Ražba metra odkryla unikátní fosilii. Pěkné zvířátko to není, říká nálezce

Když se v Praze razí metro, je to pro sběratele jedinečná příležitost. Na povrch se dostanou horniny, které v městském prostředí nejsou až tak obvyklé. A když už se někde objeví, je to závod s časem. Jedná se například o prachovce, které kvůli vysokému obsahu pyritu - minerálu, který pro svou barvu bývá označován jako kočičí zlato - velmi rychle zvětrají. Navíc stačí jen trocha deště a rozpustí se.

Sběratel Radek Labuťa se rozhodl této možnosti využít. Když procházel haldy v Malešicích, kam se vyváží materiál z ražby metra, narazil na kousek horniny, který se od ostatních lišil. Zkamenělina připomínala na první pohled křížence pavouka a trilobita.

Na místě Labuťa se svým kolegou strávil celé dopoledne. A to navzdory tomu, že se pohybovali v místě, které by pro mnoho sběratelů nebylo moc zajímavé.

„Byly tam vrstvy, kde bylo spoustu zkamenělin. Tohle mezi ně rozhodně nepatřilo. Ale zase nám to dalo tento zajímavý nález,“ přiblížil sběratel proces hledání v oblasti, která se zpočátku zdála být pro sběratele „hluchá“.

Jak Seznam Zprávám popsal Lukáš Laibl z Geologického ústavu Akademie věd, z pravidelné dokumentace vyvezených materiálů vyplývá, že sběratelé prohledávali takzvané králodvorské souvrství, které se usazovalo přibližně před 448 miliony lety. Tato vrstva není mezi hledači moc populární, protože je v ní obvykle zkamenělin málo.

Díky podrobné evidenci bylo možné přesně určit, kde se nález původně nacházel, tedy v místě mezi budoucími stanicemi metra Pankrác a Olbrachtova.

Na první pohled přitom nešlo o žádný sběratelský skvost. „Dokonce tam se mnou byl kamarád, který mi říkal, ať to vyhodím, že to nic není,“ vzpomíná s úsměvem nálezce.

Labuťa svého kamaráda však neposlechl a otisk neznámého tvora si ponechal. „Přišlo mi to zajímavé, protože trilobiti vypadají jinak. Myslel jsem si, že to je nějaké jiné zvíře,“ doplňuje.

Právě hledačský instinkt a fakt, že v prachovcích se jinak téměř nic nenacházelo, nakonec rozhodly. „Ono to není úplně vzhledné, ale jak v prachovcích skoro žádné zkameněliny nebyly, tak jsem si říkal, co kdyby náhodou. Radši jsem to vzal a dobře jsem udělal,“ uzavírá sběratel. Že drží v ruce unikát, mu potvrdil až Lukáš Laibl.

Ačkoliv se tento živočich v pravěku vyskytoval pravděpodobně běžně, na rozdíl od trilobitů neměl tvrdý krunýř. Právě proto se jeho pozůstatky dochovají jen naprosto výjimečně. Dosud se navíc vědci domnívali, že živočich žil pouze v jižní Africe.

Význam objevu Laibl přirovnává k situaci, jako kdyby někdo ve Vltavě zničehonic vylovil velekraba japonského. Nový druh si tak žádal nové pojmenování. Po svém objeviteli nese jméno Soomaspis labutai.

Labuťa, který se sběratelství věnuje od dětství a v současnosti působí v pražském Triloparku, tento krok vnímá s velkou skromností. Podotkl, že ačkoliv už jeho jméno nesou dvě zkamenělé rostliny, za toto uznání je samozřejmě rád, ale rozhodně nemá pocit, že by kvůli tomu měl „nějak zpychnout“. Proces pojmenování však provázela přátelská a uvolněná atmosféra.

„Když mi Lukáš Laibl říkal, že se jedná o nový druh, tak jsem mu odpověděl, že mu ho klidně dám, ale že ho musí pojmenovat po mně,“ popisuje s humorem Labuťa. „Kdyby ho ale pojmenoval po své přítelkyni, tak se zlobit nebudu, ale ono to zvířátko fakt není moc pěkné, tak to asi ještě počká,“ doplňuje.

Vzácná fosilie nyní poputuje do Národního muzea, aby nalezený kousek historie mohl sloužit vědě a dalším generacím.