Zprávy z bojiště: Kyjev má „cenu“, jakou Moskvě naúčtuje za kilometr postupu

Ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov dorazil nedávno na brífink s vybranými novináři s číslem, které stojí za pozornost. Strategickým cílem Ukrajiny je podle něj donutit ruskou armádu zaplatit za každý čtvereční kilometr postupu až 200 vojáky.

Nejde tedy primárně o to zastavit Rusko na konkrétní „čáře“, ale donutit ho platit takovou cenu, že se Moskvě nevyplatí.

Fedorov svá tvrzení podložil sérií čísel, podle nichž se z hlediska Kremlu poměr mrtvých na kilometr postupu během uplynulého půlroku zhoršoval ve prospěch Ukrajiny. V říjnu 2025 prý Rusové ztratili 67 vojáků za kilometr čtvereční postupu, v lednu 165, v únoru 244, v březnu 254, v dubnu 179. Sám zároveň uvedl, že Rusko v dubnu přišlo o 35 203 vojáků (zabitých i raněných), v březnu to bylo 35 351 a loni v prosinci o několik set méně: 34 544.

K těmto údajům je třeba přistupovat opatrně. Pocházejí výhradně z ukrajinských zdrojů a nelze je nezávisle ověřit. Stejně tak nelze brát doslova nedávné výroky amerického ministra zahraničí Marca Rubia o tom, že Rusko ztrácí měsíčně pětkrát víc vojáků než Ukrajina.

Fedorovovo vyjádření přesto válku jasně charakterizuje pro všechny, kdo by ještě měli pochybnosti o její skutečné podobě: vyhrává ten, kdo méně krvácí a bude mít tedy větší výdrž. A do tohoto rámce zapadají i další události minulého týdne.

Bombardovací kampaň ruské strany pokračovala prakticky po celý týden s plnou intenzitou. V noci na 18. května spustilo Rusko jeden z větších úderů, do nějž poslalo 524 bezpilotních strojů a 22 raket, z toho 14 balistických.

Nejvíce bylo zasaženo město Dnipro, jeden z úderů tam mířil i na zařízení společnosti Naftogaz. Ruské drony zasáhly také Oděsu a v blízkosti ukrajinského černomořského exportního koridoru i zahraniční lodě.

O den později ruský útok poškodil přístavní infrastrukturu v dunajském Izmajilu, který Ukrajina využívá jako jeden ze záložních exportních kanálů.

Dne 20. května se přes Ukrajinu přehnalo dalších 154 dronů a jedna balistická raketa. V Konotopu se zřítila část bytového domu, škody a zranění hlásily Dnipro, Oděsa, Charkov, Doněck, Záporoží i Černihiv. O den později další ruský útok na Dnipro znovu zranil 19 lidí, mezi nimi tři děti.

Situace ve vzduchu je v poslední době vyrovnanější než kdy předtím. Ruský vládní tisk minulý týden uvedl, že ruská protivzdušná obrana sestřelila za 24 hodin přes tisíc dronů. I kdyby to číslo bylo přesné jen zčásti, ukazuje, jak obrovského rozsahu dronová válka dosáhla.

Kyjev přitom zřejmě systematicky pracuje na tom, aby si otevřel cestu do nitra Ruska. Jedním z hlavních nástrojů jsou takzvané údery do „střední hloubky“ (na Ukrajině cca 30-200 km za frontou). To je zóna, která byla dlouho slabým místem ukrajinské palby. Dělostřelectvo a FPV drony na ni nedosáhnou, dálkové bezpilotní stroje na ni byly příliš drahé.

V poslední době se to změnilo a velitel ukrajinských sil bezpilotních systémů Robert Brovdi, známý pod přezdívkou „Maďar“, pro agenturu Reuters označil roli těchto úderů za rozhodující.

Cílem jsou typicky ruské radary krátkého a středního dosahu, protivzdušné systémy typu Buk, Tor a Pancir, komunikační uzly, logistika a velká vojenská technika.

Účinek je přitom dvojí. Údery v této hloubce narušují ruskou dopravu materiálu a mužů na frontu a z fronty a zároveň nutí Rusy přesunovat protivzdušnou obranu dál od fronty, aby chránila i operační týl. Tím se ovšem otevírá prostor pro skutečně dálkové ukrajinské drony, které snadněji proniknou hluboko do Ruska. Justin Bronk z londýnského ústavu RUSI to v rozhovoru s Reuters popsal jako dvě spojené nádoby.

Mezi 15. a 21. květnem tak zasáhly ukrajinské drony hned několik ruských rafinerií, od Rjazaně přes Moskvu a Nižegorodskou oblast po Jaroslavl a samarskou Syzraň.

V Moskevské oblasti shořel i závod mikroelektroniky Angstrem. Reuters s odkazem na vlastní rešerše uvádí, že rafinerie, na které Ukrajinci v posledních týdnech zaútočili, vyrábějí dohromady zhruba 30 procent ruského benzinu a 25 procent nafty.

Druhým hodně diskutovaným tématem minulého týdne bylo představení nové ukrajinské klouzavé bomby Vyrivnjuvač (doslova Vyrovnávač), kterou Fedorov prohlásil za bojeschopnou.

Bomba s 250kilogramovou hlavicí a vysouvajícími se křídly je podle ukrajinských údajů zhruba třikrát levnější než odborná americká JDAM-ER, kterou Ukrajina také využívá.

Zajímavější než parametry je ale otázka, jak ji Ukrajinci bezpečně použijí. Ruské letectvo své klouzavé bomby shazuje obvykle z velkých výšek a desítek kilometrů od fronty. Tak je dolet maximální a samotné letadlo zůstává mimo dosah ukrajinské protivzdušné obrany.

Ukrajinské letectvo je výrazně slabší, drahá letadla typicky drží stovky kilometrů za frontou a k cílům se často přibližují letem v malé výšce, aby unikla ruským radarům. Z malé výšky ovšem klouzavá bomba daleko nedoletí.

Další Ukrajinci používaný typ, francouzské bomby Hammer, mají proto raketový motor, který podle výrobce posune dolet při shozu z malé výšky až na zhruba 15 kilometrů. U Vyrivnjuvače se ovšem o ničem podobném nemluví.

Nasazení nové bomby tak bude pravděpodobně omezené na cíle těsně za frontou. Nový arzenál nezvětší geografický dosah ukrajinského letectva. Co může nabídnout, je něco jiného: levnější domácí náhradu západní munice, jejíž dodávky nejsou zaručené.

Navíc zbraň má být výhledově plně kompatibilní se západními stroji F-16 a Mirage 2000, tedy s typy, na které se ukrajinské letectvo postupně přeorientovává. A jde také o nabídku evropským letectvům, která se na velkou válku s vysokou spotřebou munice teprve začínají systematicky připravovat a vlastní podobnou munici nemají.

Na zemi mezitím platí, že velká ruská letní ofenziva stále nezačala. Rusko přesouvá jednotky, doplňuje techniku a pokračuje v drobné, ale neustávající infiltraci podél fronty. Analytici z Conflict Intelligence Teamu k tomu poznamenávají, že pokud se tempo ruských postupů nezrychlí ani v květnu a červnu, naznačovalo by to vážnou krizi v ruské armádě.

Hlavní směry ruských leteckých úderů zůstávají stejné: Slovjansk, Dobropillja a Huljajpole. Netradičně se dnes podíváme podrobněji na dva okraje fronty, kterým jsme se příliš nevěnovali.

Nejprve se zastavíme u Charkova, respektive okupovaného města Vovčansk severně od něj. Na severní frontě ukrajinské jednotky II. armádního sboru zaútočily na přelomu dubna a května v okolí vesnice Starycja, asi 9 kilometrů jihozápadně od Vovčansku.

Hlavní úder vedl 23. úderný pluk Národní gardy, jehož řadové jednotky tvoří podle některých zdrojů z 90 procent kolumbijští a brazilští žoldnéři (pod velením ukrajinských důstojníků).

Ukrajinci po dělostřelecké přípravě obsadili několik místně důležitých pozic a zatlačili ruské jednotky o zhruba 2 kilometry na východ. Ruské protiútoky podpořené klouzavými bombami selhaly. Jde o lokální, ale chytrý úspěch v úseku, kde se měsíce nic nedělo.

Z donbaského pásma stojí za pozornost dva uzly, které drží beze změny i po více než půl roce ruského tlaku, totiž Lyman a Siversk. Vzhledem k tomu, jak jinde Rusové ukrajinskou obranu postupně překonávají, je stabilita této osy spíš pozitivní zprávou.

Jinak je ovšem na Donbasu situace „složitá“, řečeno nadužívaným vojenským eufemismem. Situace se zhoršuje v Kosťantynivce, která je podle pozorovatelů v současnosti nejaktivnějším úsekem fronty.

Skupinky ruských vojáků do města pronikají ze severovýchodu i jihozápadu, ruskou přítomnost poprvé hlásí i z Molocharky na okraji města a Moskva si nárokuje obsazení vesnice Mykolajivka severovýchodně odtud.

Ruské velení zjevně nezkouší frontální nájezd, ale postupné obklíčení Kosťantynivky z obou křídel s cílem odříznout ukrajinskou zásobovací cestu.

O něco západněji ležící Pokrovsk je pro Ukrajinu ztracen, i když ve městě jsou stále její vojáci. Velení ukrajinského 7. sboru rychlé reakce zveřejnilo otevřený popis situace v severní části města, podle kterého jsou tamní pozice prakticky odříznuté a zásobování je možné jen leteckými drony. Pozemní bezpilotní vozítka totiž ničí ruské FPV drony.

Za prohlášením stál zřejmě pokus vyvinout mediální tlak na velitele Oleksandra Syrského, aby povolil ústup. Část analytiků poznamenává, že udržování zbytkových opěrných bodů má dnes spíš propagandistický než vojenský smysl. Podobně se ukrajinská strana měsíce držela jednoho stanoviště v Torecku, aby mohla prohlašovat, že město neztratila.

Druhým okrajem fronty, ke kterému se dnes vrátíme, je jižní úsek u Záporoží. Tady se naopak zadrhla ruská strana. Ukrajinský analytik Konstantyn Mašovec popisuje, že ofenziva ruské 58. armády se do velké míry zastavila kvůli vyčerpání ruských jednotek.

Hlavní ruský tlak se zřejmě přesouvá do směru kolem Huljapole (hlavně severozápadně od města), kde Rusové podle francouzského analytika Clémenta Molina shodili v květnu kolem 500 leteckých bomb. Údery se postupně posouvají k severozápadu, tedy směrem k Orichivu, jak se ruské letectvo snaží ničit ukrajinské obranné pozice v této oblasti a připravit ji na postup pěchoty.

Na samém západním konci pozemní fronty, kolem Stepnohirsku, Ukrajinci zaznamenali další ze svých malých, lokálních úspěchů poslední doby. Jde o jediné místo s výškovou betonovou zástavbou v okruhu 50 kilometrů jižně od Záporoží. Obsazením Stepnohirsku (který už zčásti určitě ovládají) by získali Rusové důležitý opěrný bod v jinak otevřené stepi.

Výškové budovy jim umožňují umístit antény pro ovládání dronů a pozorovatelny, zatímco sklepy slouží jako bezpečné logistické uzly blízko fronty. To jim dovoluje zkrátit zásobovací trasy a zvýšit tempo operací.

Rusové v následujících měsících dokázali alespoň do jisté míry velkou část města kontrolovat. Ovšem v posledních dnech se objevily z ukrajinské strany informace podpořené videozáběry o tom, že město změnilo majitele. Nejspíše to nebude ze 100 procent, ale o postup se zřejmě jedná. Jeví se to jako další ukázka slabosti ruských jednotek na jižní frontě.