Měkká Sparta je minulost. Semifinále se hraje na krev, uznaný gól překvapil

„Pozor, rychle pryč. Procházejí rozhodčí,“ odhrnoval všechny lidi před sebou chlap ve žluté vestě. Za ním hodně svižným krokem procházela čtveřice mužů, která řídila zápas. Hotovo? Tak můžeme dál!

Za chvíli se v tunelu z ledu zjevili hráči Sparty a Pardubic. Měli po zápase, ale pořád ho dohrávali. Pořvávali na sebe.

V jednu chvíli to vypadalo, že Sparta s sebou měla na střídačce reproduktor. Blížily se hodně divné zvuky. Byl to ale Aaron Irving. Když je nálada, kanadský obránce ukazuje schopnosti seržanta Jonese z filmu Policejní akademie. Umí napodobit zvláštní cvrlikání a tohle byla přesně jeho chvíle.

Scénu opouštěli vedle sebe, rameno na rameno. Velcí soupeři. Vlevo Sparta, vpravo Pardubice. Každý do své šatny.

V úterý vyhrály Pardubice po nájezdech a borci v rudých dresech kráčeli do kabiny s pohledy zabořenými do země. Jako kdyby chtěli splynout se zdí. Ve středu slavili vítězství 4:2, velkou sérii tak vyrovnali na 2:2. Tentokrát hulákali.

Semifinálové drama míří k velké koncovce.

Někomu bude v uších znít chraplavé „góóól“ od chlápka se šálou, který si tradičně počká na tišší chvíli po sparťanských brankách a řve s časovým odstupem směrem k fanouškům soupeře. Kdyby náhodou zapomněli, že jejich banda nakoupila dárek.

Ale v O2 areně je tohle už tak tradiční věc, že z řevu Aleše Libecajta vzniká pomalu kult. Před zápasy play off hecuje ostatní fanoušky z multifunkční kostky nad ledem. Ano, opravdu je to on. A ne, není to fanoušek Sparty opilý namol, který se probere vždycky dvě minuty po gólu.

Je to jeho styl. Baví sebe i lidi kolem.

Oba týmy se zkouší dráždit, vyhodit z role. Tím semifinálová série ničím nevybočuje.

Sparta i Pardubice chtějí najít něco, čím získají výhodu, protože v hokejových dovednostech zase tak obří rozdíly nejsou. Pokud stojí na jedné straně Filip Chlapík, Michal Řepík a na druhé straně Roman Červenka s Lukášem Sedlákem, sledujete v extraligovém play off hokejové hvězdné války.

„V českém hokeji není větší derby než Pardubice–Sparta. Je to super i pro nás hráče, baví nás to,“ komentuje náboj slovenský reprezentant Miloš Kelemen, který hraje za Pardubice.

Baví, ale… „No, jen chceme být ti úspěšní, samozřejmě,“ rychle přidá.

Každý zápas série nabídne silné téma. Posledním je, jakým způsobem Sparta vstřelila vítězný gól na 3:2. 

Michael Špaček vypálil možná nejtvrdší ránu v životě. Roman Horák se ovšem lehce otřel o brankáře Romana Willa. Prkotina, která patrně neměla na nic vliv.

Problém je, že podle pravidel se nic takového nesmí. Nerozlišuje se, jestli brankáře kontakt rozhodil víc, méně nebo vůbec. Hráč se nesmí muže v masce nijak dotknout, pokud ho tam nenasměruje bránící hráč, což byla jediná věc, o níž se dalo diskutovat.

„Stoprocentně vím, že jsme sami dali v sezoně dva identické góly, jednou Lukáš Sedlák, pak Jan Košťálek. Bylo nám vysvětleno, že tohle se jako gól neuznává,“ líčil pardubický trenér Filip Pešán, proč si vyžádal přezkum verdiktu u rozhodčích.

„Tady jsme si byli jistí, že gól platit nebude, bohužel uznaný byl,“ pokrčil rameny na dotaz Seznam Zpráv. „Není to kňučení. Jen si prostě myslím, že ani jeden z nás tady přesně neví, jak se identická situace může rozhodnout,“ mrkl na vedle sedícího trenéra Jaroslava Nedvěda. Ten nesměle kývl.

Velkých věcí se děje ale hodně. Ve třetím zápase jste třeba mohli vidět rvačku Romana Červenky s Tomášem Hykou. Těžko by se hledala méně pravděpodobná dvojice na pěstní výměnu.

„To by byl asi velký kurz, co?“ usmál se pardubický kapitán Lukáš Sedlák otázce, kdyby si mohl před zápasem vsadit, že uvidí takovou bitku. S Hykou hrál, tvořili silné duo v KHL. Po eskalaci války na Ukrajině z Ruska odešli a spolu měli táhnout Pardubice.

Měli.

Hyku po dvou letech Pardubice propustily a ujala se ho Sparta. Teď jsou z kamarádů protivníci. „Roman má velké emoce, Hýťa taky. Na Romanovi byli dva hráči, tak to takhle dopadlo. Pošťuchovali se,“ komentoval rvačku bývalého parťáka se současným.

Zápasy se hrají ve dvou největších halách v Česku, které jsou narvané a ještě minimálně dvakrát se naplní. Pardubice dostanou do své arény přes deset tisíc lidí, Sparta přes 17 tisíc.

Oba kluby vlastní ambiciózní miliardáři a rozpočty se šponují nahoru. Petr Dědek přiznal, že Dynamo vyskočilo na 400 milionů, Karel Pražák o Spartě tak sdílný není, ale suma o moc nižší nebude.

Sparta čeká na titul od roku 2007.

Pardubice od roku 2012.

Mocní podnikatelé chtějí vidět své kluby nahoře a sváteční série velkých rivalů je jejich prvním střetem od roku 2007. Zábavně pak působí fakt, že Pražák vlastní ještě pardubický fotbalový klub, který sídlí jen pár metrů od arény, kde má svůj hokejový klub Dědek.

Zásadní zprávou play off je, jak Sparta dokáže dřít a hrát tvrdě a urputně. Většinou se takhle chválil soupeř, že hrál hodně obětavě proti ní. Vypadalo to, že před rokem do bojovného režimu naskočila proti Třinci, ale pak narazila na Kometu, která ji nakonec vycvičila. Ve finále si sestava z Brna podala Pardubice a vyhrála titul.

„Takhle to asi mělo vypadat vždycky,“ přikývl i Pavel Kousal, že Sparta rozhodně nevypadá měkce. Žádní plyšáci, ale tvrdí chlapi, kteří zblokují hodně střel a sráží se. „Možná to tam dřív taky bylo, jindy třeba trochu méně. Hlavně teď musíme pokračovat, nepolevit.“

Jeho týmu by hodně chutnalo projít do finále s bonusem, že cestou zastavil Pardubice. Dynamo by si užívalo skalp rivala samozřejmě s úplně stejným nadšením.

A zmíněný fanoušek Sparty se speciální oslavou gólů? Pokud jezdíte do O2 areny fandit soupeři Sparty a stojíte za brankou, určitě jste si ho už všimli.

Jestli fandíte Spartě, tak taky. Klub udělal muže se silným chraplavým hlasem jednou z tváří kampaně pro play off. Před zápasem pronáší z obrazovky nad ledem motivační hesla.

Jmenuje se Aleš Libecajt. Jeho fandění má jednu velmi specifickou část. Nejedná se o žádnou komerční akci typu Camerona Hughese na každém hokeji, kde si ho někdo koupí. Zámořského fanouška, který se nechá najmout, aby tancoval o přestávkách na schodech, svlékal ze sebe dresy a rozhazoval je lidem kolem sebe, sehnala před dvěma lety pro extraligu Komerční banka, jeden z partnerů soutěže.

Tohle je úplně jiný případ. Libecajta si nemůže nikdo koupit. Pokud se Sparta trefí, tak při další přestávce pravidelně rozjíždí svůj bugr.

Řve jedno slovo tak silně, že mu málem hlasivky vyletí z krku, a rozhodně by to nedělal pro jiný klub.

„Góóóóóól.“

„Góóóóóól.“ Pak zase. Nádech a znovu. Hledí na fanoušky soupeře. Ti si klepají většinou na čelo nebo něco pořvávají.

Proti Pardubicím svoji show vybalil samozřejmě taky.

„Původně to bylo takové nevinné,“ usměje se. „Lidi kolem mě čuměli, co je to tady za blázna,“ nevadí mu pozornost.

Kdo ho nezná, má pocit, že se jedná o někoho, kdo to trochu přehnal s pivem, když gól slaví o dvě minuty později, než by měl. Ale kdepak. Tohle je záměr. Třeba řev po gólu Michaela Špačka, když dala Sparta na 3:2, pardubické příznivce hodně bolel. Sparťané mu nadšeně tleskali.

„Na sociálních sítích se lidi na začátku v komentářích hádali, že tady vyřvává nějaký alkáč,“ přidává Aleš Libecajt pobaveně. „Další psali, že ne, že tohle je takový normální gentleman, který je tam se synem.“

Užívá si, když lidé vytahují telefony a čekají, že po gólu Sparty spustí. Styl do sebe nasál, když chodil s otcem na fotbalovou Spartu. Líbilo se mu, že tatínek rozdával hráčům z tribuny pokyny, co mají zrovna dělat. Taky si vybíral takové tišší chvíle, aby ho bylo slyšet.

Jak Libecajt freneticky řve, hlasivky samozřejmě protestují. „V minulé sezoně jsme dali zrovna Pardubicím osm gólů. To bylo bolavé,“ směje se.

V úterý dala Sparta jeden gól, ve středu čtyři, což přežil.

Příště na svoje místo zase nastoupí v pondělí. Tam přijde výrazný posun, protože Pardubice, nebo Sparta budou útočit na ukončení série.

Teoreticky by k němu mohla mít blíž, podle vývoje dvou zápasů v Praze, Sparta. Vypadala pohyblivější a živější.

Pardubice momentálně trápí viróza, která jim dělá paseku v sestavě. K tomu se přidávají zažívací obtíže, což taky může být jedna z příčin, proč Sparta působí živěji.

Když na tohle téma přijde řeč s Lukášem Sedlákem, pardubický kapitán se nejdřív nadechne a přikývne, že trochu huhňá.

Ale pak zavrtí hlavou. „No jo, to nestojí za řeč.“

Nikdo se o sebemenším hendikepu nechce bavit.

V sobotu se rozjede pátý díl velké sady. Semifinále se blíží „do finále“.