Státní aspirin v nádrži: Jak jsme si koupili klid za vlastní peníze

Chvílemi to vypadalo napínavě, ale hranici 50 korun jsme bezpečně ubránili. Benzin i nafta se drží spíš u čtyřicítky, na některých místech občas probliknou i ceny začínající trojkou.

První měsíc s cenovými stropy tedy vypadá zpoza volantu jako úspěch. Ropný šok se povedlo ztlumit a co je hlavní, slibně to snad tentokrát vypadá i s dohodou o příměří v Perském zálivu. To je pro ceny u pump určující.

Co si tedy z dosavadních zkušeností s regulací vzít? Že prvotní efekt splnila a už je pomalu čas na návrat k normálu. Státem určované ceny tu nemohou být navěky. Ani snížená spotřební daň.

Nelze popřít, že díky regulaci jsme při tankování nějaké peníze ušetřili. Otázka je kolik.

V prvních dnech regulace platilo, že ceny byly hodně podobné všude a úřední strop se promítal přímo do praxe. To se ale už neděje. Naftu i benzin lze pořídit za ceny víc než tři koruny pod stropem, stačí jen hledat. Tři koruny je hodně, stropy tedy touto optikou už vlastně nepotřebujeme. Trh funguje, stejně jako když před lety pozbyly smyslu ochranné stropy na elektřinu.

Nafta je prokazatelně levnější díky měsíc starému rozhodnutí snížit spotřební daň. U ní ale musíme mít na paměti slova klasika o tom, že nejde o slevu zadarmo. Co ušetříme u pumpy, to chybí ve státním rozpočtu. Stát de facto jen přerozděluje peníze ve prospěch těch, kdo jezdí víc (a často žádnou výpomoc nepotřebují).

Lehce se na to zapomíná, ale momentálně máme naftovou daň nejníž za dvacet let a na úplném dně dohodnutém v EU. Na osmi korunách za litr. V roce 2004 činila 9,95 Kč, v letech 2010-2020 ještě o korunu víc, nehledě na inflaci.

Berme tedy stropy v kombinaci s daňovou úlevou jako aspirin na horečku. Neléčí příčinu nemoci – tou je impulsivní jednání Donalda Trumpa, válka, výpadek hlavní transportní trasy a následný převis globální poptávky po ropě nad nabídkou. S tím české analgetikum nic nenadělá.

Na bolest zabralo a v tomto ohledu vláda uspěla. Ale už je čas prášky vysadit.

Krátkodobě dával zásah smysl. Mluví-li se o riziku největšího ropného výpadku za půl století, má cenu vyslat vzkaz, že stát nenechá ceny utrhnout ze řetězu. Ztlumilo to prvotní paniku, kdy by lidé mohli začít rázem šetřit na všem možném a tím sami poslat ekonomiku do recese. Aniž by k tomu byl jinak důvod.

Díky stropům také snad odpadla aspoň část takzvaných inflačních očekávání. Tedy impulsů říct si pro jistotu hned a preventivně o vyšší cenu za své zboží či práci. Strach z inflace je, jak známo, motorem, který ji vyrábí. Pokud vládní zásah pomohl inflační pud ekonomické sebezáchovy aspoň trochu odbourat, stálo to za to.

Jenže pak tu máme náklady celé operace, které s postupem času začnou převažovat nad přínosy. Úplně stejně jako když někdo polyká aspirin delší dobu. Proč tedy stropy neprotahovat?

Jednak – jak už bylo řečeno – k levnějšímu tankování už prostě stropy nejsou potřeba. Ořezávají jen vysoké ceny na dálnicích, což koneckonců Andrej Babiš od začátku vyhlašoval jako svůj cíl. Přitom těmto pumpám se dá snadno vyhnout a každý racionální konzument to dělá. Pod stropy prodává i Babišova pumpa v Průhonicích.

Narychlo spíchnutá regulace v prvních dnech likvidovala nejmenší pumpaře. Vláda je nutila prodávat pod náklady a sama to i tak trochu přiznala, když si pro jistotu za pochodu kvůli opevnění své právní pozice upravila zákon a posílila své pravomoci. Zjemnila i vzorec pro výpočet stropů. Co zůstalo, je tlak na nivelizaci cen shora a ztížení pozice pro ty, kteří berou nízké ceny jako své lákadlo. Když je na dálnici cena uměle ořezaná, hůř se jí konkuruje.

Ze všeho nejzrádnější je, jak nás vláda navyká, že při každém karambolu na volném trhu hned přiběhne a začne problém řešit. Ropa je vzácná? Poptávka drtí nabídku? Nevadí, nechte to na nás, moudrý stát vás ochrání. Plošným dotováním každého víkendového výletu na chalupu ale dělá z občanů nesvéprávné děti.

Cena má být signálem. Má nám říct, že ropy je málo a má se s ní šetřit. Krátkodobě, dokud lze žít ze strategických rezerv, budiž. Ale dlouhodobě nejde globální výpadek suroviny přechytračit.

Podobné je to s návykem na sníženou spotřební daň. Čím déle bude daň dole, tím horší bude odvykání. Snížit daň, to je pro politiky požehnání. Ale jak se současná vláda, fungující podle poptávky v průzkumech, vypořádá s úkolem vrátit daň zpátky? Troufne si vzít dětem dudlík z pusy a riskovat křik, když se blíží letní motoristická sezona a pak další volby?

Je důležité myslet na to, že současných 40–45 korun za litr není v historickém kontextu žádná pohroma. Vzhledem k celkové inflaci patří paliva k položkám, které zdražily nejméně. V poměru k průměrné mzdě jsme v minulosti platili za paliva mnohem víc.

Skutečným problémem teď není absolutní výše ceny, ale rychlost jejího nárůstu od února, kdy ale benzin i nafta byly za pakatel. I kvůli spotřební dani, která – jak už bylo řečeno – je v Česku udržovaná populisticky níž, než je zdrávo, bez valorizace odpovídající inflaci.

Po měsíci tedy můžeme říct, že stropy byly účinným nouzovým sociálním opatřením, které pomohlo odebrat z ekonomiky nadměrný stres a snad i utlumit inflační spirálu. Ale teď je čas myslet o krok dál.

Zodpovědná vláda by už nyní měla mít na stole jasnou exit strategii. Až se nafta vrátí pod hranici 40 korun, musí skončit i daňové prázdniny. Spotřební daň na paliva v Česku byla už před začátkem války o Írán nepatřičně nízká, do dvou let by k ní správně měla přibýt celoevropská přirážka za uhlíkovou povolenku ETS2. Až bude příznivá cena, je čas oba tyto resty dohnat.

Správně nastavené daně by mohly dýchat spolu s tím, kolik stojí ropa. Když jsme si v krizi ulevili, měli bychom to příště zase vrátit a srovnat dluh, na který se teď u pump jede – ať už vůči státnímu rozpočtu, tak vůči snaze omezovat závislost na fosilních zdrojích (což je žádoucí z ekologických i bezpečnostních důvodů).

Pokud se k tomu vláda neodhodlá, potvrdí, že jí nešlo o stabilitu, ale jen o nákup voličských sympatií za peníze budoucích generací. Nezapomínejme na to, až budeme příště – třeba za další měsíc – u pumpy děkovat vládě za „pomoc“ s levnější naftou. Zaplatíme ji jinde i s úroky.