Výjimečný případ, říká škola k obtěžování docentem. Studenty reakce naštvala

Brněnská Masarykova univerzita řeší další případ sexuálního obtěžování, tentokrát ze strany docenta na Fakultě informatiky. Studenti popsali jeho žádosti o svlékání, nevyžádané polibky i sexuální zneužití. Reakce vedení školy podle nich byla ale nedostatečná.

Jak dříve zjistily Seznam Zprávy, osmasedmdesátiletý pedagog, který se angažoval ve fakultním divadle, téměř ze dne na den skončil a odešel do důchodu. A to navzdory tomu, že tento semestr ještě vyučoval čtyři předměty. „Je to výjimečný případ,“ říká k tomu ochránkyně práv Masarykovy univerzity Eva Janovičová.

Vysoká škola její funkci zřídila před třemi lety. V jejím týmu pracují další dva lidé. Podobně jako na dalších vysokých školách lidé na těchto pozicích pomáhají nezávisle řešit stížnosti studujících i pedagogů. Často k nim míří podněty ohledně šikany, sexuálního obtěžování či jinak nevhodného chování.

Na Masarykově univerzitě se loni zabývali 98 podáními, předloni to bylo 101 podnětů. Tehdy hned 57 z nich mířilo vůči zaměstnancům, 30 vůči systému nastavenému na Masarykově univerzitě. Zbytek stížností mířil na studující a lidi stojící mimo univerzitu, jimiž se škola vzhledem ke směrnici o ochraně práv nezabývala. Výroční zprávu za uplynulý rok nyní vysoká škola dokončuje.

„Nejčastěji jde o nahlášenou šikanu na pracovišti či nevhodné chování nadřízených vůči podřízeným, případně jiné problematické situace na pracovišti,“ popisuje Janovičová typickou náplň práce. Podle ní studující nejčastěji řeší nevhodnou komunikaci ze strany vyučujících, nerovné zacházení anebo problematické studijní záležitosti.

Také na Karlově univerzitě řeší okolo stovky případů ročně. Loni tam univerzitní ombudsmanka přijala 84 podnětů. Sedm z nich se týkalo sexuálně podmíněného nevhodného chování. „Z hlediska obtížnosti dominují případy střední závažnosti (stupeň dva a tři z možných pěti). Ty vyžadují střednědobou poradenskou podporu a opakované intervence směřující k jejich řešení,“ píše nejstarší česká univerzita v závěrečné zprávě za loňský rok.

Veřejní ochránci a ochránkyně práv pomáhají kultivovat české univerzitní prostředí teprve v posledních pěti letech. Vznikla také Školská ombuds platforma, která sdružuje 50 členů. Otázkami sociálního bezpečí na vysokých školách se kromě nich zabývají i další kontaktní osoby, poradkyně či poradci. Akademici vytvořili nebo vylepšili etické kodexy.

„Agendě sociálního bezpečí paradoxně ‚napomohly‘ i některé medializované kauzy, které přitáhly pozornost veřejnosti a zvýšily zájem o problematiku sociálního bezpečí na vzdělávacích institucích. Více lidí ví, že je možné se na někoho v problematických situacích obrátit,“ upřesňuje tajemnice platformy Michaela Antonín Malaníková.

Ochránkyně práv Eva Janovičová z Masarykovy univerzity míní, že zřízení pozic přispělo k ochotě akademiků problematické záležitosti aktivně řešit. „Existence nezávislého a důvěrného místa, kam se mohou obracet, snižuje obavy z podání podnětu a dává jim jistotu, že jejich záležitost bude posouzena nestranně. Z mé dosavadní praxe je zřejmé, že bez této pozice by část problémů zůstala neřešená,“ vysvětluje.

Aktéři však v řešení incidentů stále vnímají rezervy. Týká se to také aktuálního případu z brněnské Fakulty informatiky. Ukončení pracovního poměru vycházelo z iniciativy učitele, uvedla mluvčí univerzity Simona Polcarová. Děkan fakulty Jiří Barnat podle ní situaci okamžitě řešil.

„Považoval skutečnosti uvedené v oznámení za velmi závažné a okamžitě si k nim vyžádal vyjádření oznámené osoby. K dalšímu šetření už ale nedošlo, neboť oznámená osoba v reakci požádala o okamžité ukončení pracovního poměru,“ uvedla Polcarová.

Studenti si ale stěžují, že vedení situaci nereflektovalo a nenabídlo například možná opatření, aby se podobné situace neopakovaly. „To mě úplně rozlítilo. Byl jsem hodně překvapený, když jsem se dozvěděl, že se neplánuje udělat nic. Že odchod učitele znamená, že je to vyřešené. Přijde mi to nespravedlivé,“ říká Lukáš, který ve stížnosti vedení fakulty popsal závažná svědectví. Vzhledem k citlivému tématu redakce neuvádí pravá jména dotčených studentů. Jejich identitu ale zná.

„Zaráží mě, že v jediné oficiální odpovědi děkan nijak neprojeví empatii a uvede, že neshledává věcný důvod k dalším krokům, jako je prevence nebo prošetření, co všechno se za ty roky stalo,“ doplňuje další ze studentů Matěj.

Zástupci školy namítají, že vedení fakulty přistoupilo k celé situaci zodpovědně a citlivě, a také že si váží studujících, kteří se rozhodli situaci oznámit. „S tím, že jej mrzí, jaké situaci museli oznamovatelé čelit, a seznámilo je s kroky, které fakulta bezprostředně po obdržení podnětu přijala. Také ochránkyně práv Masarykovy univerzity při osobním setkání s oznamovateli vyjádřila politování nad tím, že měli během studia takovou zkušenost,“ reaguje mluvčí univerzity Simona Polcarová.

Proti tomu se ale studující ohrazují s tím, že tyto informace se prý dočetli jen v médiích. „Oficiálně nám nikdo (z vedení fakulty nebo univerzity, pozn. red.) nic takového neřekl. Působí to neupřímně – omluva pro veřejnost, ale za zavřenými dveřmi se tváří, že je vše vyřešeno. Jasně jsme řekli, že je na fakultě a uvnitř divadla potřeba další prevence. Odpověď jsme stále nedostali, míč je tedy na straně fakulty,“ stěžuje si Matěj.

Odkazuje se přitom na děkanův dopis, který oznamovatelé redakci poskytli v plném znění. Jiří Barnat v něm informuje o ukončení pracovního poměru pedagoga a o uzavření předmětů, které tento semestr vyučoval. Slova o lítosti nebo projevy účasti v něm nejsou. Oznamovatelé tvrdí, že žádnou jinou zprávu od vedení fakulty nedostali.

Požadují také prověření, zda docent neublížil více studentům a především posílení prevence. „Myslím si, že by se mělo víc řešit, co dělat ve chvíli, když se děje něco, co se člověku nelíbí. Pomohly by i příklady toho chování,“ navrhuje například Lukáš.

Univerzitní ombudsmanka Eva Janovičová považuje za pochopitelné, když studenti žádají širší prověřování, nicméně dodává, že taková činnost musí dávat smysl. Když člověk, na nějž si studující stěžují, už na škole nepůsobí, nemůže univerzita podle ní účinně zasáhnout.

„Dle mého názoru je potřeba respektovat, že každý jedinec má vlastní tempo vyrovnání se s negativní zkušeností a je na něm či na ní, zda se ji rozhodne někomu sdělit. Domnívám se, že fakulta i naše pracoviště v dané věci reagovaly bezodkladně a vůči vyučujícímu byla přijata odpovídající opatření,“ říká. Podle ní je nutné se vyvarovat možné retraumatizace obětí, které nemusí mít ani zájem zpětně mluvit o negativní zkušenosti.

Docent jakékoli sexuální kontakty odmítá. „Povšechně se vyjádřit nemohu, ale uznávám, že moje chování bylo na dnešní dobu nestandardní,“ reagoval redakci v SMS zprávách, telefonát odmítl. Tvrdil, že motivace zpráv a rozhovorů mohly být odlišné, než si oznamovatelé myslí.

Zástupci fakultního divadla, s nímž pedagog spojil své působení na univerzitě, vyjádřili lítost. „Došlo k něčemu, co by se od pedagoga dít nemělo. Pro mě to byl člověk, ke kterému jsem vždycky vzhlížela. Pokud došlo k tomu, že byl někdo obtěžován a měl z toho další následky, moc mě to mrzí,“ uvedla režisérka Tereza Filipcová.

Jak skloubit ochranu lidí, kteří podávají podněty, s ochranou těch, vůči nimž směřují, je jedním z nejdiskutovanějších témat v debatě po univerzitních ochráncích práv. Řešit to muselo i pracoviště ombudsmanky v medializovaném případu historika umění Ivana Folettiho z Filozofické fakulty.

Ombudsmanka prověřovala jeho jednání téměř rok a půl, zaznamenala celkem 85 výpovědí, některé svědky vyslechla opakovaně. Ukázal se podle ní dlouhodobý vzorec manipulace a zneužívání moci ze strany profesora, v únoru proto na škole skončil.

Foletti však nařčení odmítá, dlouhodobě si stěžuje mimo jiné na netransparentní proces šetření, kdy neměl k dispozici kompletní spis, a proto nemohl reagovat na konkrétní nařčení. Svou výpověď proto považuje za neplatnou a na Masarykovu univerzitu podal žalobu.

Univerzita i ombudsmanka naopak argumentují požadavkem na ochranu obětí a za svým postupem si stojí. „Domnívám se, že tato kritika může do určité míry odrážet i nespokojenost některých osob s výsledkem šetření, což je v podobných případech přirozené,“ uvedla k tomu Janovičová. Připomněla, že i samotný profesor se v průběhu šetření na její pracoviště obrátil s několika podněty.

„Zároveň je třeba zdůraznit, že ombudsosoby jsou vázány mlčenlivostí a musí respektovat důvěrnost celého procesu, takže nemohou zveřejňovat všechny informace, které v průběhu prověřování vyjdou najevo. I to může vést k nepochopení či zpochybňování jejich postupu,“ dodala Janovičová.

Na případ nyní reagovala také Školská ombuds platforma. Její zástupci uvedli, že „vnímají se znepokojením některá vyjádření, která v českém veřejném prostoru zpochybňují roli a fungování vysokoškolských ombudsosob a mohou přispívat k jejich znevěrohodňování,“ napsali ve svém stanovisku.

Podle vedení platformy jsou ochránci práv značně vytížení a částečné úvazky často neodpovídají reálným potřebám univerzit a výzkumných institucí.