Článek
Manuální práce, kterou by měl nezaměstnaný vykonávat jako protihodnotu za své dávky. Například sbírání větviček a odklízení klacků. V Dánsku je tento model již realitou. Žádná práce, žádné dávky.
Dánský systém sociálního zabezpečení je dlouhodobě nastaven tak, že nárok na podporu je spojen s plněním určitých povinností a aktivním přístupem k hledání práce či zapojení do předepsaných programů. V loňském roce byl zákon podle listu Helsingin Sanomat ještě zpřísněn, kdy je za denní dávku v nezaměstnanosti potřeba týdně odpracovat 37 hodin nebo vykonat jinou odpovídající aktivitu.
V obci Faxe, ležící přibližně hodinu cesty od Kodaně na východě Dánska, žije kolem 40 tisíc obyvatel. Právě zde pracují ti, kteří se nedostali do práce nebo ke studiu.
Náplň práce se liší podle potřeb. Někde jde o natírání a opravy jízdních kol, jinde účastníci šijí plyšové medvídky pro dětské pacienty v nemocnicích. Ve Faxe například sekají trávu a starají se o veřejná prostranství.
„Asi 40 procent pracovního dne zabere jízda autem. Pořád jsou přestávky na toaletu, jídlo nebo přesuny,“ uvedl vedoucí místní pracovní skupiny Daniel Johannsen pro HS. Právě vedoucí pracovníci po obci převážejí skupiny auty.
Faxe je rozlehlá obec a pracovní skupiny se každý den přesouvají mezi dvěma až třemi lokalitami. Někteří účastníci navíc během dne odcházejí k lékaři, na pracovní stáže, jazykové kurzy nebo jiné aktivity.
Mají tyto práce smysl?
Podle Dánů ano. Dohodu o reformě opatření v oblasti zaměstnanosti přijala loni vláda premiérky Mette Frederiksenové vedená sociálními demokraty. Jejím cílem je motivovat nezaměstnané k rychlejšímu návratu na trh práce. Podle kritiků systém funguje spíš jako forma nátlaku.
„Pracovníci jsou úplně vyčerpaní, když celý den uklízejí okraje dálnice. Snaží se sem raději nechodit,“ podotkl Johannsen.
Systém přitom není určen pouze pro přistěhovalce. Ve Faxe tvoří pracovní skupiny převážně rodilí Dánové. V celé obci se povinných aktivit účastní pouze čtyři imigranti, včetně jednoho Gróňana.
Podle pracovnice úřadu práce v obci Faxe Kristiny Witthøfftové mají lidé pobírající dávky vyplněný celý týden aktivitami. Povinnost věnovat 37 hodin týdně práci nebo jiným schváleným činnostem se vztahuje na všechny příjemce dávek.
„Pravidla jsou pro všechny úplně stejná,“ uvedla Witthøfftová. Někteří opravují staré dřevěné mosty, jiní natírají oprýskaná zábradlí nebo se starají o veřejná prostranství.
Kvůli organizaci systému vznikl rozsáhlý administrativní aparát, za který odpovídají obce a v konečném důsledku úřady práce, tedy takzvaná jobcentra. Pro každého nezaměstnaného v Dánsku je totiž potřeba každý týden sestavit program činností v rozsahu 37 hodin.
Povinné práce jsou přitom jen jednou částí systému. Část hodin lze nahradit jazykovým vzděláváním, pracovní stáží nebo částečným úvazkem. Jeden den si tak dotyčný může například naplánovat návštěvu lékaře, v poledne jazykový kurz a odpoledne sběr větví.
Kristina Witthøfftová má na starosti 18 klientů a podle pravidel nesmí nikdo z nich zůstat bez programu. „Když se něco změní, musíme celý kalendář sestavit znovu,“ vysvětlila. Rozvrhy ve Faxe připravuje několik pracovních poradců.
Ve větších městech je administrativní zátěž výrazně vyšší, například v Kodani mělo loni v listopadu povinnost účastnit se programu více než 1 100 lidí, což vyžaduje desítky úředníků.
Jde o princip
Samotné sbírání větví nebo údržba veřejných prostranství zaměstnanost pravděpodobně výrazně nezvyšují, pokud vůbec. Smyslem systému je podle Helsingin Sanomat spíš udržet lidi v pracovním režimu a zabránit jejich vyloučení ze společnosti.
Dvaadvacetiletá Mathilde-Marie Traneová, která sní o studiu historie, v květnu ve Faxe stříhala větve. Společně s třiapadesátiletým Kimem Olsenem je ale ráda za práci venku místo dlouhých dní doma na gauči.
Olsen musel kvůli problémům se zády opustit práci v gastronomii. Přesto si systém pochvaluje. „Když jsem byl sedm měsíců nezaměstnaný, bylo to temné období,“ řekl.
Traneová přitom není úplně bez práce, na částečný úvazek pracuje v zábavním parku. Na podzim, až sezona skončí, se chce vrátit k sezonní práci, pokud se mezitím nedostane na univerzitu nebo divadelní akademii.
Dánské zdůvodnění systému je to, že by nikdo neměl zůstat sám na okraji společnosti. Ne všichni to ale vidí stejně. Ve skupině ve Faxe pracovali dva mladí muži, kterým se práce viditelně nezamlouvala. Jeden z nich se schovával na odpočívadle pod kapucí a zíral do země.
Reforma vyvolala v Dánsku kritiku i proto, že přišla v době dobré ekonomiky a relativně nízké nezaměstnanosti.
Co se stane, když se člověk bezdůvodně nezúčastní pracovní akce? „Bude mu uložena sankce. To znamená, že se mu sníží dávky,“ vysvětlila pracovnice úřadu práce Kristina Witthøfftová.
Sankce mohou přicházet opakovaně a v krajním případě může člověk o podporu přijít úplně. Sankce se podle ní udělují každý týden. Jejich výše není jednoznačně stanovena. Zpočátku může člověk přijít například o dávky na dva nebo tři týdny.
„Jako profesionál to musím udělat, ale není to příjemný pocit,“ dodala.
Povinnost účastnit se pracovního programu platí pro všechny, kteří jsou uznáni práce schopnými. Pokud zdravotní stav práci neumožňuje, přebírá případ zdravotní systém, ať už jde o omezení na několik hodin týdně, nebo dlouhodobou pracovní neschopnost.
Celý systém je zároveň administrativně náročný. Jen obec Faxe věnuje tisíce pracovních hodin kontrole docházky, omluvenek a posuzování důvodů absence. Napětí občas vzniká i mezi pracovními skupinami a obcí.
„Párkrát jsme se dostali do křížku s pracovníky obce,“ řekl jeden z vedoucích pracovníků. „Snažili jsme se dělat práci, která patří obci,“ dodal. Rozdělení práce je proto vymezené: zaměstnanci obce pečují například o stezky, zatímco účastníci programů pracují hlavně na jejich okrajích a okolí.
Povinnost účastnit se veřejných prací nastává poměrně rychle, již po několika měsících nezaměstnanosti. Veřejně prospěšné práce přitom nejsou zamýšlené jako dlouhodobé řešení, ale jako přechodná etapa, která obvykle netrvá déle než tři měsíce.
