Článek
V pátek a v sobotu se v Ostravě konal sjezd KDU-ČSL, poslední české strany, jejíž historické kořeny sahají dál než k sametové revoluci a která má zároveň ještě nějakou relevanci na současné politické scéně.
A i to je jen tak tak. Přestože lidovci mají solidní 16členný poslanecký klub srovnatelný se sedmiprocentními stranami, v průzkumech voličských nálad se stabilně drží nebezpečně hluboko pod pětiprocentní hranicí ponoru. Za své zcela neodpovídající postavení ve Sněmovně vděčí volebnímu systému, koalici Spolu a „kroužkovací“ disciplíně svých příznivců.
KDU-ČSL drží úctyhodný primát jediné strany, která se v polistopadové historii dokázala vrátit do Poslanecké sněmovny poté, co z ní jednou vypadla. Lidovci jsou ale na nejlepší cestě připsat si další, mnohem méně lichotivé prvenství a stát se první stranou, která z dolní parlamentní komory vypadne podruhé.
Toto uvědomění je ve straně dlouhodobě přítomné. V letech 2021 a 2025 lidovci zažehnali hrozbu tím, že se schoulili pod křídla koalice Spolu. Jednou jim to vyneslo účast ve vládě, podruhé alespoň zmíněný disproporčně velký poslanecký klub.
Koalice Spolu ale v posledních volbách vyhořela a existenční hrozba se nad hlavy lidovců vrátila v plné síle. To byl nejsilnější, byť téměř nevyřčený, motiv jinak navenek rozjásaného ostravského sjezdu.
Reálné existenční hrozbě se KDU-ČSL rozhodla čelit radikálně, byť ne úplně nečekaně. Významně obměnila vedení a do svého čela si zvolila největšího stranického mága sociálních sítí a také úspěšného jihomoravského hejtmana Jana Grolicha. Vedení strany obsadilo několik dalších nových tváří v čele s prvním místopředsedou, 30letým poslancem Benjaminem Činčilou.
Věkový průměr špiček KDU-ČSL je po změnách 37,7 roku, výrazně nejméně ze všech parlamentních stran. Pro srovnání, průměrnému členovi nejužšího vedení hnutí ANO je přes 58 let, v případě ODS je to bezmála 54, u Pirátů 42,6 roku. Ne že by samo toto číslo vypovídalo cokoli o kvalitě politické práce nebo programu. Lze na něm ale ilustrovat významné omlazení vedení strany.
Je to reakce, která u lidovců v krizi není úplnou novinkou. Když musela KDU-ČSL po volbách v roce 2010 opustit sněmovní lavice, vzpamatovávala se z šoku rovněž zásadní generační obměnou. Do čela strany se postavil tehdy 34letý Pavel Bělobrádek, jenž měl po boku 30letého Mariana Jurečku. A ten hlavní cíl společně splnili - lidovci se v předčasných volbách v roce 2013 se ziskem 6,8 procenta do dolní parlamentní komory slavně vrátili.
V roce 2010 nebyla strana o „sázce na mládí“ zdaleka přesvědčena tolik jako dnes. Bělobrádek získal svůj první předsednický mandát v souboji se třemi protikandidáty, hlasovalo pro něj 66 procent účastníků sjezdu. Jan Grolich v pátek v Ostravě soupeře neměl a dostal 88 procent hlasů.
Zcela nevídané ovšem bylo, jak suverénně, asertivně, možná až agresivně či drze Grolich celý sněm ovládl. Ostrava viděla věci, které dosud na žádném setkání parlamentní strany k vidění nebyly.
Grolich během svého kandidátského projevu promítl delegátům krátké video, v němž představil novou vizuální identitu strany. Tradiční zkratku KDU-ČSL nahradil názvem „Noví lidovci“. Během prvních minut po volbě Grolichův tým nenápadně, ale velmi rychle a efektivně „rebrandoval“ celý sjezd - kuloáry zaplavily reklamní materiály s novými logy, ale změnily se i všechny roll upy před sálem, poutač před ostravským hotelem Clarion, a dokonce i polep hlavního vchodu.
To všechno se během několika minut, dřív než vychladla hlasovací zařzení, na nichž delegáti odevzdávali své hlasy, přebarvilo podle Grolichových představ o nové podobě lidovecké prezentace.
Se slovem „lidovci“ KDU-ČSL koketuje dlouhodobě. Má jej v názvu mládežnická organizace, viděli jsme i snahy tradiční (nikoli ovšem oficiální) zkrácený název vystrčit do popředí v některých kampaních. Hlubší změna ale vždy narážela na to, že uvnitř strany se potkávají dva ideové proudy, z nichž jeden se považuje více za „lidovce“, zatímco druhý má raději označení „křesťanští demokraté“. Grolich všechny tyto letité debaty obešel, svou marketingově zdatnou myslí vyhodnotil „lidovce“ jako chytlavější název a delegáty sjezdu postavil bez debaty před hotovou věc. A prošlo mu to.
Prošla mu i další „drzost“, kterou si dosud nikdo nikdy na stranickém sjezdu nedovolil. Není neobvyklé, že nový předseda těsně po svém zvolení požádá delegáty sjezdu, aby mu do týmu navolili konkrétní kandidáty. Někdy je vyslyšen, někdy ne. Grolich však svou představu o místopředsedech nejen předložil sjezdu už ve svém kandidátském projevu před volbou, ale jejich tváře dokonce předem zakomponoval do zmíněného videa. A sjezd hlasoval přesně tak, jak Grolich chtěl.
Celý tento nekompromisní generační únos KDU-ČSL proběhl neuvěřitelně hladce. Lidovečtí političtí matadoři zjevně usoudili, že strana prostě potřebuje zásadní změnu, že Grolich takovou změnu nabízí, zatímco nikdo jiný se se svým konceptem nepřihlásil. A tak se postavili za mladého hejtmana. Jak se říká, něco se musí udělat, toto je něco, tudíž toto se musí udělat.
V tom všem spočívá největší síla Grolichova mandátu. Minimálně na dva roky dostal se svými lidmi stranu „na hraní“ a může si s ní dělat, co uzná za vhodné. Začal tím, že zrušil jednu z úrovní vedení a posílil (tak trochu po babišovsku) vliv předsednictva na sestavování kandidátních listin pro sněmovní a evropské volby.
Je toho před ním hodně. Dostat lidovce z dnešních dvou tří procent bezpečně nad pětiprocentní čáru je velký úkol. Grolich vcelku sympaticky sází na zásadní posílení ekonomických kompetencí ve straně, ale ohledně připravované hospodářské strategie je mnohem méně sebevědomý a konkrétní, než když jde o marketingové kejkle.
Je velká otázka, jestli Grolich ustojí a zvládne přenést svůj osobitý styl komunikace, který skvěle funguje na jižní Moravě, na celostátní a „pražskou“ politickou úroveň. Zároveň jako předseda strany není poslancem, což se v politickém boji obecně bere jako jistý handicap. Na podzim se hodlá ucházet alespoň o křeslo v Senátu, což ještě před dvěma roky kvůli nízkému věku nemohl.
Populární hejtman ve svých projevech do úmoru opakoval frázi o „tlusté černé čáře“, kterou chce udělat za kdečím. Velké riziko jeho nadcházejícího funkčního období však spočívá v tom, že za onou tlustou čárou zapomene i velkou část své strany.
Grolich je velmi dobrý v práci se sociálními sítěmi a jistě i na tuto schopnost vsadí při snaze získat nové voliče, případně i členy. Z nedávného průzkumu STEM ale vyplynulo, že stávající voliči KDU-ČSL ve srovnání s dalšími voličskými skupinami tráví na sociálních sítích nejméně času. Upře-li Grolich svou snahu příliš tímto směrem, může si hodně starších členů a příznivců strany připadat zapomenutých v prachu pokroku.
Ke Grolichovým úkolům tak bude patřit i konejšení těchto pocitů. Musí ukázat, že neomalený únos strany mladou generací má skutečně zachránit tradiční značku, ne jen uspokojit krátkodeché ambice skupiny energických politiků na úkor zasloužilých pamětníků.
Pokud Grolich tuhle složitou rovnováhu nenajde, nebude mít dlouhého trvání ani jeho předsednická kariéra, ale ani politická existence lidovců. Strana vsadila na Grolicha úplně všechno. Taková sázka v sobě vždy nese velká rizika.
