Článek
Psohlavci, kteří měli premiéru v roce 1898, patří k vrcholům české hudebně dramatické tvorby. Dnes se ale na scénách objevují jen výjimečně. Plzeňská inscenace tak může být příležitostí je znovu objevit. Tím spíš, že podle ředitele divadla Martina Otavy silně rezonují také se současností, například snahou ptát se po vztahu mezi historickým právem, mocí a odpovědností jednotlivce.
Inscenace měla v plzeňském Velkém divadle premiéru tuto sobotu, nejbližší reprízy následují 21. dubna a 2. května. Otava se ujal režie a také navrhl scénu, o hudební nastudování se postaral dirigent Jiří Štrunc.
Ne náhodou právě plzeňské divadlo nastudovalo Psohlavce do roku 1962 devětkrát. Děj souvisí nejen s Chodskem, ale přímo s Plzní, neboť se zčásti odehrává na zdejší radnici.
„Hledali jsme titul, který bude rezonovat s tímto regionem, a ukázalo se, že nejvhodnějším titulem, který by mohl oslovit diváka z širokého okolí, jsou Psohlavci,“ říká šéf operního souboru Jiří Petrdlík.
Podle něj je opera dnes polozapomenutá, přestože ještě před několika desítkami let patřila vedle Prodané nevěsty k nejhranějším počinům v českých divadlech od českého autora.
Psohlavci před desítkami let patřili vedle Prodané nevěsty k nejhranějším titulům v českých divadlech od českého autora.
Podle ředitele divadla a režiséra Otavy nejsou Psohlavci jen příběhem o vzpouře. Překládají především výpověď o hrdosti, která může být stejně nosná jako nebezpečná. „Oprávněná hrdost by neměla přerůst v prázdnou pýchu. Právě ten moment je destruktivní pro jednotlivce i celou společnost,“ interpretuje to Otava.
Ten se chtěl vyhnout černobílému pohledu na slavný příběh chodského povstání z konce 17. století.
„Nezajímá mě heroický mýtus ani jednoduché rozdělení na dobré a zlé. Je to příběh dvou pravd, které se střetnou tak silně, že nemohou skončit jinak než tragicky. Je to strašně silné téma i dnes. Kde končí historické právo a kde začíná realita přítomnosti?“ ptá se Otava.
Dle šéfdirigenta plzeňské opery a autora hudebního nastudování Jiřího Štrunce nabízejí Psohlavci partituru plnou kontrastů, dramatických pasáží i lyrických scén. Skladatel dokázal dovedně charakterizovat tehdejší Chodsko v protikladu například s menuetem jako tancem aristokracie na zámku v Trhanově.
„Jsem velmi rád, že jsem se mohl setkat s touto skutečně velkou českou národopisnou operou, napsanou v pozdně romantickém stylu s bohatě obsazeným orchestrem. Nabízí celou řadu pěveckých rolí vytvořených s výrazným divadelním citem a samozřejmě v ní zaujímá významné místo také smíšený sbor,“ dodává Štrunc.
V titulních rolích účinkují Richard Samek nebo Martin Šrejma jako Kozina a Martin Bárta či Pavel Klečka jako Laminger. Tylovo divadlo uvede Psohlavce také v září 2027 v open-air provedení v Domažlicích, tedy přímo v regionu, s nímž je příběh spojen.
