Česká aktivita je Rulíkova zbraň. Mladý bek může rozhodovat zápasy

Tým ukázal dvě tváře. Když si vybavíme výkon z první třetiny, tak tohle byla přesně cesta, jak by Česko mohlo hrát, aby uspělo.

Dánsko klasicky chtělo schopnějšího soupeře uštvat svým betonem, ale nemělo nárok. Vysoká aktivita národního týmu nenechávala soka založit útok ani si vydechnout. Hlavní bylo, že pobyt v útočném pásmu nekončil tak, že by Česko leštilo kalhotami mantinel.

Hráči s pukem dokázali rotovat, měnili pozice a dostávali se do dobrých střeleckých příležitostí. Navíc když se trefil hned na začátku Dominik Kubalík, má to také svoji hodnotu. On je čistý střelec, který potřebuje určitou pohodu, aby byl schopen vytáhnout klíčovou trefu ve velkém zápase. Začal dobře.

Jenže následovala druhá dvacetiminutovka, kde se z nějakého důvodu vysoká aktivita vytratila. Najednou Dánové ožili, dostávali se do šancí.

S vyspělejším soupeřem by takový výpadek mohl končit velkým problémem. Tady je výhoda v délce turnaje, že na podobných detailech se dá pracovat.

Pokud na mistrovství světa uvidíme převážně Česko z první třetiny, hráči budou mít tolik fyzických sil, aby zvládali hrát náročný hokej založený na pohybu, může reprezentace porazit i největší favority.

Na to, že Tomáš Galvas odehrál necelých 10 minut, zvládl toho hodně. Jednou totálně zamotal dva bránící hráče v dánské obranné třetině. Jednou si dovolil na pohled šílený kousek, kdy rozjel akci tak, že nahrál před vlastní bránu a kotouč o centimetry minul hokejku soupeře.

Ale tohle k němu patří. Vždycky volí konstruktivní řešení, nejširší možné rozměry kluziště hrají s ním. Víc prostoru znamená víc možností vymýšlet.

Dvacetiletý obránce nepůsobil lacině, nedělal věci jen na efekt, měly svůj účel.

Nejlepší kousek předvedl před třetím gólem, kdy ani na zlomek sekundy neváhal a bleskově vyrazil středem hřiště do útoku. Roman Červenka mu nahrál, on pak puk v útočné třetině chvíli podržel a všechno skončilo Červenkovou trefou na 3:0. Tenhle gól zařídil ve třetí třetině Česku klid.

Paradoxně ho tedy měl na svědomí obránce, který dovede všem trenérům pořádně brnkat na nervy.

Ale hrát musí, druhého takového hráče národní tým nemá.

Jeho hokej vede k šancím a gólům. Občas něco nevyjde, ale i tohle k němu patří. Jednu případnou chybu smaže pěti geniálními rozhodnutími.

Další soupeři typu Slovinsko nebo Itálie jsou přesně prostor pro něj, aby dostal klidně dvojnásobný čas na ledě a testoval si hranu, co na mezinárodní úrovni spustit lze a co ne.

Je dobře, že Galvase Radim Rulík nakonec na mistrovství světa vzal. Asi si s ním užije nějaké nervy, ale měly by stát za to. Obránce z Liberce je na české poměry unikát. Filip Hronek je z komplexního pohledu výborný hráč. Galvas tak všestranný zdaleka není, ale ofenzivních nápadů má evidentně mnohem víc, než aby je stihl vybalit za deset minut.

Brankář Sparty Josef Kořenář nastoupil do svého prvního zápasu mistrovství světa. Ukázal hlavně psychickou odolnost.

Za první třetinu na něj šla jen jedna střela, což je perfektní důkaz o aktivitě českého souboru. Na druhou stranu, pro brankáře neexistuje těžší disciplína.

Nejste v provozu, provozní teplota padá k nule. Je hodně těžké v tu chvíli nepodcenit snadnou střelu, správně zareagovat.

Kořenář svůj klíčový moment zvládl. Dánský střelec Nick Olesen se před ním objevil sám, mohl snížit na 1:2. Ale brankář proti němu skvěle vyjel. Ne moc agresivně, ale naprosto přesně, jak byla potřeba. Zmenšil úhel, vyrážečkou zlikvidoval obří šanci.

Výsledkem zápasu je, že Kořenář uspěl. V sobotu patrně uvidíme v akci Dominika Pavláta proti Slovinsku a v pondělí jeden z nich dostane těžší kalibr – Švédsko. Gólman Sparty udělal všechno proto, aby byl v bráně on.

Matematika české skupiny vypadá jasně. S veškerým respektem v ní jsou dva opravdu silní soupeři, Kanada je jasný kandidát na zlato a Švédsko by mělo aspirovat na pozici v TOP 3.

Itálie a Slovinsko jsou z opačného spektra – povinnost vyhrát a zakopnutí s nimi by byl šok.

Pak je v České skupině trojice týmů ze stabilního středu: Dánsko, Norsko a Slovensko. Všichni mají šanci hrát čtvrtfinále, ale pravděpodobně se do něj dostane jen jeden.

Pokud národní tým nějak nezkolabuje, výsledek znamená, že Česko nejspíš natlačilo Dány pod sebe v tabulce. I když také je pravda, že se jedná o nejslabší tým ze zmíněného tria. Naopak nejvíc kousat by mělo Norsko, které pomalu dostává své mladé hráče na hranu NHL.

Zásadní je výhra i pro nastavení další práce. Výsledek dá klid, že je splněno, zbaví tým největšího tlaku. Na olympiádě se reprezentace nadřela s Dány při výhře 3:2 mnohem víc.

V tuhle chvíli navíc pořád existuje možnost, že se podaří minimálně jednoho z páru Švédsko, Kanada nachytat a Česko tak obsadí nejhůř druhé místo v základní skupině. Los pro čtvrtfinále je zásadní a hodně by pomohlo, kdyby Česko skončilo nejhůř druhé a vyhnulo by se domácímu Švýcarsku.

Bylo vidět, jaký smysl mělo, že David Tomášek s Jakubem Flekem a Danielem Voženílkem hráli v přípravě dlouho spolu. Dařilo se jim, uměli motat soupeře, těžili ze souhry.

Dává logiku, že jinde to tak silné nebylo.

Matěj Blümel se potkal po čtyřech letech s Romanem Červenkou, vazba tam musí ještě naskočit, ale to by neměl být problém. Od toho je v základní skupině tolik utkání, aby se vyladila souhra, případně se testovaly další varianty.

Záhadně vypadá, proč má Matěj Melovský u sebe dva hráče s čistě střeleckou náturou. Dominik Kubalík se prosadil, Martin Kaut ne. Melovský má skvělý cit pro nahrávku, je to technický hráč, který asi české fanoušky hodně překvapí.

V 21 letech má za sebou první rok mezi dospělými, když hrál na farmě New Jersey, ale vede si sebevědomě a dobře. Jen Kubalík s Melovským by možná potřebovali něco podobného, co dodává druhé formaci Daniel Voženílek – beranidlo.

Tím by se jim mohl stát Jaroslav Chmelař, ale tohle řešení by vyžadovalo větší škatulata v sestavě. Martin Kaut je pravák s exkluzivní střelou zápěstím. Pokud ho chce Radim Rulík nasazovat do přesilovky, také by chtělo najít formaci, která bude víc pracovat pro něj.