Článek
Zpráva z návštěvy týmu Veřejného ochránce práv v jednom ze středočeských domovů popisuje například zprostředkované svědectví o tom, že se k bití dětí používal předmět popsaný jako „gumový had“ nebo lžíce na boty.
Šetření také zmiňuje, že personál na dětské klienty opakovaně zvyšoval hlas. „A používají agresivní až zastrašující tón, vulgární výrazy a ponižují je. Například, když má klient ‚nehodu‘ se stolicí či močí, nadávají mu do ‚prasat‘ a podobně,“ stojí v zápisu.
Pracovnice kanceláře ochránce práv také napřímo zažily, jak specificky se děti přisunovaly ke stolu. „Jedna z pracovnic v sociálních službách kopala při obědě do židle, na které seděl klient (ve věku 9 let), aby jej tím přisunula ke stolu,“ píše se ve zprávě.
Přestupku se podle policistů mohli dopustit čtyři zaměstnanci tím, že páchali fyzické a psychické násilí na klientech, u kterých vyvolávali pocit strachu a obavy z případné další újmy. Podle závěrů vyšetřování ale k trestnému činu nedošlo a policie věc poslala do přestupkového řízení. K jinému závěru nedošlo ani Okresní státní zastupitelství v Mladé Boleslavi, či následně Krajské státní zastupitelství v Praze.
Ústavní soud se ale v nedávné ústavní stížnosti zastal jednoho z klientů, který rozporoval, že jednání nebylo jako trestný čin vyhodnoceno. „Takové chování, neomezené dostatečnými pravidly, může jednak působit na oběti jako zdroj prohlubování jejich bezmoci, už tak značné v důsledku jejich znevýhodnění, tak i jako zdroj pocitu beztrestnosti, respektive nepostižitelnosti u osob dopouštějících se takového jednání na straně druhé,“ uvedl ve svém zdůvodnění Ústavní soud.
Pro právního zástupce klienta, advokáta Maroše Matiaška, který se specializuje na lidská práva, jde o zásadní rozhodnutí hned v několika ohledech: soud pojmenovává stav extrémní zranitelnosti, mluví o trestní odpovědnosti provozovatele a mezi řádky má i nabádat společnost k odstraňování extrémní zranitelnosti.
Naděje pro děti
Je výsledek, tedy, že Ústavní soud dal vašemu klientovi za pravdu a případ vrátil policii, která má zohlednit specifické okolnosti věci, zadostiučiněním?
Určitě. Má to rovinu naděje, že se věci mohou změnit a že i jiné děti nebudou muset podobné situace zažít. A že se ve 21. století stane prioritou sociální politika krajů. A zejména pokud jde o děti s těžkým postižením. Za mě je to strašně silné, protože to není jen o našem stěžovateli, ale zvyšuje se ochrana dětí se zdravotním postižením v celém systému.
V jakém smyslu? V čem je nález zásadní?
Ústavní soud operuje s pojmem extrémní zranitelnost. Mluví o tom, že děti se zdravotním postižením, které jsou ještě navíc v ústavní péči, kde jsou pod úplnou a efektivní kontrolou zaměstnanců zařízení, jsou ve specifické situaci zranitelnosti. Nález je podle mě hrozně důležitý v tom, že pojmenovává extrémní zranitelnost. Máme oběť a je otázka, kdy už je to trestná činnost a kdy přestupek.
Takže se hledá hranice a do toho vstupuje právě fakt, že šlo o extrémně zranitelnou osobu?
Hledá se hranice, do jaké míry je jednání už škodlivé natolik, aby už bylo trestněprávní, a kdy není moc škodlivé a stačí, aby se to posoudilo jako přestupek s pokutou. Ústavní soud říká „Pozor na situaci, kdy jde o děti s těžkým postižením, které jsou v ústavní péči“. Takové právě nazývá extrémně zranitelné.
Tedy že se násobí zranitelnost nezletilého se zranitelností člověka s těžkým postižením, a navíc pobytem v ústavní péči?
Ano, to jsou okolnosti, které se u našeho stěžovatele propojují. A podle trestního zákoníku by měla trestněprávní reakce nastat v situaci, kdy je spáchán čin škodlivý. A teď je otázka, co znamená škodlivost? Tou je právě závažnost. Musíme posoudit, do jaké míry je ten čin závažný. To je strašně důležité. Je to hozená rukavice pro orgány v trestním řízení, aby obzvláště pečlivě nejenom odůvodňovaly rozhodnutí, ale i velmi pečlivě zvažovaly, jestli to trestně nestíhat. Právě proto, že jde o dítě, právě proto, že má znevýhodnění a právě proto, že je v ústavní péči. Proto je nutné posuzovat to mnohem přísněji a zvýšit tak ochranu.
A hrozně důležitá je věc, která se prolíná s tou zranitelností. Děti s postižením se v ústavech automaticky dostávají do situace, kterou soud pojmenovává jako extrémní zranitelnost. To nám jinými slovy říká, že máme udělat všechno proto, aby děti nebyly v situaci extrémní zranitelnosti, ale aby byly v bezpečí.
Trestní odpovědnost sahá až k zřizovateli
Takže tam cítíte i tlak na deinstitucionalizaci, na to, aby děti nebyly v ústavní péči?
Čtu to mezi řádky. Ale ano, je to tlak na deinstitucionalizaci a skutečně v nějakém adekvátním časovém horizontu nemít zařízení tohoto typu.
S tím se pojí další věc, která zaznívá v nálezu Ústavního soudu, a tou je trestní odpovědnost právnických osob. To je za mě další hrozně důležitá věc.
Jak to myslíte?
V situaci, kdy máte dítě v extrémní zranitelnosti a zároveň dochází k násilí, které není ojedinělým excesem, ale odehrává se v zařízení, kde se špatné zacházení svým způsobem toleruje nebo se před tím zavírají oči, prostě se o něm ví a nedělají se adekvátní kroky, v takové situaci podle Ústavního soudu je relevantní trestněprávní odpovědnost managementu zařízení. Jde to podle mě hrozně daleko. V situaci, kdy kraj zřizuje ústav a ví, že v tom ústavu dochází ke špatnému zacházení nebo systematickému násilí, musí okamžitě zareagovat. A tady se to nestalo. Ombudsman tam byl dvakrát. A závěry jsou stejné, k nápravě nedošlo.
Jsme připravení poskytnout maximální součinnost, reaguje Středočeský kraj
Středočeský kraj, který je zřizovatelem ústavu, tvrdí, že se od začátku přistupuje k situaci aktivně a došlo i ke změnám fungování organizace. Rozhodnutí Ústavního soudu respektuje.
„Provedli jsme personální změny, realizovali doporučení Kanceláře veřejného ochránce práv a zahájili proces deinstitucionalizace zařízení. Jsme připraveni nadále poskytnout maximální součinnost při dořešení této nešťastné události,“ popsal radní pro oblast sociálních věcí Martin Hrabánek (ODS).
V ústavu proběhly dvě návštěvy týmu Kanceláře Veřejného ochránce práv. První v roce 2019, druhá v roce 2022. Po druhé návštěvě a zveřejněné zprávě kraj odvolal ředitele zařízení.
Policie původně jednání neoznačila za trestný čin, nově ale do toho promlouvá právě ta zmíněná extrémní zranitelnost. Pomohl případ lépe určit, kde je hranice trestného činu?
Podle mě ano. Stále jsme ale v abstraktnější rovině. Ústavní soud jednoznačně neřekl, že musí trestně stíhat. V podstatě řekl, že pokud chcete rozhodnout způsobem, že nejde o trestný čin, ale přestupek, tak to musíte mnohem lépe zdůvodnit a vzít do úvahy okolnosti. Zejména extrémní zranitelnost. Dává návod a orientační body, na základě kterého by rozhodnutí mělo padnout. Extrémní zranitelnost je podle mě tím orientačním bodem.
A vy teď zvažujete jménem svého klienta zřizovatele nebo management domova zažalovat?
Je to otevřená otázka. Zatím Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí, vrací se to k policii. Osobně mi dává smysl vyčkat na rozhodnutí. Musí na základě poměrně obsáhlého spisu vydat nové rozhodnutí a mnohem pregnantněji sepsat odůvodnění. A jenom doufám, že to bude rozhodnutí, které zahájí trestní stíhání. Otázka je, jestli s konkrétní zaměstnankyní, nebo právnickou osobou. Ale záleží na policii, potažmo státním zastupitelství. Takže my asi počkáme.
