Justin Bieber zkrotil své démony. Na Coachelle předvedl velké znovuzrození

„Ty vogo, pitomá wifi. No tak dělej, nahrávej se,“ komentoval minulou sobotu Justin Bieber, když sám u laptopu na jinak prázdném pódiu čekal na točící se kolečko zaseklého YouTube. Načítání dat ze streamovacího portálu na malý moment přerušilo uhrančivou show, ve které kanadská superstar rekapitulovala jak loňskou oceňovanou dvojdesku Swag a Swag II, tak bezmála 20 let kariéry lemované celosvětovými hity, bulvárními skandály i spekulacemi o užívání drog.

Před zraky minimálně 100 tisíc diváků se odehrálo něco víc než banální comeback. Justin Bieber po čtyřleté koncertní odmlce definitivně převzal plnou kontrolu nad svým mediálním obrazem a ukázal, proč je jednou z nejdůležitějších postav pop-music posledních dvou dekád. Jeho dva koncerty na kalifornském festivalu Coachella zároveň připomněly dobu, kdy popové hvězdy dokázaly na chvíli sjednotit globální pozornost, což se v dnešní fragmentované době daří jen těm nejvýraznějším umělcům.

V roce 2008 ho objevil tehdy sedmadvacetiletý manažer s instinktem pro virální obsah Scooter Braun. Justin Bieber byl neznámý teenager z Ontaria, který stejně jako spousta mileniálů nahrával na YouTube coververze svých oblíbených písní. Braun na něj narazil vlastně omylem, klikl na špatné video. Po krátkém namlouvání, během kterého se jej údajně snažil přetáhnout Justin Timberlake, podepsal mladičký Kanaďan exkluzivní smlouvu s Braunovou nahrávací společností RBMG, tehdy už začleněnou do portfolia uznávaného labelu Def Jam. V rychlém sledu následovaly demonahrávky, singly a první deska.

Debut My World vyšel v listopadu 2009 a Bieber se jím zapsal do dějin popu dřív, než stačil dokončit střední školu. Stal se prvním sólovým umělcem, který měl čtyři singly v top 40 hitparády Billboard Hot 100 ještě před zveřejněním první desky. Navazující My World 2.0 z roku 2010 pak debutovalo na první příčce žebříčku Billboard 200 a Bieber se stal nejmladším sólovým mužským interpretem, který vystoupal na jeho vrchol od úspěchu Stevieho Wondera v roce 1963. Bylo mu pouhých šestnáct.

Jeho koncertní film Never Say Never z roku 2011 utržil 100 milionů dolarů a stal se nejvýdělečnějším hudebním dokumentem všech dob. V červnu téhož roku časopis Forbes odhadl hudebníkovy roční příjmy na 53 milionů dolarů. Time ho zařadil mezi sto nejvlivnějších lidí světa. To mu bylo sedmnáct.

V polovině minulé dekády Bieberova sláva nebrala konce. Jeho label rychle rozpoznal, že v něm našel v mnoha ohledech ideální produkt pro logiku streamovacích platforem a virálních hitů. Magazín Variety ho roku 2017 nazval „superstar celé generace, jejíž vzestup z youtubového talentu na globální fenomén byl stejně rychlý jako ohromující“.

Popularita jeho písní ukazovala, že sociální sítě mohou zcela obejít tradiční mechanismy hudebního průmyslu, a samotný Bieber se kromě hvězdy rostoucích zástupů fanoušků řečených beliebers stal inspirací pro nastupující generaci hudebníků. Mnozí zpětně přiznali, že právě jeho úspěch na YouTube je přesvědčil zkusit se živit popem, Charliem Puthem a Dua Lipou počínaje, Billie Eilish konče.

Fanouškovské šílenství v Liverpoolu, Barceloně či Paříži přivádělo novináře k přirovnáním k Beatles nebo Franku Sinatrovi. Scooter Braun ho tehdy charakterizoval s neskrývanou pýchou manažera, který ví, co drží v rukou: „Je to jediný člověk v dějinách lidstva, který dospíval takhle – pod dohledem smartphonů a kamer 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.“

Jenže sláva tohoto kalibru nezachází s mladým člověkem zvlášť ohleduplně. Tým kolem mladého Biebera, manažer Braun a stylista Ryan Good, ho od začátku intenzivně školil v tom, jak se chovat na veřejnosti a jak vypadat. Good mu sestavil image: baseballové kšilty, mikina s kapucí, zlaté řetězy, tenisky. Pro fanoušky byl módní ikonou, zbytek světa se mu ale poškleboval, že kluk ze středostavovského městečka Stratford v Ontariu mluví a obléká se, jako by napodoboval své oblíbené černé rappery.

Sláva si začala vybírat svou daň. Na internetu se objevovala videa, jak Bieber zvrací na pódiu, močí do kýblu v restauraci, hází vajíčka na dům sousedů nebo je zatýkán v Miami za řízení pod vlivem alkoholu. Množila se kritika jeho chování, petici za jeho deportaci z USA podepsalo přes čtvrt milionu Američanů. Zpěváka na každém kroku pronásledovali fotografové a bulvární novináři, což dále urychlovalo spirálu skandálů, jichž se mladičká hvězda dopouštěla. Byl to spektakulární rozpad v přímém přenosu pro miliardové publikum, které si ho stále pamatovalo jako roztomilé děťátko zpívající na školní besídce.

Trvalo léta, než se Bieber dostal ze začarovaného kruhu samých pozdvižení a zhoršujícího se duševního zdraví. Průmysl, který jej vyrobil, ho zároveň naučil, že hvězda nesmí být zranitelná, protože zranitelnost se špatně prodává. Dynamika bulvárních médií je nadto postavena na prodávání skandálů, nad kterými nemá hvězda kontrolu, nejvíc kliků vždy obstará fotka nebo článek, které čtenářům nabídnou pocit, že nahlížejí do kompromitujícího zákulisí slavných.

Bieber se snažil z tohoto kolotoče vyskočit několikrát. V roce 2019 poprvé otevřeně promluvil o tom, že bojuje s depresí. Pro Vogue popisoval, jak ovlivnilo jeho duševní zdraví množství pozornosti, které se mu coby teenagerovi dostalo. „Když o sobě něco slyšíte mnohokrát, začnete tomu věřit. Moje okolí pro mě dělalo všechno už od útlého věku a já se vlastně nikdy nemusel naučit zodpovědnosti,“ dodal později na instagramu.

V dokumentární sérii Seasons, vydané na YouTube začátkem roku 2020, šel ještě dál. Mluvil o lécích, duševní nerovnováze a závislosti na drogách v době dospívání, o nocích, kdy zaměstnanci labelu kontrolovali, jestli ještě dýchá. Čím dál tím častěji také tematizoval sebenenávist, která jeho hvězdný status doprovází: „Lidé mi často říkali: Justine, vždyť ty si všechnu tu nenávist zasloužíš. A já se vlastně vždycky cítil jako podvodník.“

Po roce 2020 zároveň čím dál výrazněji experimentoval se svou hudební personou. Jeho různě úspěšné výlety do světa takzvané dospělé pop-music, které definují tracky s producenty Skrillexem a Diplem, mu pomohly se zbavit nálepky náctileté hvězdy. Největší překvapení fanouškům připravil, když se v rámci hledání stabilního bodu pevněji přimkl ke křesťanské víře, která mu byla vštěpována od dětství.

Píseň Jireh / How He Loves, kterou nazpíval s evangelikální kapelou Chandlera Moora, dodnes patří k tomu nejsilnějšímu, co kdy nahrál. Zlomený Bieber na konci dvanáctiminutové skladby s odzbrojující zranitelností šeptá „děkuji ti, Ježíši“ a v uslzených očích se mu zračí naděje, že refrén „Už teď jsem milovaný / víc, než bych si mohl představit / jsem dostatečný / a to mi stačí“ platí i pro něj.

I přes snahu se vymanit z moci bulvárních médií lidé dál spekulovali o Bieberově zdravotním stavu nebo spokojenosti jeho manželství s modelkou Hailey Baldwin. Zpěvák se čím dál častěji schovával do ústraní, prodělal lymskou boreliózu, po které mu ochrnula půlka obličeje, a zrušil dvě turné pro celkové vyčerpání.

Zároveň se množily kontroverze okolo jeho manažera Scootera Brauna, který byl přes dekádu architektem Bieberova úspěchu. Už v roce 2019 se dostal do středu jednoho z největších konfliktů v moderní pop-music, když jeho společnost koupila takzvané mastery neboli originály nahrávek Taylor Swift. Ta v reakci oznámila, že celý svůj katalog natočí znovu, aby původní verze znehodnotila.

O pár let později Business Insider publikoval rozsáhlý investigativní text, kde mimo jiné zazněla obvinění, že Braun překračoval hranice v Bieberově někdejším vztahu se Selenou Gomez. Záhy od Brauna odešly jeho hlavní hvězdy Ariana Grande, Demi Lovato nebo J Balvin a šířily se spekulace, že o podobném kroku uvažuje i Bieber. Po komplikovaných zákulisních jednáních Braun label opustil, Bieber se společností rozvázal vztahy a mimosoudně manažerovi uhradil až 31 milionů dolarů. Následně zpěvák prodal celý svůj katalog.

Vypovězení smlouvy s původním labelem mu přineslo nebývalou autorskou volnost. Bieber se zavřel do studia a začal připravovat materiál, který v roce 2025 vydal na deskách Swag a Swag II. Kanaďan se zde obklopil smetánkou současného alternativního popu a R&B, mimo zavedená jména vytáhl do záře reflektorů výrazné představitele nastupující generace Dijona a Mk.geeho.

Jde o jeho zdaleka nejosobitější nahrávky. Namísto popově čistých beatů zde hrají lo-fi kytary nebo špinavé bicí, které zní jako nahrané v garáži. Přes relativní experimentálnost projekt pronikl do žebříčků a získal nominace na Grammy. Bieber poprvé vlastní všechny mastery k oběma deskám. Poprvé jeho hudba nevychází z kalkulu velkého labelu, ale z autentického tvůrčího procesu.

Minulou sobotu vylezl Bieber v červené mikině na minimalisticky laděnou stage jednoho z nejslavnějších festivalů světa, Coachelly. Neměl kolem sebe žádné tanečníky ani složitou garderobu, na pódiu byl pouze laptop. Kromě krátkých vystoupení třeba na předávání Grammy šlo o jeho první velký samostatný koncert po čtyřech letech. Otevřel ho třemi skladbami z loňské desky a hned ve druhém tracku Speed Demon jeho vokály zněly nejpřirozeněji, jaké kdy naživo předvedl.

První hodinu koncertu vypadal plně soustředěný na nový repertoár, na pódium přizval kytaristy Cartera Langa a Dylana Wigginse, aby společně přehráli akustické skladby v čele s dojemnou Everything Hallelujah, kde umělec postupně děkuje své rodině, dítěti, ženě Hailey i Bohu za to, že je v takovém stavu, kdy si zvládne čistit zuby.

Poté, co poděkoval i Coachelle, ale přichází zlom. Zhasínají všechna světla a po chvíli se Bieber zjevuje u laptopu uprostřed stage. „Ty jo, dneska je to opravdu výjimečná noc. Mohli bychom se spolu vydat na menší cestu, co říkáte?“ ptá se. Za ohlušujícího řevu fanoušků píše do vyhledávacího rozhraní YouTube slovo „baby“ a pár vteřin nato z LCD obrazovek kouká o 17 let mladší verze Biebera, jak zpívá svou největší hitovku Baby. Starší inkarnace se záhy s potutelným úsměvem o oktávu níže přidá a Coachella je nadšením bez sebe.

Bieber v tu chvíli stejnou měrou kouká do publika jako do všudypřítomných kamer, které koncert streamují k milionům online diváků. Během dvacetiminutové YouTube párty skáče od jednoho hitu k druhému, místy působí dojatě, jindy jako by se nechal unášet vzpomínkami. Komunikuje jak s fanoušky na místě, tak s lidmi, kteří sedí doma u streamů. Čte si živý chat a hraje písničky, o něž si diváci píší.

Prvoplánové nadšení publika se mění v dojetí, když Bieber v nejkatarznějších momentech zpívá se svou mladší verzí a pubertální texty dostávají nový kontext. Například naivní motivační píseň Never Say Never s patnáctiletým odstupem působí, že není o dětské lásce, ale o životě celebrity sužované duševními problémy: „Nikdy jsem nemyslel / že zvládnu projít ohněm / nemyslel jsem / že přežiju tu bolest.“

Po pásmu svých největších hitů pouští videa některých svých kontroverzí, pády z pódia, hádky s paparazzi, oblíbené memy a coververze, díky kterým ho před takřka 20 lety objevil Scooter Braun. Během několika minut se zpěvákovi daří zrekapitulovat celou kariéru, převzít kontrolu nad svým mediálním obrazem a dokázat sobě i světu, že je pánem svého osudu. Každou ze starých hitovek vypne po pár vteřinách, a napodobuje tak, jak si jeho hudbu často pouštějí fanoušci. Zároveň se tak možná vyhýbá soudním třenicím – písničky mu dávno nepatří. Když se svým o 20 let mladším alter egem zpívá cover písně Chrise Browna With You, propukají v pláč i ti nejcyničtější beliebers.

Na festivalu Coachella interpreti největší hvězdy zpravidla účinkují dva víkendy po sobě. Reakce mezi prvním a druhým vystoupením Justina Biebera oscilují mezi naprostým nadšením nad upřímností jeho performance až po znechucenou kritikou, že hlavní hvězda jedné z největších světových akcí nepředvedla žádné komplikované choreografie nebo oslňující pyrotechnické efekty. Velká část výtek však naprosto míjí podstatu: To, co na Coachelle předvedl, nebyla prvoplánová provokace, ale promyšlená rekontextualizace vlastní persony.

Scooter Braun v roce 2008 objevil Justina Biebera na YouTube. O 18 let později zpěvák sedí u laptopu a na téže platformě listuje vlastním životem, hity i skandály. Když poněkolikáté opakuje publiku, že by tu bez něj nebyl a že spolu vyrostli, nemyslí to obrazně. Klipy, které pouští, už nejsou ani Braunovy, ani Bieberovy, patří do kolektivního vlastnictví milionů fanoušků, kteří s ním zpívají každé slovo. Nekonečné debaty v médiích nebo na sociálních sítích zároveň potvrzují, že Justin Bieber je jedním z mála žijících umělců, kteří dokážou na dobrý týden naprosto ovládnout celosvětovou pozornost.

Teze načrtnuté prvním víkendem Bieber potvrdil předevčírem na druhém festivalovém vystoupení. Na stejném půdorysu odehrál takřka stejný setlist, tentokrát se odvážil i mezi fanoušky a přivedl na pódium jiné hosty. Znovu zopakoval trik se starými videi a uspokojil posluchače, kteří se celý týden dohadovali, co asi do své youtubové retrospektivy zařadí.

V závěru videopárty pustil stařičkou píseň One Less Lonely Girl a na rozdíl od všech předchozích hitů ji nechal zaznít celou. V posledním refrénu se na kraji stage objevila drobná postava ve fialové bundě, která se zprvu neochotně plazila za zpěvákem. Po pár vteřinách bylo zřejmé, že brečící stydlivá fanynka je Billie Eilish, kterou na scénu vystrčila Bieberova manželka. Pro nezasvěcené jde o banální moment. Americká hvězda se ale nikdy netajila bezmezným obdivem k Bieberovi, stejně jako tím, že kvůli slávě se podobně jako on potýká s depresemi. A že jedním z těch, kdo ji v minulosti několikrát pomohli, byl právě Bieber.

Ve zbytku setu byl Kanaďan nezvykle uvolněný, jako by z něj spadla tíha let, kdy se cítil jako podvodník. Při ohňostroji v závěrečném songu Daisies, ve kterém se hřmot rachejtlí mísil s burácivým rachotem Mk.geeho barytonové kytary, vypadal Bieber jako znovuzrozený. Jako jeden z mála dospíval zcela veřejně, každý vztah, skandál i přešlap se okamžitě měnily v globální zprávu. Tohle byl první večer po dlouhé době, kdy nemusel nic dokazovat ani labelům, kritikům či algoritmům, ale jen lidem, kteří s ním vyrostli, v čele s Billie Eilish.

Justin Bieber na Coachelle nepřišel jen s vlastní katarzí. Přivedl s sebou lidi, kteří reprezentují možná nejzajímavější posun v mainstreamu posledních let. Dijon Duenas a Michael Gordon vystupující jako Mk.gee jsou v alternativním R&B či indie popu zhruba tím, čím byl Frank Ocean v roce 2012. Mění zvuk mainstreamu, aniž by se snažili znít popově.

Dijon v pátek odehrál vlastní koncert na vedlejší stagi, s Mk.geem předvedli výkon, který Variety zařadila mezi nejlepší celého festivalu. V sobotu večer oba hostovali v Bieberově setu, Dijon ve skladbě Devotion, Mk.gee na závěrečné Daisies. Před sto tisíci lidí a miliony online diváků.

Ne náhodou si Bieber právě tyto dva vybral i pro svou nejautentičtější desku. Dvojalbum Swag zní jako hudba undergroundu filtrovaná přes nejznělejší hlasivky současného popu. Bieberovo objetí alternativního R&B přineslo tomuto žánru největší mainstreamovou expozici za poslední léta, což ukazují i závratná streamingová čísla všech tří hudebníků na Spotify. Po vystoupení na Coachelle vzrostl počet přehrání o desítky milionů.

Je to ironie, která by se líbila Scooteru Braunovi z roku 2008 – tehdy vsadil na kluka z YouTube a vyrobil z něj největší popovou hvězdu své generace. Bieber teď vsadil na lidi z undergroundu a vsunul je do středu největšího festivalového pódia světa. Kolečko se otočilo. A tentokrát jím točí Bieber.

Možná nejzajímavější na celé situaci je, že Bieberova performance neoslovila jen jeho fanoušky, ale také lidi, kteří k němu nikdy neměli vztah. I v tom spočívá síla obou vystoupení. Mainstreamové hvězdy tohoto formátu si podobné estetické obraty obvykle nemohou dovolit, jsou příliš velké na to, aby riskovaly. Justin Bieber ale ukázal opak. Nejenže zkrotil své démony a ustál stylistickou proměnu, ale dokázal z ní vykřesat moment, jímž sjednotil publikum napříč generacemi i vkusem. V době fragmentovaného popu je to výkon, který působí téměř anachronicky.