Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Současný vývoj světové ekonomiky a směřování finančních trhů budou i nadále v nejbližším období záviset především na třech klíčových faktorech. Prvním je skutečná délka a intenzita probíhajícího konfliktu po vyhlášení dočasného dvoutýdenního příměří, druhým míra faktického obnovení energetických toků, zejména přes Hormuzský průliv, a třetím výsledné geopolitické uspořádání širšího regionu Blízkého východu.
Právě kombinace těchto tří proměnných rozhodne o tom, zda světová ekonomika nakonec projde pouze přechodným šokem, nebo zda vstoupí do delšího období zvýšené inflace, slabšího růstu a vyšší volatility na finančních trzích. Příměří samo o sobě totiž představuje důležitý stabilizační moment, nikoli však definitivní řešení hlubších bezpečnostních a ekonomických rizik.
Bezprostřední reakce finančních trhů na oznámené příměří byla jednoznačně pozitivní. Ceny ropy prudce klesly, Brent se posunul zpět pod hranici 100 dolarů za barel a výrazně oslabily i ceny zemního plynu, zatímco akciové trhy v Asii i Evropě zaznamenaly silný růst. Investoři tím dali najevo, že alespoň část nejhoršího scénáře z tržních cen aktiv okamžitě stáhli, a to především riziko dlouhodobější blokády Hormuzského průlivu a s ní spojeného dalšího skokového zdražení energií. Tento posun je makroekonomicky důležitý, protože právě energetický kanál byl hlavním mechanismem, přes který se konflikt začal přelévat do inflace, podnikatelské důvěry a očekávání finančních trhů.
Na druhé straně by bylo chybou interpretovat aktuální tržní úlevu jako důkaz, že riziko pro světovou ekonomiku zásadně pominulo. Příměří je dočasné, podmíněné a jeho praktická implementace zůstává v některých ohledech nejasná. Z veřejně dostupných informací vyplývá, že trhy sice sázejí na zlepšení průchodnosti Hormuzského průlivu, avšak přetrvávají otázky ohledně bezpečnosti námořní dopravy, pojištění tankerů, reálné ochoty rejdařů okamžitě obnovit provoz a širší vojenské koordinace v regionu. Jinými slovy, geopolitická riziková prémie sice v posledních hodinách výrazně klesla, ale z trhu zcela nezmizela.
Právě Hormuzský průliv zůstává i po oznámeném příměří klíčovým bodem celé krize. Jde o jednu z nejdůležitějších tepen světové energetiky a jakékoli pochybnosti o jeho bezpečné a plně předvídatelné průchodnosti mají téměř okamžitý dopad na ceny ropy, LNG, přepravní náklady i inflační očekávání. Pozitivní zprávou je, že trhy nyní přestaly ve stejné míře zaceňovat scénář akutní a déletrvající energetické nouze. Negativní zprávou však je, že i po případném formálním obnovení provozu mohou zvýšené náklady na pojištění, opatrnost přepravců a nejistota ohledně trvání příměří držet ceny energií a logistických služeb výše, než odpovídá běžnému stavu.
Z makroekonomického pohledu tedy došlo ke zmírnění bezprostředního stagflačního rizika, nikoli k jeho úplnému odstranění. Pokud by se příměří udrželo a průchod Hormuzem se skutečně stabilizoval, tlak na další růst inflace by se mohl v nejbližších týdnech částečně zmírnit a výhled světového růstu by se proti předchozím dnům zlepšil. Pokud by se však ukázalo, že příměří je pouze krátkou pauzou před obnovením konfliktu, mohou se obavy z vyšší inflace a slabšího růstu velmi rychle vrátit. Trhy proto nyní nepřecházejí do prostředí plného optimismu, ale spíše do režimu podmíněné úlevy.
To je důležité i pro interpretaci dosavadního chování investorů. Před oznámením příměří finanční trhy podle mého názoru stále plně nedoceňovaly rozsah škod, které konflikt již mezitím způsobil skrze energetické a obchodní kanály. Nynější růst akciových trhů a pokles cen ropy ukazují, že investoři velmi rychle přecenili pravděpodobnosti jednotlivých scénářů.
Základní tržní narativ se během několika hodin posunul od obavy z další eskalace k naději na alespoň dočasnou stabilizaci. To je z krátkodobého hlediska pro riziková aktiva příznivé, ale neznamená to automaticky návrat k předkrizovému makroekonomickému prostředí.
Evropa přitom zůstává zranitelnější než Spojené státy. Její citlivost na energetické šoky je vyšší kvůli průmyslové struktuře i větší závislosti na dovozu energetických surovin. Dočasné uklidnění situace proto pro Evropu představuje významnou úlevu, ale nikoli definitivní odstranění problému. Pokud se ukáže, že energetické toky budou obnovovány jen postupně nebo za vyšší cenu, dopady na evropský průmysl, podnikatelskou důvěru a růst mohou přetrvávat déle, než by odpovídalo samotné délce příměří. Širší dopady předchozího narušení na světový obchod a ceny navíc nezmizí ze dne na den.
Zásadní bude také reakce klíčových centrálních bank, především amerického Fedu. Oznámené příměří a propad cen ropy sice dočasně snižují tlak na bezprostřední přecenění inflačních očekávání, Fed se však i nadále nachází ve složité situaci. Na jedné straně může krátkodobá deeskalace snížit potřebu reagovat na nový energetický nákladový inflační šok, na straně druhé ale zůstává americká ekonomika velmi citlivá na vyšší úrokové sazby a fiskální pozice Spojených států zůstává enormně napjatá. Jinými slovy, příměří může Fedu poskytnout určitý čas, ale samo o sobě neřeší strukturální omezení americké měnové politiky v rámci makroekonomického režimu fiskální dominance.
Pokud jde o investiční výhled, domnívám se, že po oznámeném příměří je třeba upravit bezprostředně nejvíce negativní scénář. Pravděpodobnost dalšího rychlého a plošného poklesu cen rizikových aktiv se v horizontu nejbližších dnů snížila, protože hlavní spouštěč paniky, tedy obava z delšího uzavření Hormuzského průlivu, dočasně ustoupil. Současně si však myslím, že by bylo předčasné interpretovat aktuální růst akciových trhů jako potvrzení trvalého návratu k růstovému trendu. Pokud příměří nevydrží nebo se ukáže, že obnovení energetických toků je méně hladké, než nyní trhy doufají, může se výrazná tržní volatilita rychle vrátit. Z tohoto důvodu bych aktuální vývoj interpretoval spíše jako silnou úlevovou rally než jako definitivní konec geopolitického rizika.
Jinými slovy, oznámené dvoutýdenní příměří představuje pro světovou ekonomiku i finanční trhy významnou pozitivní zprávu, protože snižuje akutní riziko energetického šoku a zmírňuje tlak na další růst inflace. Neřeší však základní otázku, zda region skutečně směřuje k trvalejší stabilizaci.
Dokud nebude zřejmé, že příměří přerůstá v robustnější politické urovnání a že provoz přes Hormuzský průliv je dlouhodobě bezpečný a plně obnovený, zůstane ve hře scénář, v němž se geopolitická nejistota znovu přelije do cen energií, hospodářského růstu i valuací finančních aktiv. Právě proto je současný posun nutné vnímat jako důležitou úlevu, ale zatím nikoli jako definitivní zlom.
