Článek
Pražské Vinohrady, to jsou hlavně úzké ulice s bloky honosných bytových domů, kde vládne neorenesance a celkem čilý ruch. Jihozápadní část této čtvrti je však úplně jiný svět. Na jižním svahu natočeném k Vršovicím se rozkládá velká a tichá enkláva prvorepublikových vil usazených v zahradách.
Část domů si tu v první třetině 20. století zřídila stavební družstva, mají proto podobný styl. Opakuje se v něm moderna s výraznými trojúhelníkovými štíty s vikýři, cihlovými prvky na fasádách, plotech i garážích. Mnohé domy nezapřou inspiraci Janem Kotěrou, ostatně sám tento architekt v oblasti spadající dnes do památkové zóny bydlel.
Vedle Kolonie svobody od architekta Františka Alberta Libry tu stojí ještě jedna známá skupina domů. Obytná kolonie, kterou v roce 1912 založilo Stavební družstvo pražských novinářů a spisovatelů. Součástí je i dvojdům bratří Čapků, z nějž se Karlova polovina právě mění na muzeum.
Řadu zdejších domů navrhla známá dvojice pražských architektů Tomáš Pražák a Pavel Moravec. Patří k nim i dvojvila ze 30. let, jejíž jednu polovinu nový majitel nedávno zachránil od devastace. Architekti Martin Hajný a Markéta Šornová z Ateliéru Hajný ji pomohli proměnit na noblesní moderní bydlení, propojující tradici 30. let se současným komfortem a designem.
Cihly na fasádě rozežrala nátěrová barva
Se zájmem o rekonstrukci a modernizaci oslovil vlastník domu architekty v roce 2019. „Od začátku bylo jasné, že nepůjde o lehký úkol, protože objekt byl ve velmi špatném stavu a klient očekával vysoký standard pro své vlastní bydlení,“ popisují architekti v autorské zprávě. Kromě žalostného technického stavu dům ani dispozicemi a technologiemi neodpovídal dnešním nárokům. Zahrada byla zpustlá a zarostlá.
Vila po rekonstrukci
Dům má pěší vstup shora od ulice Bratří Čapků, zespoda z ulice Benešovská se dá na pozemek vjet i autem. Původní garáž byla malá, proto ji nahradila větší železobetonová konstrukce. „Ta zároveň slouží jako opora pro zahradu, která na střechu garáže přechází. Garáž a zahrada jsou pro větší pohodlí propojeny výtahem,“ uvádějí autoři renovace.
Garáž obložili betonovými cihlami, jaké jsou na domě i v celé čtvrti tradiční. Původní cihly na fasádě domu byly ve špatném stavu, zničil je kdysi nanesený nevhodný nátěr a už je nešlo opravit. „Po konzultaci s památkáři jsme původní cihly zakryli novou, dvoucentimetrovou vrstvou cihelných pásků řezaných na místě z celých betonových cihel,“ popisují architekti.
Také ostatní materiály, použité na domě zvenčí, se blíží původnímu vzhledu z první republiky – hrubá okrová omítka či střecha z tašek bobrovek. Okna, i když vypadají jako ta historická, jsou nová s izolačními skly. Na jižní fasádě je doplňují kopie původních dřevěných předokenních rolet.
Z této strany ze zdi domu předstupuje velký zaoblený arkýř, původně shora zakončený terasou. Ve stejném stylu ho architekti o jedno patro nastavili, čímž terasu zastavěli a rozšířili tak vnitřní prostory. Moderní nástavba se odlišuje vynecháním korunní římsy, terasa je až na jeho střeše, s novým vstupem z podkroví.
Vila před obnovou a při ní
Nové bydlení na půdě i ve sklepě
Původně vila sloužila jedné rodině. V suterénu se nacházely sklepy, prádelna a sklad uhlí, v přízemí a prvním patře byl byt a podkroví zabírala jen málo využívaná půda. Každé patro má užitnou plochu asi 120 metrů čtverečních.
Investor si přál dům předělat na tři byty – jeden přidat do suterénu a další do podkroví. Nejspodnější byt se vchodem z dolní části zahrady dostal nová okna a přisvětlení takzvanými anglickými dvorky – sklepními světlíky. Přístup má i ze severní strany zahrady po venkovních schodech.
Zatímco byty v suterénu i podkroví vyžadovaly přebudování dispozic, hlavní dvoupatrový byt uprostřed domu moc změn nevyžadoval. Přibyly jen koupelny a zázemí.
„Obývací pokoj a kuchyně hlavního bytu jsou odděleny příčkou s původními posuvnými dveřmi, navazujícími na skříň s vitrínami. Celá tato sestava byla zachována a prošla důkladnou renovací. Podobně jsme přistoupili k vnitřním dveřím, které sice nebylo možné restaurovat, byly ale vyrobeny přesné kopie,“ přibližují architekti.
Architekti Pražák a Moravec
Původní autoři vily Tomáš Pražák a Pavel Moravec měli architektonickou a stavební kancelář, která je podepsaná pod řadou pražských staveb z 20. a 30. let. Nejznámější je vinohradský Hasičský dům, ale jsou to i desítky vil a činžáků ve stylu inspirovaném Janem Kotěrou na Vinohradech, Žižkově, ve Vršovicích či v Troji.
Pražák s Moravcem jsou ovšem známí i největším stavebním neštěstím v novodobých českých dějinách, které se podepsalo na jejich reputaci. V ulici Na Poříčí kousek od Bílé labuti se v roce 1928 zřítil jejich téměř dokončený obchodní dům, při katastrofě zahynulo 46 lidí. Na místě dnes stojí hotel Harmony.
Dům byl v tak špatném stavu, že z vnitřního vybavení nešlo téměř nic zachránit. Zůstalo jen schodiště, kterého bylo před renovací nutno zbavit dřevomorky, a zmíněná skříň mezi kuchyní a obývacím pokojem. Architektům to však otevřelo možnosti pro citlivé vkládání nových prvků a pohrát si s propojením starého s novým.
„Dialog starého a nového se promítá do mnoha vrstev návrhu – od typu parket a historických okenních profilů s izolačními skly přes tradiční barvu slonové kosti na vestavěném nábytku až po ukrytí podlahového teplovodního vytápění, napojeného na tepelné čerpadlo země–voda,“ vysvětlují autoři svůj koncept. Dva vrty o hloubce 200 metrů pro tepelné čerpadlo jsou umístěny pod garáží.
Vestavěný nábytek navrhli sami architekti tak, aby působil moderně a nadčasově, s odkazem na historii domu. Tmavé plochy jsou potažené mořenou dubovou dýhou, zapuštěné úchytky jsou ručně opracované z dubového masivu. Vše doplňuje volně stojící vybavení, z části v moderním nadčasovém designu a dílem od firmy Modernista, specializované na repliky kubistického, funkcionalistického a art decového nábytku.
„Cílem nebylo vytvořit skanzen bydlení 30. let, v kontextu nové dispozice by to ani nedávalo smysl. Naopak jsme chtěli původní a současné prvky postavit proti sobě a nechat je vést dialog o nadčasovosti českého i evropského designu,“ nastiňují autoři.
