Jakub Voráček nám dorazil na třetí zápas s Finy a přijel až na druhou třetinu, protože měl problém se spojem v Londýně,“ vybavuje si zážitek z MS 2007.

V roce 2006 patřil Jakub Voráček ke hvězdám reprezentace, kterou táhli ještě Michael Frolík a Jiří Tlustý. Tým trenéra Pešouta získal bronz. O rok později přišel temný scénář, i když měl hvězdu formátu Voráčka, tehdy už hráče Halifaxu v zámořské juniorce, sestoupil z elitní skupiny.

Ani výjimečný útočník nic nevytrhl. „Přiletěl po vysilujícím play off a formu jako před rokem neměl. Turnaj osmnáctek je strašně těžký,“ přidává Pešout. „Když dorazíte unavení, máte hendikep proti klukům, kteří se chystají tři týdny jen na ten turnaj. V únavě se maže i ten obrovský talent, který máte.“

Když v roce 2022 sledoval v roli trenéra Karlových Varů, jak dominoval na šampionátu Jiří Kulich, tuhle teorii si jen potvrdil. Tým vypadl ve čtvrtfinále extraligy, Kulich odjel v klidu na MS a tam nastřílel devět gólů v šesti zápasech. „Jirka měl čas se připravit a pak se stal nejužitečnějším hráčem celého mistrovství. Příprava má opravdu smysl i u takových super hráčů,“ říká Pešout.

Výhodou pro Tomkovu budoucnost je, že v Karlových Varech zůstane trenér Patera. Před hráčem se tak v ročníku, kdy půjde na draft, rýsuje poměrně průhledná cesta. Jestli mu nespadne nijak dramaticky výkonnost, znovu bude hrát extraligu. Odchod do Ameriky může mít připravený jako druhou variantu, kdyby se doma něco zaseklo.

Na případech Martina Nečase nebo Jiřího Kulicha je dobře vidět, že i z české nejvyšší soutěže mohou kluby NHL brát na draftu hodně vysoko. Jediným limitem u Tomka bude výška a kila. Proto si ho budou skauti proklepávat, srovnávat a diskutovat, jak hráč s vysokými hokejovými dovednostmi může třeba za pět let obstát v NHL.

Zlepší se natolik, že má smysl ho brát už v prvním kole, když trendem jsou spíš vysocí hráči? „Nejsem si jistý, jestli při své postavě bude volbou v prvním kole draftu,“ říká upřímně i Scott Wheeler, expert serveru The Athletic.

Každý rok sestavuje několik žebříčků před draftem, kde vypočítává nejlepší hráče ročníku. V první verzi má Tomka na 24. místě, což by první kolo draftu znamenalo. „Dovednosti, bruslení, střelecký potenciál a herní instinkt totiž má. Je u něj vidět i zodpovědný přístup směrem dozadu. Podle toho, co zatím předvedl, jsem měl pocit, že si umístění v žebříčku zaslouží,“ vysvětlil Wheeler svůj pohled.

Důležité pro Tomkovu budoucnost tak bude, jestli naváže na svůj produktivní ročník. Když se od něj moc nečekalo, nastřílel v extralize 13 gólů, což je víc než třeba Oscar Flynn nebo Aleš Jergl. Předčil zavedená jména, což je na období, kdy během sezony slavíte sedmnácté narozeniny a na zápasy chodíte ve věku středoškoláka, unikátní počin.

V historii nejvyšší české soutěže dokázal být z takhle mladých hráčů lepší jen Jiří Hudler (15 gólů), jinak nikdo. Může se stát, že Tomkova čísla v další sezoně spadnou i proto, že bude pracovat s určitým tlakem.

Pokud se ale ještě zlepší? Může mířit klidně mezi nejlepší desítku draftu. I přes menší postavu se snaží hrát hodně do těla. Do září nabere pár kil, mohl by být ve hře bez puku ještě platnější, na což se v NHL dívají hodně.

„Dobrý bruslař s rychlýma nohama, dokáže rychle měnit směr a velmi dobře si hledá prostor, kam si najet pro přihrávku. Líbí se mi jeho střela z první a jak pracuje bez puku, rozbíjí akce soupeře a díky své aktivitě je hodně nepříjemný,“ sepsal Tomkovo první velké hodnocení pro The Athletic Scott Wheeler.