Podepsal NHL a bojuje o mistrovství světa. Soupeři z něj šílí

Před zápasem reprezentace proti Švédsku odpočíval Petr Sikora (20) na pokoji. Agent mu zavolal, že je potřeba, aby si otevřel mail. Nastal čas se nadechnout, podepsat smlouvu s Washingtonem Capitals a stvrdit, že přišel čas se bít o NHL.

Jak velká životní chvíle, o které sní každý malý kluk, probíhá? „Normálně, na mobilu, podepíšete se prstem. Ale dal jsem to snad až na padesátý pokus. Můj podpis vypadal strašně,“ s úsměvem popisoval útočník.

Kapitán poslední reprezentační dvacítky, se kterou došel do finále juniorského šampionátu, má solidní šanci, aby se dostal i na dospělé mistrovství světa.

„Strašně mu přeju, že podepsal smlouvu s NHL,“ přikývl i trenér Radim Rulík po výhře 3:1 nad Švédskem. „Jsem rád, že tady Petra máme. Každým zápasem dokazuje, že do budoucna z něj může růst skvělý hráč pro český hokej. Držím mu palce a strašně mu fandím, aby se za mořem prosadil,“ dodal kouč.

Když Sikora sleze z ledu, je to obyčejný mladý hokejista. Nevystupuje jako floutek, kolem kterého se točí zeměkoule.

Na ledě je to jiné. Proto útočník Třince tolik přitahuje pozornost. Sýkory už český hokej měl. Petr Sýkora z Plzně byl střelec v NHL, nastřílel 323 gólů. Petr Sýkora z Pardubic byl zase vyhlášeným kanonýrem v Pardubicích a v Davosu.

Petr Sikora míří k jiné kariéře.

Máte pocit, že se na něj lepí smůla. Pořád do něj někdo vráží, chtěl by ho sejmout. Mladý útočník má v obličeji pořád ještě hodně jemné rysy. Získáváte dojem, že se mu všechny nepravosti dějí omylem. Tak může vypadat z tribuny nebo z obrazovky, pokud vnímáte jen hru.

Ale když dvacetiletého borce s bílým rolákem sledujete pečlivě, rychle rozšifrujete jinou verzi: Pravidelnou zlost u soupeře nevyvolává náhodou. Sám ji vyrábí.

Dráždí, že dohraje každý souboj, projede chumlem hráčů po odpískání, kteří se chystají na lavičku. Nevynechá jedinou příležitost, kdy se namotat co nejblíž k brankáři. Nehraje zákeřně, jen balancuje na hraně. Dokáže protihráče frustrovat.

Dělal to v reprezentaci do 20 let, v Třinci a umí na sebe pustit zlobu i v dospělé reprezentaci, kam ho Radim Rulík povolal už minulý týden, když se zranil Michael Špaček.

Když fandíte týmu, který má Sikoru na soupisce, milujete ho. Je hráčem, který umí přivolat bouři. Má schopnost druhou bandu donutit, aby se na chvíli nezajímala o puk, ale aby ve všech možných odstínech rudé viděla jeho.

K tomu má hodně slušné hokejové dovednosti, což štve taky. Kdyby měl aspoň dřevěné ruce, brkal o puk, ale ne! V kostce: Z pohledu soupeře se jedná o hokejistu, kterého byste nechali mučit.

Tak to u téhle kategorie bývá.

„Milej kluk,“ usmál se Michal Kovařčík, spoluhráč z Třince, který se Sikorou teď na posledním reprezentačním kempu před mistrovstvím světa bydlí na pokoji. „Umí pracovat, dobře ví, co dokáže pro tým udělat, a tuhle svoji roli si plní velmi dobře,“ tasil pro něj jen slova chvály.

Když po utkání se Švédskem reagoval na dotaz Seznam Zpráv, jestli by mohl komentovat blíž dojem z toho, že parťák podepsal smlouvu ve Washingtonu, působil hodně opatrně. Nechtěl kamarádovi uškodit. „Už je to oficiálně venku?“ ptal se. „Na naší whatsappové skupině jsem ani neviděl, že by někdo něco psal,“ zlehka našlapoval.

Netušil, že když se chystal na zápas, Washington akci oficiálně oznámil na svém webu.

Sikora věděl, že o všem může mluvit. Dokonce i prozradil, že Kovařčík plnil u smlouvy zásadní roli notáře: „Musí tam být ještě jedna osoba, která potvrdí, že jsem dokument podepsal já. Tak jsem řekl Mišákovi, který byl se mnou zrovna na pokoji.“

Byl trochu rébus, jestli najdou správné kolonky. „Snad nepůjde do Washingtonu on a podepsali jsme to na správná místa,“ smál se mladý útočník.

Ale jinak z kontraktu moc velkou vědu dělat nechtěl. Ví, že ve Švédsku je kvůli něčemu jinému. „Jo, byl to dobrý den. Ale já se snažil zůstat v klidu a soustředit se na zápas.“

Sikora vypadal uvolněně, jako kdyby hrál v extralize nebo na MS do 20 let. Působil, že je ve svém světě, který zná. Baví, jak se neustále v útočné třetině otáčí k puku a chce ho tečovat nebo škodit soupeři. Umí se bleskově vrátit, vybojovat kotouč a hru otočit na druhou stranu. To je hodně cenná vlastnost.

„Sice mi nejezdily moc nohy, ale hlavou jsem se cítil dobře, byl jsem správně nastavený,“ komentoval vlastní pocit z utkání proti Švédsku. Za reprezentaci nastoupil teď potřetí. „Celkově si zvykám, doma jsem byl trochu nervózní. Každou třetinu je to lepší a lepší,“ přidal.

Jisté je, že se do extraligy už nevrátí. Washington už minulý rok zkoušel, že by ho rád viděl v zámořské juniorce, aby se rozvíjel v Americe. Sikora ale vyjádřil jiné přání, že si chce budovat roli v dospělém hokeji a rozvíjet se v Třinci. Capitals vyhověli.

Útočník, který si oblíbil netradiční číslo tři, tak vyrazí po sezoně za moře. Mimochodem, nic speciálního za trojkou nehledejte. „Je hezká, na styl,“ vysvětloval dřív, proč pro ni sáhl.

Dobře ví, že podpis na hotelovém pokoji ještě neznamená, že hraje NHL. „Splněný sen to ještě není,“ jen mrkl. „Vážím si, že mi smlouvu nabídli, ale je to další krůček, aby se mi podařilo ten sen splnit,“ komentoval tříletý kontrakt.

Stylem se jednou může vyprofilovat jako Tomáš Plekanec. Jsou si podobní postavou, schopností makat pro ostatní i širokou škálou hokejových dovedností. Teď se musí Sikora dál vyvíjet, zlepšovat se na úroveň, ze které se chodí do NHL. Potenciál na NHL má, i když šel při draftu na řadu až v šestém kole.

Není prvoplánový talent, ale hráč, který vás rozhodně zaujme.

„Myslím, že jsem připravený na další krok,“ řekl pevně.

Pak se nadechl a tiše přidal: „Snad teda jsem připravený. Doufám.“