Článek
V letošních volbách do Poslanecké sněmovny kandiduje celkově 11 osob, které v kolonce „Povolání“ uvedlo, že jsou bez zaměstnání.
Konkrétně čtyři lidé uvedli, že jsou nezaměstnaní nebo bez práce, a další čtyři popisují, že jsou v domácnosti, a tři píší podrobněji „žena v domácnosti“.
Tři kandidáty bez zaměstnání má hnutí Jasný Signál Nezávislých, po dvou pak hnutí Česká republika na 1. místě! a strana Výzva 2025. Jednoho mají Motoristé sobě, Přísaha, Hnutí občanů a podnikatelů a Balbínova poetická strana.
Redakce Seznam Zpráv se pokusila všech 11 kandidátů oslovit různými cestami a ověřit, jestli jsou skutečně bez zaměstnání, jaké problémy řeší a co by chtěli voličům nabídnout.
Mluvila se dvěmi. „Není potřeba, abych lhal. Mohl jsem tam napsat třeba Úřad práce a vy byste nevěděl, jestli tam pracuji, nebo jestli tam jsem s žádostí o zaměstnání. Nemyslí si, že je to prokletí nebo stigma,“ říká Oldřich Pokorný z Hnutí občanů a podnikatelů, který na kandidátce uvedl, že je „nezaměstnaný“.
„Je tam v domácnosti, ale chodím na brigády a starám se o 75letou maminku. A mám doma ještě dva kluky,“ vysvětluje zase Ivana Trafinova kandidující za stranu Výzva 2025.
Ne vždy totiž byly strany a hnutí ochotné nechat své kandidáty promluvit. „Myslím, že jsem naznačil dostatečně, že máme zájem v médiích prezentovat politický program, nikoliv ženy v domácnosti,“ reagoval například Ladislav Vrabel, předseda hnutí Česká republika na 1. místě!.
„Pošlete dotaz, zajistím odpovědi,“ uvedla mluvčí Motoristů Barbora Šťastná při prosbě o kontakt na další kandidátku, která se označila za „ženu v domácnosti“. Ani po 10 dnech a urgenci ovšem reakce nedorazila.
Směnný provoz i nízké mzdy
Oba kandidáti o poslanecký mandát, kteří jsou aktuálně bez zaměstnání na plný úvazek, naráží na českém trhu práce na úskalí.
Oldřich Pokorný je nezaměstnaný spíše ze svého rozhodnutí, mluví o velmi nízkých mzdách. „Šel byste dělat na osm hodin denně, pět dní v týdnu, za dvacet tisíc hrubého?“ odpovídal otázkou.
Ivana Trafinova pak zmiňuje, že stálá práce v jejím oboru znamená směnný provoz v režimu krátký a dlouhý týden.
„Ať jdete do hotelu, nebo do obchodu, tak standardně mají krátký a dlouhý týden a dvanáctky. Zkoušela jsem třeba hotel a tam bylo řečeno, že to bude od sedmi do sedmi, a najednou to bylo od šesti ráno do sedmi do večera. A když vám tam zůstane host, tak tam jste třeba až do deseti do večera,“ líčí kandidátka za Výzvu 2025 a zároveň zdůrazňuje, že si přivydělává na dohodu v obchodě.
Proč tedy jako povolání uvedla, že je v „domácnosti“? Popisuje, že důvodem je, že práci přizpůsobuje rodině.
„Žiju z toho, co jsem si vydělal“
Třicátník Oldřich Pokorný z Hnutí občanů a podnikatelů popisuje, že je nezaměstnaný od listopadu.
Při hovoru neustále odbíhá od popisu své situace k politickému programu a myšlenkám.
„Každý zaměstnanec by si dokázal představit, že by se měly změnit politické poměry proto, aby rád chodil do práce. Aby mu stát nesežral na daních 80 procent (Institut Liberálních studií propočítal zatížení zaměstnanců pro rok 2024 na necelých 61 procent, pozn. red.). To je to co, mě primárně naštvalo,“ líčí.
A rovnou přidává, že zmínku o úřednících, kteří jsou dobře placení a nejsou v práci, protože si užívají dovolenou, nebo pracují dva dny v týdnu. „A my to všechno platíme!“ uvádí.
Po námitce, že jako nezaměstnaný úředníky neplatí, oponuje, že sice je na úřadu práce, ale nenechává si proplácet dávku v nezaměstnanosti. „Momentálně nejsem na podpoře vůbec. Nenechávám si podporu vyplácet. Žiju z toho, co jsem si vydělal,“ tvrdí.
Obecně ovšem úřad práce vyplácí podporu u osob do 50 let jen prvních pět měsíců. Oldřich Pokorný ovšem uvádí, že si podporu bral jen jednou, a to před šesti lety.
To, že je nezaměstnaný, nejdříve zdůvodňuje tím, že bydlí na Frýdlantsku, kde je vysoká nezaměstnanost. Následně ale líčí, že o něj přesto zaměstnavatelé zájem mají.
„Se svými zaměstnavateli mám kladný vztah. Nejenže mi volají, jestli bych se vrátil. Ale volají, abych jim zaškolil lidi a jestli bych jim nemohl udělat práci třeba na jeden den na dohodu, protože se mnou byli spokojení,“ tvrdí.
Na otázku, proč je tedy nezaměstnaný, ovšem vysvětluje, že mu nedává smysl chodit do práce, kde na něj někdo řve a dostává za to 18 tisíc korun.
„Nejde mi ani o princip. Jde o jednoduchý počet. Když si spočítám, co mě bude stát doprava, co mě bude stát vybavení do práce, tak v konečném důsledku děláte za pár tisíc. Ať se na mě nikdo nezlobí…“ popisuje jediný kandidát za Hnutí občanů a podnikatelů na Liberecku.
Našla bych mámě ošetřovatelku
Ivaně Trafinové je 48 let. Popisuje, že poslední dva roky je v domácnosti a pracuje na dohody v obchodech. Poslední stabilní práci měla jako prodavačka v oddělení masa a uzenin.
Její matka, na kterou dohlíží, má podle jejích slov „stařeckou sklerózu“. „Neříká tomu tak. Říká, že se vrací do puberty a pak do těch dětských let. Je takzvaně zdravá, ale zapomíná. Tuhle máme připálený hrnec nebo roztavenou misku. To k tomu patří. Jsem zvyklá, starala jsem se o babičku, tak mamču v tom také nenechám. Ale nemohu být pět dní v týdnu v práci v kuse někde v čudu,“ vysvětluje.
Možnost, že by se probojovala do Poslanecké sněmovny, nevidí moc realisticky. Na otázku, jestli by pro rodinu a její matku nebyla rána, kdyby ve volbách uspěla, ale reaguje pohotově. „Tak to bych jí našla ošetřovatelku,“ říká.
Zároveň ale pár minut předtím odmítla, že by své matce zařídila příspěvek na péči. „Ne, to bych máme neudělala.“
Líčí, že by se ale ráda stala hlasem i mladších lidí, kteří zakládají rodiny a které sledovala, jak vyrůstají.
„Dělala jsem roky ve fast foodu. Byli tam třeba náctiletí, vlastně děti, a ti teď začínají mít rodiny, mámy zůstávají samy s dětmi,“ naznačuje.
Něco je divně, zní od expertů
Oslovení odborníci na sociální témata jsou přitom vůči ambicím lidí bez zaměstnání vstupovat do politiky obezřetní.
„Myslím si, že není vůbec ke škodě, když jsou politicky činní. Ale pokud jsou politicky činní a mají čas na volby a berou podporu, tak to si myslím, že není úplně ono,“ reaguje Iva Kuchyňková z Charity ČR, kde působí jako manažerka pro advokační činnost pro sociální oblast.
U žen v domácnosti pečující o příbuzné má výhradu, jak budou chtít kloubit případnou práci politika a péči. A třeba vůči plánu pořídit si ošetřovatelku je kritická. „Nechci šmahem odsuzovat, ale proč tedy nepracují a nepořídí si tu pečovatelku?“
Na druhou stranu vnímá, že právě u sociálních témat by politici s podobnou zkušeností mohli slyšet na potřebné úpravy, které jsou podle Ivy Kuchyňkové v péči o seniory nebo osoby se zdravotním postižením nutné udělat. „Proto říkám, nelze odpovědět jednoduše. Ale něco je divně, když jsem ochotná dělat poslankyni, ale ne pracovat,“ podotýká.
Jan Černý, ředitel Sociálních a vzdělávacích programů, se pak ohrazuje proti tezi, že nezaměstnaným rozumí jen nezaměstnaní. „Je to potom rozhodování na základě emocí a ne důkazů,“ říká.
Úřad práce v červenci evidoval 329 501 uchazečů o zaměstnání a celkovou míru nezaměstnanosti na 4,4 procenta. Firmy pak přes úřady práce nabízely 95 553 pracovních pozic.
