Článek
Nové hnutí Naše Česko hejtmana Martina Kuby pokračuje ve své sebeprezentaci. Jde o to, jak se zapsat do povědomí voličů nejen před letošními komunálními, ale hlavně před parlamentními volbami 2029. Momentálně k tomu slouží plakát, na kterém se Kuba s pohledem upřeným do očí kolemjdoucích ptá: „Fakt se vám ta politika teď líbí?“ A druhá verze stejného vizuálu napovídá, jak otázku zodpovědět: „Rozumná řešení místo nekonečných hádek.“
Co se tu Kuba pokouší nabízet, není nic víc a nic míň než vylepšení politiky jako takové. Jako oboru lidské činnosti, jako řemesla, které se zabývá formulací zájmů a správou veřejných věcí. V tom případě je potřeba zpozornět.
Ofrňování se nad politikou, ve které se blíže neupřesnění politici akorát hádají, kdežto my to pro naše lidi a náš národ budeme dělat zgruntu jinak - to už tu mockrát bylo, po celém světě a často s víc než rozpačitými výsledky.
A co hůř, ustavit politiku, ve které se místo hádek bude okopávat a sklízet kvetoucí zahrádka, neznamená politiku zlepšit, ale vyměnit - a vlastně odvolat. Alespoň v demokracii. Politika se líbí? To pan Kuba maluje kulatý čtverec.
Naše Česko samozřejmě politiku takzvaně rozumnou a takzvaně bez hádek slibovat a zkoušet provozovat může. Ale politika, ve které se politici, zájmové skupiny a vůbec občané neutkávají se svými názory, politika, ve které se „nekonečná“ konfrontace nahradí přikázáním „rozumnosti“, už politikou hodnou toho názvu není.
Na politiku se nadávalo, nadává a nadávat bude. Tak to má být. Politiku a politiky ať tepají navztekaní rockeři, tam je to věrohodné. A ne jeden z řady účastníků politického provozu.
Martin Kuba shlíží z plakátu na zastávce MHD v Praze, snímek z dubna 2026.
Přívlastek „rozumný“ je zrádný. Kdo zadává jeho parametry? Kdo řekne, co rozumné je a co není, a hlavně pro koho? Ano, k nějaké co nejobjektivnější rozumnosti se nakonec asi dobrat dá – ale přesně k takovému tříbení by měly sloužit i údajné nekonečné hádky, které by Kuba anuloval. Zlepšit politickou kulturu, hledat důstojné kompromisy - to stoprocentně. Slíbit, že dosavadní politiku hádek nahradíme politikou univerzálních rozumných řešení – s tím opatrně.
Mesiáš, který lidi od politiky osvobodí, zbaví je doprovodných srážek, ustavičného rozčilování a zklamávání, nikdy nepřijde. Alespoň v demokracii.
„Vlády se mění, opozice se mění – a vy pořád čekáte na něco, co vám reálně pomůže,“ vzkazuje Naše Česko ve svých stanovách. Na první pohled to vypadá nejen hezky, ale i rozumně: Pojďme se všichni nehádat, pracujme pro lidi, ať žije klid, mír, úspěch. Bohužel, jde o neproveditelný koncept. Ve varu demokracie.
Od slova „ideologie“ se poslední dobou až štítivě odtahuje vícero stran, včetně těch, co dnes vládnou. Naše Česko v trendu zachází asi nejdál. „Nejde o ideologii, ale o schopnost věci normálně řešit,“ říká Martin Kuba. Ve stanovách Našeho Česka se tvrdí, že „chce přispívat k vytváření politického prostředí, ve kterém je hledání racionálních a funkčních řešení ve prospěch občanů České republiky postaveno nad ideologické a osobní střety politických subjektů“. Ne, to nejde. Hledání racionálních řešení ve prospěch občanů a ideologické a osobní střety politiků se nedají rozpojit a předepsat, že první vítězí nad druhým.
Politika se lidem líbí? To je bohužel protimluv. Nespokojenost s politikou, frustrace z rozhádaných politiků? To je v únosných mezích - tak jako u nás - bohužel, respektive bohudík, konstanta.
Naše Česko zatím rétoricky recykluje úspěšný babišovský koncept „nejsme jako politici, makáme“. S tím rozdílem, že Andrej Babiš jinou, lepší politiku sliboval na základě svých výsledků v podnikání, kdežto Martin Kuba za sebou má výsledky v jihočeské regionální politice (dvouletá etapa ve vládě Petra Nečase se zdá být zapomenuta).
Poptávka po nové, „tak nějak lepší“ politické straně podle sociologických průzkumů existuje víceméně pořád. Množina voličů, která by na otázku „Fakt se vám politika líbí?“, odpověděla krátce Ne, je nezanedbatelná. Naše Česko zatím po téhle vlně pluje s plus minus třemi procenty volebních preferencí. Aby mělo šanci promluvit do parlamentních voleb, musí v první řadě nabídnout víc než tvář Martina Kuby a sbírku frází jako „Česko, které funguje pro vás“. To přece umí říct každý (i SPD teď měla program „Česko, jaké chcete“).
Beztvarost a neurčitost - počínaje názvem Naše Česko - může být pro Kubovo hnutí zpočátku výhodou. Může navodit dojem, že je tu něco z podstaty rozumného takzvaně pro všechny. Dřív nebo později ale bude potřeba vyložit karty na stůl: podrobný program, osobnosti s jejich historií, konkrétní názory a reakce na všechno možné. A také, aťsi pragmatickou, ideologii. Tím se Naše Česko zařadí, kam patří: Do politiky, jak ji známe a co se nám tak (ne)líbí.
