Článek
Astronauti mise Artemis II uvedli, že jejich návrat do zemské atmosféry byl hladký, i když velitel mise popsal určité ohoření tepelného štítu modulu Orion. Čtyři astronauti mise Artemis II přistáli minulý pátek v Tichém oceánu, čímž završili téměř desetidenní zkušební let. Při něm se při obletu Měsíce dostali ve vesmíru dále než kdokoliv před nimi a překonali tak historický rekord mise Apollo 13 z roku 1970.
Závěr této mise, při kterém se modul Orion společnosti Lockheed Martin vracel do zemské atmosféry rychlostí odpovídající zhruba 32násobku rychlosti zvuku, představoval zásadní test předtím, než ho NASA plánuje příští rok znovu použít k dalšímu letu na oběžné dráze Země před přistáním na Měsíci. „Přiletěli jsme rychle a přiletěli jsme žhaví,“ řekl velitel mise Artemis II Reid Wiseman na první tiskové konferenci posádky od návratu na Zemi.
V následujících měsících se inženýři NASA proberou hromadami dat, která popisují, jak dobře si modul Orion na misi vedl. Pravděpodobně budou věnovat zvýšenou pozornost tepelnému štítu modulu, což je klíčová bariéra, která posádku při sestupu z vesmíru chrání před teplotami až 2760 stupňů Celsia.
Při letu Artemis I bez posádky v roce 2022 utrpěl tepelný štít Orionu mnohem větší poškození, než NASA očekávala, což vedlo k intenzivnímu dvouletému vyšetřování. NASA tepelný štít nevylepšila, ale změnila úhel a trajektorii, pod kterými posádka Artemis II vstupovala do zemské atmosféry, aby se snížilo teplo.
Wiseman uvedl, že on a pilot mise Victor Glover „během návratu možná dvakrát viděli mírné ztráty ohořelé vrstvy“. Při prohlídce modulu na námořní lodi, která ho vylovila z oceánu, Wiseman řekl, že viděl „menší ztrátu ohořelého materiálu na takzvaném rameni“, čímž odkazoval na okraj tepelného štítu.
Pád rychlostí nejméně 32krát vyšší než rychlost zvuku
Fotografie modulu po návratu posádky Artemis II ukázaly neobvyklou bílou stopu na okraji tepelného štítu, ale ředitel NASA Jared Isaacman obavy zlehčil s tím, že se štít při vysokoteplotních pozemních zkouškách choval podobně. „Nechybí žádné kusy,“ řekl Isaacman v pondělí agentuře Reuters a dodal, že viděl podvodní fotografie tepelného štítu pohupujícího se v oceánu krátce po přistání. „Tepelný štít fungoval podle očekávání a jsem nadšený, protože s touhle věcí jsme teď hotoví,“ pronesl.
Glover popsal návrat posádky jako „velmi intenzivních 13 minut a 36 sekund“. Představitelé NASA tehdy uvedli, že maximální rychlost posádky při návratu činila 39 692 kilometrů za hodinu, tedy zhruba 32násobek rychlosti zvuku.
Glover však ve čtvrtek novinářům řekl, že palubní obrazovky Orionu ukazovaly dosaženou rychlost odpovídající 39násobku rychlosti zvuku. Dodal, že NASA možná zveřejní nové číslo, protože měření rychlosti ve vesmíru je náročné.
Desetidenní mise v modulu širokém pouhých pět metrů představovala i velkou zkoušku lidské psychiky, kterou navíc zkomplikovaly technické potíže s rozbitou toaletou. Velitel Wiseman přiznal, že u sebe každý den hledal případné známky napětí či stresu. „V lékárničce jsme našli léky na úzkost a stres. Říkali jsme si ale, že si vůbec nedokážeme představit, že bychom si je vzali,“ popsal Wiseman s tím, že posádce s přípravou pomáhal tým psychologů a psychiatrů.
Šestý den mise se astronautům podařilo zachytit unikátní snímky Měsíce podsvíceného Sluncem během zatmění. I díky společným zážitkům se z posádky stali „bratři a sestry“, podle Wisemana si byli tak blízko, „jak jen mohou čtyři lidé být, aniž by byli rodina“. Astronautka Christina Kochová dokonce vtipkovala, že když po návratu na záchrannou loď spali v postelích zhruba dva a půl metru od sebe, připadalo jim to „až příliš daleko“.
