Írán vyčerpal americkou armádu mnohem víc, než Bílý dům přiznává

Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa už od začátku letošní války v Íránu odráží dotazy na dostupnost některých klíčových druhů munice prohlášeními, že zbraní mají Spojené státy dostatek a mohou válčit, jak dlouho bude třeba.

V současnosti už je ale jasné, že to je pravda maximálně z poloviny.

Víceméně můžeme Bílému domu dát za pravdu v tom, že USA skutečně pravděpodobně mají dost munice i na válku s Íránem. To ale zároveň neznamená, že munice mají dost i celkově. Kdyby totiž vypukl v dohledné době jiný konflikt s mocným nepřítelem, mají velký problém.

Vyplývá to z čísel v nedávno publikované analýze think tanku Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS). Správnost jejího výsledného verdiktu potvrdilo už několik na sobě nezávislých zpráv amerických médií, odvolávajících se na interní odhady Pentagonu a výpovědi z informovaných zdrojů.

„Spojené státy mají dost raket, aby mohly pokračovat v této válce při jakémkoliv z pravděpodobných scénářů. Skutečné riziko spočívá ve válkách budoucích a bude trvat ještě mnoho let,“ zní jeden z hlavních závěrů analýzy CSIS.

Její autoři zmapovali předválečnou výši zásob a již naplánované budoucí dodávky celkem sedmi klíčových druhů americké munice, načež na základě veřejných informací o počtu zasažených cílů, vlastních znalostí o zavedených vojenských postupech a čísel z minulých amerických operací odhadli počet i použitých kusů během 39 dní války.

Výsledkem je následující tabulka:

Jak můžete vidět, u čtyř kategorií USA podle odhadů „spálily“ nejspíš až přes polovinu celkové předválečné zásoby, přičemž doplnění může trvat až několik let. Ve všech případech jde totiž o rakety, jejichž výroba je nejen drahá, ale i časově náročná.

„Zmenšení zásob této munice představuje bezprostřední riziko. Válka proti srovnatelně silnému soupeři USA, jakým by mohla být Čína, by si žádala ještě víc munice než tato válka. Už před ní byly navíc zásoby nedostatečné, takže jejich současná výše by v případě budoucího konfliktu omezovala operační možnosti USA,“ zhodnotili autoři analýzy význam muničních nedostatků.

Jak už jsme zmínili, nejde jen o odhad dvojice expertů. Podle článku CNN, odvolávajícího se na své zdroje v Pentagonu, čísla CSIS „velmi blízce ladí“ s oficiálními neveřejnými daty. A obdobná čísla uvedly i zdroje deníku New York Times (NYT), které navíc nabídly i hodně podobné doplňující hodnocení.

„Válka v Íránu vysála značnou část americké globální zásoby munice a donutila Pentagon přesunout bomby, rakety a další zbraně z Asie a Evropy na Blízký východ. Tyto regionální velitelství jsou teď kvůli tomu méně připravené konfrontovat potenciální protivníky, jako může být Rusko nebo Čína, a donutily USA hledat cesty, jak zvýšit produkci,“ zní shrnutí výpovědí zdrojů NYT z Trumpovy administrativy a Kongresu.

Dále přesnost odhadů potvrdil s odvoláním na své zdroje i deník Wall Street Journal, kterému zároveň měli „někteří“ lidé (jiní to odmítli) z administrativy říct, že USA by kvůli spotřebě na válku v Íránu nemohly realizovat pohotovostní plán na obranu Tchaj-wanu před Čínou v plném rozsahu, pokud by k ní došlo v blízké budoucnosti.

Pro zajímavost můžeme přidat i odkaz na článek časopisu Atlantic, podle kterého měl obavy ohledně nedostatku munice za zavřenými dveřmi vyjádřit i viceprezident J. D. Vance, který se prý také domnívá, že Pentagon obecně neinformuje veřejnost ani prezidenta o Íránu přesně a situaci uměle zlehčuje.

Dodejme, že podle řady expertů na obranu byly stavy americké raketové munice v kontextu hrozby války s Čínou tristní už dlouho před válkou v Íránu. Například podle série válečných her CSIS z roku 2023 by některé rakety USA došly už po méně než týdnu válčení v Tchajwanské úžině (nejde přitom zdaleka o ojedinělou zprávu s podobným vyzněním).

Když se podíváme do tabulky kritických druhů střel, nepřekvapivě v nich dominuje munice do protivzdušné obrany (PVO). Právě u těch se ostatně debatovalo i o riziku úplného vyčerpání v případě, že by Írán byl schopný vypálit veškeré svoje zásoby raket.

Podle CSIS k tomu možná nebylo daleko v případě munice do protivzdušného systému THAAD, který je určený k likvidaci balistických raket s delším dostřelem ve vysokých výškách. Spotřebováno totiž mělo být něco mezi 53 % až 80 % globální zásoby.

Druhou nejvyšší procentuální spotřebu mezi obrannou municí analytici odhadli u raket do protivzdušných systémů Patriot, jejichž celková zásoba se měla zmenšit o 46 % až 61 %. Zajímavá je poznámka, že například Ukrajina těchto raket od USA a dalších spojenců za celou válku měla dostat jen 600, zatímco Spojené státy jich při obraně proti Íránu letos vypálily přes tisíc a většinu z toho navíc jen v prvních třech dnech.

Necelou třetinu až 61 % USA vypotřebovaly také ze zásob raket Standard Missile 3 (SM-3), což je munice do PVO instalované na lodích.

Nezanedbatelná ale byla spotřeba i u některých útočných raket. Například zásoby Precision Strike Missile (PrSM) mají být vyčerpané ze 44 % až 78 %. Podle dřívějších zpráv médií někteří úředníci měli dokonce říct, že už nezbývají žádné. Jde o rakety odpalované z pozemních raketometů, které mají být náhradou za ATACMS a jsou ve výzbroji teprve krátce.

Alarmující je pak spotřeba i u raket Tomahawk, která měla globální arzenál snížit sice „jen“ o třetinu, ale vzhledem k tomu, že jde o hlavní pilíř americké námořní raketové úderné síly, jde o závažné číslo. CSIS uvádí, že vyčerpány byly pravděpodobně skoro všechny zásoby pro Blízký východ. Dodejme, že už se objevily zprávy, že Japonsko se údajně v důsledku války připravuje na zdržení svých dodávek objednaných Tomahawků.

V podstatě u všech těchto kategorií platí, že jejich dostupné množství nebylo ideální už před válkou a řada z nich se ve velkém používala i loni při 12denní válce nebo při útocích na Húthíe v Jemenu.

Autoři analýzy upozorňují, že pro některé ze zkoumaných typů mají USA k dispozici početně hojné a zároveň výrazně levnější alternativy. Ty ale většinou mají zároveň i nějaké nevýhody.

Za příklad můžeme dát třeba naváděcí soupravy JDAM, které z „hloupých“ bomb shazovaných z letadel udělají naváděnou munici. Tyto zbraně se sice raketám vyrovnají v destruktivní síle a USA jich mají dostatek, ale nedají se odpalovat jinak než z letadla, které musí být blízko cíli, takže typicky jde o riskantnější způsob útoku, než jakým je například odpal rakety vybavené PVO a pálící z větší vzdálenosti od území kontrolovaného nepřítelem. Podobně například PrSM mají větší dostřel než ATACMS a takhle bychom ještě mohli pokračovat dlouho.

V kategoriích munice do PVO je to trochu jiné. V obraně proti dronům se totiž sice nabízí i alternativy, které vlastně žádné nevýhody nemají, ale u nich je zase problém v tom, že si je zatím USA plně neosvojily. Pro obranu proti balistickým raketám (tedy rakety THAAD, Patriot a SM) se podle CSIS naopak vůbec žádné alternativy ani nenabízí.

Americký prezident Donald Trump a jeho administrativa sice problém veřejně opakovaně bagatelizovali, ale zároveň je vidět, že na doplnění zásob už nějakou dobu pracují.

Bílý dům měl podle prohlášení ze začátku března dostat potvrzení od největších amerických výrobců zbraní, že tyto společnosti jsou odhodlané čtyřnásobně navýšit produkci klíčových zbraní a že expanze mnohých výrobních linek se rozběhla už tři měsíce předtím.

Takové prohlášení by samo o sobě sice nemuselo moc znamenat, protože neobsahuje žádné konkrétní závazky k novým investicím ani kontrakty s konkrétními daty dodávek. Nějaké dohody už se ale objevily (například na rakety Patriot a THAAD) a vedle nich například to, že Lockheed Martin významně rozšiřuje výrobu.

Že Bílý dům opravdu chce ve velkém nakupovat munici, nicméně silně naznačuje hlavně i jeho nový návrh na rozpočet na fiskální rok 2027. Pokud by byl totiž přijat v nezměněné podobě, měla by v roce 2027 americká poptávka převýšit dosud spotřebované množství v Íránu dokonce ve všech sedmi sledovaných kategoriích munice.

Má to ale dva háčky.

Zaprvé není vůbec jisté, že Trumpův návrh v plném znění podpoří Kongres a v obranném rozpočtu se nebude muset škrtat. Trump ho totiž navrhuje meziročně zvýšit o více než 40 % na 1,5 bilionu dolarů, což by znamenalo nejvyšší skok v obranných výdajích od 2. světové války - a neobešlo by se to bez citelných škrtů jinde.

Druhý háček spočívá v tom, že poptávka v roce 2027 automaticky neznamená okamžitou dodávku. „I když Kongres navrhovaný rozpočet schválí, potrvá roky, než budou dodány všechny objednané rakety,“ uvedli analytici z CSIS.

Je tedy sice možné, že se munice začne ve velkém nakupovat, výrobní kapacita se někde zvýší a jinde se podaří najít levnější a na výrobu snazší alternativy a že se aktuální období do historie zapíše jako začátek velkého amerického přezbrojení. Zároveň je ale jisté, že tento odraz ode dna bude nějakou dobu trvat, takže minimálně v nejbližších letech budou USA v tomto ohledu nekomfortně oslabené.