Do důchodu s milionem navíc, slibuje Schillerová. Představila změny „penzijka“

Po měsících příprav a diskusí přišlo ministerstvo financí s novým „penzijkem“. Od ledna 2027 se v něm řada věcí mění. Poplatky spadnou na čtvrtinu současné výše. „Není to na úkor státního rozpočtu, ale na úkor těch, kteří na střadatelích neúměrně vydělávali a to jsou bankovní domy,“ uvedl premiér Andrej Babiš (ANO).

Noví střadatelé dostanou automaticky strategii životního cyklu, střadatelé v této strategii nebudou vyplňovat investiční dotazníky. Mladí dostanou úlevy. A staré penzijní fondy se do deseti let zavřou.

Nejvýbušnějším bodem celé reformy třetího pilíře jsou poplatky penzijních společností. Zatímco v roce 2017 vybraly penzijní společnosti na poplatcích zhruba 3,5 miliardy korun, loni to bylo více než osm miliard. Velká část výnosů končí v jejich ziscích.

I proto se ministryně financí Alena Schillerová (ANO) rozhodla pro významné snížení poplatkových maxim, které si penzijní společnosti smí účtovat. „Peníze lidem, ne bankám,“ komentovala ministryně Schillerová. Zatímco u dynamických fondů si fondy každý rok strhávají v průměru zhruba 2 %, nově se bude účtovat celkem 0,5 % ročně. Tento poplatek bude nově platit pro všechny fondy, transformované, konzervativní, smíšené i dynamické.

Rozdíl několika desetin procentního bodu přitom může na dlouhém horizontu - od nástupu do první práce až po nástup do penze - znamenat až miliony korun. U dlouhodobého investování funguje totiž složené úročení nejen u výnosů, které násobí, ale i u poplatků. Každé procento, které fond každý rok strhne, totiž chybí i v dalších letech při zhodnocování.

Pokud si člověk dnes ukládá například 1 000 Kč měsíčně a zaměstnavatel mu přispívám třemi sty korun, má při současném 2% poplatku (1 % poplatek za správu + 15% poplatek z výnosu) po 25 letech naspořeno necelých 600 tisíc korun.

Pokud dobu spoření prodlouží o deset let, přibude mu na účet díky růstu investic dalších 274 tisíc. Další peníze navíc (+ 416 tisíc) střadatelům přidá strategie životního cyklu, která je automaticky zařadí do dynamičtějších investic, slibuje si ministerstvo. A nakonec díky novým, nižším poplatkům, má být portfolio před důchodem větší o další čtvrt milion. Po změnách v součtu 1 640 000 korun, modeluje ministerstvo.

Kdo by chtěl naspořené peníze vybírat jako rentu - tedy pravidelně každý měsíc jako přilepšení k důchodu - polepší si následovně, počítá resort. Nyní by z penzijka mohl každý měsíc vybírat 2700 korun po dobu 20 let. Po všech změnách zhruba 8700 korun, a to se zohledněním inflace.

Pokud reforma projde parlamentem, spadnou tuzemské poplatky na hodnotu nových slovenských indexových fondů. Švédský státní fond AP7 fond operuje dokonce s poplatky 0,07 % ročně.

Jádrem reformy je přesvědčení, že většina lidí spoří příliš konzervativně a začíná s odkládáním příliš pozdě. Ministerstvo proto chce jako výchozí variantu zavést takzvanou strategii životního cyklu. Ta funguje jednoduše: mladý člověk investuje téměř výhradně do akcií, které dlouhodobě vydělávají nejvíce. Teprve s blížícím se důchodem se portfolio postupně přesouvá do bezpečnějších dluhopisů.

Podobný model dnes používá například Švédsko, Nizozemsko, Slovensko nebo Polsko. Od roku 2027 by měl být standardem i v Česku, pokud návrh Schillerové schválí Sněmovna. Podle návrhu by účastník držel až do 50 let minimálně 80 procent majetku v akciích a teprve poté by se podíl rizikových investic postupně snižoval.

Právě dlouhý časový horizont je podle autorů reformy klíčový. Čas, po který jsou peníze zainvestované, a výnos, který přinesou, mají na konečný výsledek mnohem větší vliv než samotná výše měsíční úložky.

Protože bude strategie životního cyklu výchozí volbou, nově nebude potřeba investiční dotazník, který dnes řadu lidí zbytečně brzy směřuje do konzervativních investic. „Odpadne zbytečná administrativa, která řadu lidí odrazovala a další nasměřovala do zbytečně konzervativního spoření,“ uvedla Schillerová.

Součástí investic v penzijním spoření budou i nadále tzv. alternativní investice. Fondy budou smět jako dosud investovat 10 procent spravovaných prostředků například do projektů dostupného bydlení.

Resort chce taky ke spoření přitáhnout víc mladých a dětí. Děti dostanou státní podporu už od minimálního vkladu sto korun. Mladí do 36 let si budou moci nově jedenkrát vybrat třetinu ze svých úspor „beztrestně“, pokud předtím spoří aspoň deset let.

Pokud člověk začne odkládat tisícikorunu ve 30 letech, může podle modelu při odchodu do důchodu naspořit zhruba 1,64 milionu korun v dnešních cenách. Pokud ale rodiče začnou spořit dítěti hned po narození, výsledná částka vzroste na 3,75 milionu korun. Rozdíl přes 2 miliony, uvádí v modelovém příkladu resort.

Model přitom nepočítá s nijak extrémními částkami. Rodiče ukládají 500 korun měsíčně, pobírají státní podporu 200 korun a od 25 let si účastník spoří tisíc korun měsíčně, k tomu přispívá zaměstnavatel 300 korun.

Jak bude rozdíl patrný na měsíční rentě, kterou by daný střadatel pobíral jako přilepšení ke státní penzi? Člověk, který začne spořit až ve 30 letech, by si mohl vyplácet přibližně 8 667 korun měsíčně po dobu dvaceti let. Ten, komu rodiče založí účet už při narození, by mohl pobírat 19 826 korun měsíčně. Více než dvojnásobek.

Změna se dotkne také starých neboli transformovaných fondů. Vláda je hodlá do deseti let zavřít. Do transformovaných fondů už není možné od roku 2013 vstoupit. Každým rokem se tak postupně vyprazdňují. Část lidí dospoří a peníze vybere, část odchází spořit jinam. Zhruba 1,7 milionu lidí a s nimi 340 miliard korun ale stále zůstávají.

Pokud se fondy za deset let „vypnou“, zbude v nich podle odhadu penzijních společností méně než čtvrtina dnešního počtu účastníků a méně než třetina dnešního objemu peněz.

Zásadním problémem starých fondů je mizivý výnos. Úspory střadatelů totiž investují zejména do bezpečných státních dluhopisů, které nesou jisté, ale velmi nízké výnosy. Zatímco průměrná inflace činila za posledních deset let zhruba 4 % ročně, staré fondy svým účastníkům vynesly v průměru něco málo přes jedno procento ročně. V reálu tak lidé prodělali.

Zákon jim totiž nařizuje, že účastníkům nesmí v žádném okamžiku vykázat ztrátu, případné ztráty vyrovnávají penzijní společnosti ze svého.