Článek
Při hájení vládních záměrů slýcháme často vysvětlení, že to či ono bylo slíbeno voličům. A že sliby je třeba plnit, bez ohledu na věcné argumenty.
Firmy dostaly konkrétní číselný slib nižší daně, ale v tomto konkrétním případě možná důslednost půjde stranou. Vládní činitelé – opakovaně i ministryně financí Alena Schillerová – se začínají veřejně klonit k náhradnímu řešení v podobě rychlejších odpisů a cílenější podpory investic.
Šlo by o dobrou zprávu pro českou ekonomiku i státní rozpočet. A také o pozitivní příklad, že není nutné za všech okolností plnit doslovně, co bylo slíbeno, vede-li ke stejnému cíli lepší cesta.
Zažitá představa, že daňové výhody pro firmy se vždy automaticky promítnou do ekonomického růstu a vyšších mezd, potřebuje kritické zhodnocení. Snížení korporátní sazby daně o dva procentní body by bylo drahým krokem bez jasné návratnosti, což dokládá výzkum i analýzy na českých datech (viz nedávná studie Centra veřejných financí na Univerzitě Karlově).
Chce-li vláda efektivně podpořit ekonomiku skrze daňový systém, měla by sáhnout po cílených proinvestičních opatřeních, například po rychlejším daňovém odpisování investic, jak nyní zaznívá. Případně po nižším zdanění nízkopříjmové práce.
Zkušenosti a výzkum z mnoha zemí ukazují, že plošné snížení korporátních daní často selhává v přinášení slibovaných ekonomických přínosů. Naopak cílené pobídky, jako jsou právě rychlejší odpisy, vykazují podstatně silnější účinky na podporu investic a inovací.
Je to způsobeno několika skutečnostmi. Zaprvé, snížení sazby vede k vyšším investicím jen málo. Nižší sazba daně totiž jen zpětně odměňuje staré zisky. Naproti tomu daňové výhody plynoucí z rychlejších odpisů jsou podmíněné novými investicemi, a tedy více stimulují to, čím může soukromý sektor ekonomiku nejlépe povzbudit.
Zadruhé, snížení sazby nezvyšuje plošně mzdy. To, co firmy ušetří díky nižší sazbě daně, směřují primárně k akcionářům. U mezd je podle dostupných dat pozitivní efekt patrný jen v nejvyšším příjmovém decilu zaměstnanců, tedy u nejlépe placených pozic.
Příjmové a majetkové nerovnosti ve společnosti se už tak prohlubují (viz např. World Inequality Report 2026 nebo jeho shrnutí zde). Veřejné rozpočty jsou napjaté v důsledku rostoucích výdajových potřeb na obranu nebo zvládnutí stárnutí populace. Kromě toho je český daňový systém už nyní spíše regresivní. Tedy zatěžuje více nízkopříjmové domácnosti než ty vysokopříjmové, a to i po započítání sociálních dávek (viz studie Chytřejší daně, s. 19).
Za těchto okolností lze snadno uhájit stanovisko, že nákladná daňová podpora nejlépe situované části populace není na místě.
Zatřetí, je-li snížení korporátní daně primárně benefitem pro akcionáře, dá se předpokládat, že povede k dalšímu odlivu zisků do zahraničí. To je problém především s ohledem na relativně vysoký podíl zahraničního vlastnictví v české ekonomice. Rychlejší odpisy naopak fungují jako stimul k tomu, aby firmy reinvestovaly ušetřené zdroje v Česku.
Argumenty pro odpisy nejsou jen teoretické a neopírají se jen o zahraniční zkušenosti. Studie Centra veřejných financí modeluje specificky na českých datech, jak by snížení sazby dopadlo na zdejší ekonomiku, a také vyčísluje nákladnost takového kroku. Ukazuje, že snížení sazby daně o dva procentní body by vedlo ke ztrátě rozpočtových příjmů ve výši 23 miliard korun ročně, přičemž pozitivní vliv na ekonomiku nelze zaručit.
V jednom optimističtějším modelu sice vycházejí dopady na HDP pozitivně, ale srovnatelně nákladné opatření zavádějící rychlejší odpisy by podle stejného modelu přineslo více než dvojnásobný efekt. Takže neřešíme žádné složité dilema: podpora investic skrze rychlejší odpisy je po všech stránkách výhodnější než snížení sazby daně.
Jako vůbec nejefektivnější varianta vychází mírné zvýšení sazby daně, kombinované s výrazně rychlejším odpisováním vybraných investic. Tato varianta nejsilněji motivuje k investicím a zároveň je rozpočtově odpovědná.
Inspirací pro takové nastavení je Velká Británie, která k výhodnému okamžitému odpisování strojů a zařízení zvýšila v roce 2023 základní sazbu korporátní daně z 19 na 25 procent. Se specifickými pravidly pro menší podniky, na které vyšší sazba může dopadat negativněji než na velké firmy. Na zevrubné akademické zhodnocení těchto opatření si budeme muset ještě chvíli počkat, data o investicích v porovnání s předcovidovým trendem a v porovnání s Českem nicméně už nyní naznačují, že to britské ekonomice přináší slíbený efekt (str. 21 studie).
Podtrženo sečteno: Rychlejší daňové odpisy podporují ekonomiku lépe než plošné snížení sazby. Posilují motivaci investovat a omezují odliv zisků. Na rozdíl od administrativně složitějších dotací fungují jednoduše. Zároveň cílí jen na firmy, které skutečně investují – třeba do snižování vysoké energetické náročnosti české ekonomiky.
Důležitý je i takzvaný distribuční efekt. Daň z příjmů právnických osob platí hlavně velké, často zahraniční korporace. Plošné snížení sazby by jim jen zlevnilo odliv dividend. Rychlejší odpisy naopak motivují, aby kapitál zůstal v Česku a vracel se do dalšího rozvoje.
Pokud v tomto bodě skutečně dojde k posunu vládního programu, půjde o všestranně prospěšný krok. A také o pozitivní ukázku, že lze postupovat i lépe, než bylo voličům slíbeno.
