Článek
„Chceme se jen vrátit domů,“ popisuje indický kapitán s přezdívkou Rub. Jeho loď už přes dva měsíce kotví nedaleko přístavu Shinas v Ománu, na palubě má jedenáctičlennou posádku složenou z lidí z Indie, Pákistánu a Bangladéše. A nejsou sami, v podobné situaci jsou další zhruba dva tisíce plavidel, píše server The Times.
Během dne pozorují námořníci Ománský záliv a strachují se, že na ně některá z mnoha okolních rybářských lodí nastraží bombu. V noci pak koukají na Spider-Mana a další filmy, které mají na palubě. Většinu z nich už viděli nejméně dvacetkrát. Rozptylují se tak, aby nemuseli myslet na rakety, které jim létají nad hlavami.
Ve středu jednotky Islámských revolučních gard potvrdily, že se zmocnily dvou kontejnerových lodí a na třetí spustily palbu. Mezinárodní námořní organizace od začátku konfliktu potvrdila celkem 29 útoků na civilní lodě. Plavidla si proto často vypínají své automatické identifikační systémy, a tím pádem nevědí, jaké lodě se okolo nich pohybují. Místo toho kapitáni začali živě sdílet svou polohu přes aplikaci WhatsApp.
Podle kapitána Ruba je to poprvé, co něco takového za svou kariéru vidí. Aplikaci také používá a komunikuje přes ni s okolními plavidly. Vyměňují si mezi sebou zvěsti o útocích a mapy, které zobrazují údajné umístění nastražených min.
Podle mezinárodního námořního práva mají všichni námořníci právo na repatriaci z válečné zóny. Zároveň ale nesmí opustit svá plavidla, dokud se nenajdou dobrovolníci, kteří by je vystřídali. „Je hodně těžké najít někoho, kdo by nás nahradil. Nikdo nechce na loď do válečné zóny. Jsme námořníci, ne válečníci,“ říká Rub. Jeho smlouva vypršela už před dvěma měsíci.
Zaměstnavatel námořníkům z Rubovy posádky nabízí desítky gigabitů mobilních dat měsíčně, což je dost na to, aby se mohli ozvat svým blízkým každý den i přes videohovor. Zároveň ale signál na moři není vždy spolehlivý. Jiní námořníci tuto možnost nemají a jsou kompletně odříznuti od svých rodin, upozorňuje The Times.
Manoj Yadav, generální tajemník Indické unie námořníků, uvedl, že některé lodě fungují s pitnou vodou pouze na příděl, dostávají ji jen dvě hodiny ráno a pak večer. Další posádky se potýkají s nedostatkem zásob mraženého masa, ovoce a zeleniny. Došly. Jiná loď třeba zase šetří palivo tím, že zapíná generátor pouze při vaření, a její posádka je tak odkázána jen na nouzové osvětlení. „V případě krize budeme rybařit a jíst okurky, rýži a luštěniny,“ říká Rub.
Mezinárodní federace pracovníků v dopravě obdržela téměř dva tisíce telefonátů o pomoc od námořníků uvězněných v okolí Hormuzského průlivu. Většina z nich pochází z Indie, Filipín, Pákistánu, Ruska a Ukrajiny. „Je to peklo. Jen si představte, že jsou daleko od svých domovů na kusu železa uprostřed moře a kousek od nich padají bomby,“ říká předseda federace Mohamed Arrachedi. Dosud se z místa podařilo dostat 450 osob, uzavírá deník.
