Článek
Možná jste si té zprávy všimli při své pravidelné četbě statistických ročenek. Nebo – a to spíš – jste ten graf zaznamenali v rámci nějakého videa, které mělo za úkol vás vyděsit.
Na první pohled to rozhodně děsivě vypadá: počet úmrtí na rakovinu celosvětově přibývá. Totéž je ostatně pravda i pro Evropu.
Každé jednotlivé úmrtí je tragické, a u často vleklých nádorových onemocnění to platí o to spíše. Cílem tohoto článku není snaha odvádět pozornost od individuálních příběhů. Rakovina koneckonců není jedna nemoc, je to široká kategorie onemocnění. Jejich lepší pochopení nám pomůže vyznat se nejen ve statistikách týkajících se rakoviny. Můžeme lépe porozumět tomu, jak nás mohou čísla mást.
„Za všech okolností se vyhněte tomu, že byste něco posuzovali jen na základě izolovaných čísel,“ varoval statistik Hans Rosling ve své slavné knize Faktomluva. „Jedno číslo samotné nemůže nést význam. Pokud vám někdo ukáže jedno číslo, chtějte vidět další, se kterým jej můžete porovnat.“
První evidentní číslo, se kterým můžeme celkový počet úmrtí na rakovinu konfrontovat, je počet obyvatel. Tento základní přepočet zajistí, že nesledujeme jen nárůst počtu obyvatel. Od roku 1990 ostatně stoupl počet obyvatel Země o více než polovinu. Když tedy přepočteme počet případů na 100 tisíc obyvatel, dostaneme lepší představu o tom, jak se proměnil počet úmrtí na rakovinu.
Vidíme, že křivka už nejde tak strmě vzhůru, ale ve světovém i evropském měřítku jde pořád o nárůst. Tím ale naše analýza teprve začíná. To nejdůležitější, co se změnilo, totiž na samotném počtu případů neodhalíme.
Neviditelný věk jako hlavní proměnná
Nádorová onemocnění jsou obvykle výsledkem nežádoucí mutace v buňkách. Pokaždé, když se buňka dělí, dochází ke kopírování DNA. Zjednodušeně řečeno tedy můžeme říci, že čím více času má buňka na to, aby se něco pokazilo, tím spíše k tomu může dojít. Samozřejmě k tomu mohou přispět i další faktory, jakým je například prostředí. Ale obecně vzato je čas nejdůležitější veličinou.
S každou dekádou se zvyšuje šance, že těchto mutací bude příliš. Míra úmrtnosti na rakovinu podle věku to odráží. U osmdesátiletého člověka je asi sedmsetkrát vyšší riziko úmrtí na rakovinu než u člověka patnáctiletého.
A světová populace dlouhodobě stárne. Což má samo o sobě dva hlavní důvody: snižuje se porodnost a stoupá věk, kterého se jednotlivci dožívají. Oba tyto jevy probíhají souběžně, částečně spolu souvisí a dohromady vedou k tomu, že podíl lidí v nejstarších věkových skupinách vytrvale stoupá.
Pokud bychom seřadili všechny lidi na světě od nejmladšího miminka po nejstarší stařenku, uprostřed této řady by se nacházel člověk s mediánovým věkem. Celosvětový medián se od roku 1980 zásadně zvýšil, z 22 let na 30 let. A podíl lidí ve věku nad 65 let se téměř zdvojnásobil.
Umíráme později
A protože už víme, že úmrtí na rakovinu se řádově častěji vyskytuje právě u lidí nad 65 let, chápeme už také, proč je vyšší výskyt této příčiny úmrtí znakem toho, že se lidé obecně dožívají vyššího věku. Tím se také mění hlavní příčiny úmrtí.
Zatímco na počátku 20. století nejvíce zabíjely infekční nemoci, vlivem očkování, zlepšené hygieny a antibiotik se podařilo podíl infekčních úmrtí radikálně snížit. Štafetu statisticky nejvýznamnějšího zabijáka převzaly nemoci srdečního oběhu. A nyní – opět i vlivem lepší zdravotní péče – se zvyšuje podíl úmrtí na rakovinu.
Čím déle lidé žijí, tím vyšší počet jich umírá na rakovinu. Zjednodušeně proto, že neumřeli dřív na něco jiného.
Trend v datech je pozitivní
Jak tedy porovnat dopady rakoviny v čase? Jedním z nejjednodušších způsobů, který epidemiologové používají, je „věkově standardizovaná míra úmrtnosti“. Ta zajistí, že porovnáváme úmrtí padesátiletých s padesátiletými, šedesátiletých se šedesátiletými atd. V podstatě se tak měří úmrtnost přepočítaná na původní věkové složení. Je to tedy konečně ukazatel, který nám prozradí, zda – a jak – se zdravotní péče v tomto směru zlepšuje.
Vidíme, že ve světě i v Evropské unii klesala věkově standardizovaná úmrtnost na rakovinu poměrně systematicky od roku 1990. Ve světě o čtvrtinu a v Česku dokonce o přibližně 40 %. Přesné číslo se liší v závislosti na metodě věkové standardizace, v tomto článku používáme metodiku IHME GBD.
Relativně velké zlepšení neznamená, že by dnes Česko bylo v boji s rakovinou výrazně dál než ostatní státy. Máme relativně výraznější zlepšení, protože jsme v roce 1990 (kde náš graf začíná) měli vyšší úmrtnost na rakovinu, než bylo běžné v západní Evropě. Nyní se česká čísla těm západním blíží.
Česko a prevence
S rakovinou má podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky zkušenost každý třináctý Čech. Podle odborníků je při léčbě klíčová prevence, která umožňuje včasnou detekci a tím i lepší prognózu při léčbě. Například u rakoviny tlustého střeva a konečníku, kterou ročně lékaři diagnostikují téměř u 8 tisíc pacientů, je při včasném odhalení nádoru pravděpodobnost vyléčení 90procentní. U pozdních stadií nádoru je šance 15 %.
Dostupné prevenční programy (leden 2026)
| Typ rakoviny | Pro koho | Více informací |
|---|---|---|
| Rakovina prsu | ženy od 45 let | Mamografie hrazena jednou za dva roky. Více na mamo.cz |
| Rakovina děložního hrdla | dospělé ženy | Stěry u gynekologa, možnost testů na HPV. Více na cervix.cz |
| Rakovina prostaty | muži 50 až 69 let | Dle doporučení praktického lékaře či urologa. Více na prostascreening.cz |
| Rakovina tlustého střeva a konečníku | lidé od 45 do 74 let | Na základě žádanky praktického lékaře. Více na kolorektum.cz |
| Rakovina plic | bývalí i aktivní kuřáci 55 až 74 let | Do programu zařazuje praktický lékař či pneumonolog. Více na prevenceproplice.cz |
Přestože je celkový trend pozitivní, nedá se zdaleka mluvit o celkovém vítězství nad rakovinou, spíše o postupném zlepšování výsledků. Při rozdělení na jednotlivé typy nemoci je zřejmé, že pokrok není rovnoměrný.
Podrobnější pohled na vybrané typy rakovin
Mezi nejnebezpečnější rakoviny – měřeno počtem úmrtí – patří rakovina plic, tlustého střeva a konečníku, rakovina žaludku a rakovina prsou.
Některé rakoviny jsou na ústupu zejména díky změně chování lidí. Rakovina plic byla na vzestupu po celé 20. století, prakticky přesně kopírovala celosvětové prodeje cigaret, jen se zpožděním asi třiceti let.
Takto je to například vidět na datech z USA, kde prodej cigaret dosáhl svého vrcholu začátkem 60. let, zatímco úmrtí na rakovinu plic dosáhla vrcholu v roce 1990, téměř o třicet let později.
Globální pohled v kontextu
Vliv věku je nicméně dominantní. A to do té míry, že když vykreslíme na graf míru úmrtnosti a střední délku života, ukáže se nám určitá souvislost: vyšší délka dožití znamená i vyšší podíl rakoviny coby příčiny úmrtí.
I zde najdeme lokální rozdíly: Maďarsko má vysokou míru úmrtnosti na rakovinu, což souvisí například s vysokou mírou kouření a konzumace alkoholu.
Celkově je ale zjevné, že globální trend, který vypadá na první pohled hrozivě, je ve skutečnosti povzbudivý. To, že je nádorové onemocnění častěji uvedené v úmrtním listu jako hlavní příčina, znamená, že se lidé po celém světě dožívají vyššího věku.
