Energetická závislost nás stojí biliony. Řešení přitom máme doma

Geopolitické otřesy znovu ukazují, jak křehká je naše ekonomika. Stačí další krize mimo Evropu a obratem ji pocítí firmy, domácnosti i veřejné rozpočty. Důvod je jednoduchý: Česko je stále silně závislé na dovozu energií - naše primární energetická spotřeba je z více než 60 procent kryta dováženou ropou, plynem a jaderným palivem.

Jen za posledních deset let jsme za tyto komodity utratili v dnešních cenách více než dva biliony korun. To odpovídá zhruba ročním příjmům státního rozpočtu. Jinými slovy: nemalá část bohatství vytvořeného v Česku každý rok odtéká do zahraničí. Často i do zemí, jejichž politické a hodnotové směřování je od toho našeho velmi vzdálené.

Přitom existuje cesta, jak tuto závislost výrazně omezit. Její podstatou je nejen výstavba nových domácích zdrojů, ale především efektivní hospodaření s energiemi.

Největším problémem je plýtvání. Česká ekonomika i domácnosti patří v evropském srovnání k těm energeticky náročnějším. V hospodářství je to dáno strukturou průmyslu, u domácností především stavem budov. Podle OECD je energetická spotřeba českých domácností jedna z nejvyšších v Evropě.

Zhruba dvě třetiny této spotřeby tvoří vytápění. A právě tady leží největší potenciál pro změnu. Rozdíl mezi nezatepleným domem a domem po nízkoenergetické rekonstrukci může být i více než desetinásobný.

Přitom některá opatření jsou překvapivě jednoduchá - například zateplení střechy běžného rodinného domu dokáže snížit spotřebu energie (nákladů) až o pětinu a zvládnout se dá i během jediného dne. Celkově je v Česku možné snížit spotřebu plynu na vytápění o více než polovinu.

Podpora úspor není pouze ekologickou nebo bezpečnostní otázkou. Dává smysl i ekonomicky. Každá koruna vložená do renovací budov z veřejných nebo evropských zdrojů generuje podle odhadů až trojnásobný obrat ve stavebnictví. Významná část těchto peněz se poté vrací státu zpět na daních.

O to překvapivější je, že stát podporu těchto opatření v poslední době spíše omezuje. Program Nová zelená úsporám sice přežil, ale s podstatně nižším rozpočtem než v minulosti. V situaci, kdy ročně utrácíme desítky miliard za dovoz plynu, jde o krok opačným směrem než k odbourávání stávajících závislostí.

Velkou část spotřeby zemního plynu lze nahradit ověřenými technologiemi, které dnes máme k dispozici. Příkladem jsou tepelná čerpadla, nabízející několikanásobně vyšší účinnost v porovnání se spalovacími zdroji.

Lze je využít nejen v rodinných domech, ale i v systémech dálkového vytápění. Podle studie Teplárenského sdružení by velká tepelná čerpadla mohla pokrýt více než třetinu budoucích dodávek tepla a zajistit tím efektivní vytápění pro stovky tisíc domácností. Související investice přitom představují jen část toho, co dnes každoročně platíme za dovážený plyn.

Tepelná čerpadla navíc umožňují zužitkování odpadního tepla z průmyslových nebo výpočetních procesů, využití přebytků z fotovoltaiky nebo dodávky chladu v průběhu letních veder. Česko současně patří mezi významné výrobce a vývozce této techniky.

Pro její větší rozšíření je zapotřebí realizace řady dílčích kroků, které by odstranily stávající ekonomické a legislativní překážky. Například změna tarifů za využívání distribuční soustavy tak, aby více motivovaly k flexibilnímu využití přebytků elektřiny, zjednodušení povolovacího řízení pro geotermální vrty nebo zavedení povolenek ETS2 tak, aby byly zpoplatněny i emise u konkurenční výroby ze zemního plynu. Stejně jako je tomu už dnes u elektřiny.

Podobná logika platí i v dopravě. Hlavní výhodou elektromobilů nejsou jen nižší emise, ale především vyšší účinnost. Zatímco spalovací motor většinu energie z paliva promění v odpadní teplo, elektromobil dokáže vloženou energii zužitkovat s minimálně třikrát vyšší efektivitou. Navíc elektřinu lze - na rozdíl od ropy - vyrábět přímo v Česku.

Podle odhadů by až polovinu energie pro provoz elektromobilů mohly pokrýt fotovoltaické elektrárny. Další možností je vítr: jediná větrná elektrárna dokáže během své životnosti vyrobit ekvivalent 75 milionů litrů motorových paliv. To je jako vlastnit ropný vrt v místech, kde žádná ropa není. Stačí, že fouká.

Ve výsledku je provoz elektromobilů podstatně méně citlivý na výkyvy cen energií na světových trzích. Překážkou jsou naopak pořizovací náklady, které jsou v průměru stále asi o 20 až 30 procent vyšší v porovnání s vozidly se spalovacím motorem.

Co by tak pomohlo, je například rozšíření daňových odpisů nebo zavedení dodatečných odpočtů na firemní vozidla. Trh s ojetinami by zase mohl rozhýbat systém certifikací a prodloužených záruk na baterie ojetých elektromobilů, snižující riziko pro nové majitele, v kombinaci se zvýhodněnými úvěry na nákup těchto vozidel.

Další růst elektromobility by podpořil program zaměřený na bytové domy, kombinující podporu základní nabíjecí infrastruktury, ukotvení práva na nabíjení v rámci SVJ a jednoduché provozní měření a řízení nabíjecího procesu. Všichni elektromobilisté by pak jistě ocenili zvýhodněné mimošpičkové nabíjecí tarify.

Vedle elektřiny lze více využívat i lokální paliva, například biometan z potravinářského a jiného bioodpadu. Ten může pomoci snížit závislost na dovozu zejména v teplárenství nebo veřejné dopravě.

Rostoucí roli přitom hraje i propojení jednotlivých sektorů. Baterie elektromobilů, tepelná setrvačnost budov nebo velké zásobníky tepla mohou pomáhat vyrovnávat výkyvy mezi výrobou a spotřebou energie. Díky využití této flexibility lze omezit nutnost zapojení drahých plynových elektráren, které dnes slouží jako záloha.

Jak víme z dob pandemie covidu, práce a vzdělávání na dálku mají své limity. V řadě oblastí – i ve zdravotnictví – je ale možné snížit potřebu cestování až o desítky procent. Podobně platí, že po úřadech by měla obíhat především data, nikoliv lidé, stejně jako jsme si na to zvykli u elektronického bankovnictví. Nejlevnější energie je totiž samozřejmě ta, která se vůbec nespotřebuje.

Významnou roli hraje i to, jak stavíme obce a města. Rozšiřování zástavby do krajiny zvyšuje závislost na automobilové dopravě. Naopak kompaktnější rozvoj, včetně zahušťování stávajících lokalit, umožňuje zvládnout více každodenních cest pěšky, na kole nebo veřejnou dopravou.

Nevyužitý potenciál úspor znamená pokračující odliv finančních prostředků do zahraničí a prohlubování naší zranitelnosti vůči vnějším výkyvům. Naopak systematická podpora energetické efektivity, elektrifikace a chytrého řízení spotřeby může snížit náklady domácností, posílit firemní i veřejné rozpočty a omezit geopolitická rizika.

Stejně důležité je posilovat fyzickou a kybernetickou odolnost energetické infrastruktury, protože i efektivní systém může být zranitelný vůči cíleným zásahům.

Energetická transformace není ideologickou volbou. Je to pragmatické rozhodnutí o tom, zda chceme i nadále financovat svoji závislost na jiných zemích, nebo investovat do řešení, která máme pod kontrolou.