Článek
Premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš se vydal na svou první letošní delší cestu.
Od nedělního večera je v Ázerbájdžánu, následně se přesune do Kazachstánu a „kavkazsko-středoasijské turné“ zakončí v Uzbekistánu. Doprovázejí ho podnikatelé, včetně zbrojařů a zástupců strojírenské skupiny Škoda Group.
Ve všech třech zemích mělo tradičně – politickým vlivem i ekonomicky – dominantní postavení Rusko. Hlavně v případě Kazachstánu a Uzbekistánu se ale snaží stále více prosadit Čína.
Evropské země pak vidí hlavně v Ázerbájdžánu možnost zdroje ropy a zemního plynu poté, co už nepočítají s dodávkami z Ruska.
Sestřelené letadlo a razie ve městech
Ostatně ze tří zemí, které předseda české vlády navštíví, má momentálně nejhorší vztahy s Moskvou právě Ázerbájdžán.
Baku má historicky, kulturně i ekonomicky silné vazby na Turecko. S Ruskem se ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev snažil vycházet, ale na konci roku 2024 nastal obrat.
Tehdy měl letoun ázerbájdžánských aerolinek na trase z Baku do čečenské metropole Grozného po vstupu do ruského vzdušného prostoru problémy.
Posádka se původně domnívala, že do motoru vletěl pták. Ruské řízení letového provozu pilotům nařídilo přistát v kazachstánském městě Aktau, kde se ale stroj zřítil blízko letiště a 38 lidí zahynulo.
Vyšetřování ukázalo, že letoun sestřelila ruská protivzdušná obrana. Alijev žádal ruského vůdce Vladimira Putina, aby se omluvil, a ten tak na konci roku učinil.
Vztahům nepomohly ani loňské razie, které ruská policie provedla v několika městech proti občanům Ázerbájdžánu. Baku v reakci uzavřelo místní redakci ruské televize a policie zatkla a zbila několik Rusů.
Prezident Alijev se loni ostentativně nezúčastnil vojenské přehlídky na moskevském Rudém náměstí 9. května.
A minulý týden, jen pár dní před přijetím Babiše, uvítal v Baku ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Podepsali dohodu o vojenské a ekonomické spolupráci.
Sám Babiš po pondělním jednání s Alijevem podle agentury ČTK řekl, že energetická skupina ČEZ usiluje o dohodu o dlouhodobých dodávkách zemního plynu z Ázerbájdžánu. Baku má zase zájem o prohloubení spolupráce obou zemí v obranném průmyslu.
Snaha nezabřednout do války
Trochu jiná situace je v Kazachstánu. Tam zatím Zelenského nepozvali a prezident Kasym-Žomart Tokajev ruskou invazi na Ukrajinu ani nepodpořil, ani neodsoudil.
Kazachstánská ekonomika je s ruskou velmi propojená a zhruba pětinu obyvatel země tvoří etničtí Rusové. I tam tak panují určité obavy, aby se jednou Kazachstánu nestalo to, co Ukrajině. Tokajev nedávno označil Rusko za „souseda, kterého nám nadělil Bůh“.
„Trend je ale takový, že se Kazachstán spíše snaží na Rusku emancipovat a do jisté míry se dekolonizovat. Dorostla generace, která nepamatuje Sovětský svaz, a také dost Rusů žijících v Kazachstánu se učí kazašsky a identifikuje se s touto zemí,“ řekl Seznam Zprávám expert na Střední Asii Slavomír Horák z pražského Institutu mezinárodních studií.
„Vedení země vede takovou opatrnou zahraniční politiku, snaží se moc si Rusko nerozházet, ale zároveň nebýt nějakým ruským satelitem,“ podotkl.
V Uzbekistánu pak má silné postavení a investice ruský energetický gigant Gazprom. „Uzbecký prezident Šavkat Mirzijojev má vazby na ruského podnikatele a miliardáře Ališera Usmanova, který je uzbeckého původu,“ přiblížil Horák.
Podle něj se v Uzbekistánu a především v Kazachstánu začíná více mluvit o represích v časech Sovětského svazu a carského Ruska. „V Uzbekistánu je ta debata opatrná, taková ve stylu ‚snažme se Rusy moc neštvat‘. Kazachstánci jsou v tomto směru takoví sebevědomější.“
