Razantní řez v „penzijku“. Poplatky zlevnit o polovinu, navrhuje ekonom

V Česku si na penzi odkládají skoro čtyři miliony lidí, ovšem jen málokdo si na konci odnáší solidní přilepšení ke státní penzi. Ministerstvo financí chce proto penzijní spoření reformovat.

„Aby stát nesypal peníze do něčeho, co nemá efekt na penzi, ale jenom na zisky těch společností. V současné chvíli to tak funguje,“ načrtl svoji představu reformy ekonom Filip Pertold, který se podílel už na Jurečkových změnách důchodů.

Data jeho týmu z CERGE-EI ukazují, že problém není malý. Výnosy českých penzijních fondů ve srovnání například s těmi slovenskými výrazně zaostávají. Zčásti kvůli poplatkům, částečně kvůli tomu, do čeho investují. Klientům za deset let přinesou výrazně méně než Slovákům – zatímco české dynamické fondy zhodnotily za dekádu úspory o 88 procent, nové slovenské fondy dosáhly 172 procent.

Tuzemským penzijním společnostem se přitom výjimečně daří. Za poslední rok vybralo devět penzijních fondů na poplatcích dohromady přibližně osm miliard korun, z čehož pět miliard šlo do zisku penzijních společností.

„To je ziskovost, kterou nemá zdaleka ani ČEZ. Problém není, že penzijní fondy mají zisk. Problém je, že tyhle peníze nezůstávají u střadatelů a dále se nezhodnocují. A to má obrovský dopad na výnosnost.“

Jinými slovy: Značná část peněz, která by se mohla dál zhodnocovat ve prospěch střadatelů, zůstává penzijním společnostem. Střadatel, který spoří od prvního zaměstnání až do vstupu do penze, kvůli tomu přijde až o polovinu majetku.

Tým z CERGE-EI má konkrétní představu, jak poplatky změnit. Celková roční nákladovost pro klienta by se měla ideálně pohybovat kolem půl procenta ročně. „Naše představa je, že by poplatky měly celkově klesnout na 0,45 až 0,65 procenta z aktiv,“ sdělil Filip Pertold. Teď jsou poplatky průměrně ve výši jednoho procenta a dynamické fondy si berou až kolem dvou procent.

Takové snížení by pro některé penzijní společnosti mohlo být osudné, penzijních společností ale podle něj nemusí být na trhu tolik. „Nemůžu to vyloučit, ale máme devět fondů penzijních společností, v Polsku jich je 18 na čtyřikrát větší trh,“ srovnává Pertold.

Richard Siuda, předseda představenstva Conseq Investment Management, nevylučuje, že by „sesekání“ poplatků některé penzijní fondy nepřežily.

„Určitě by to bez doprovodných opatření rozkývalo trh. Některé fondy by měly větší problém, některé menší. Pokud bychom odřízli výkonnostní poplatek a zároveň snížili fixní poplatek, tak v tu chvíli by se naše penzijní společnost dostala do ztráty,“ avizuje Richard Siuda.

S obsluhou penzijních fondů mají společnosti nemalé náklady, argumentuje. Platí poradcům, kteří penzijní fondy prodávají, další náklady se pojí s administrativou, investičními dotazníky či dodržováním pravidel proti praní špinavých peněz (AML).

I tak zůstávají marže na trhu výrazné. Z výroční zprávy Conseq penzijní společnosti vyplývá, že za rok 2024 skončila v zisku ve výši 300 milionů. Na poplatcích vybrala 577 milionů. Na provizích zprostředkovatelům zaplatila pouhou desetinu z inkasovaných poplatků, zhruba 59 milionů. Za distribuci zaplatila tedy zhruba desetinu částky inkasované z poplatků.

Zástupce Conseq však podotýká, že ne všechny roky mají penzijní fondy takový úspěch. „V posledních letech jsme si sáhli na opravdu pěkné odměny z výkonnostních poplatků. Ale pak se samozřejmě může stát, že několik let ten výkonnostní poplatek žádný mít nebudeme,“ říká Siuda. Pokud fond nevydělává, výkonnostní poplatek neinkasuje, ten průběžný ale klientovi strhává každý rok, ať doručí zisk, anebo ztrátu.

Z každé koruny na poplatcích zůstává společnosti po zaplacení nákladů zhruba 44 haléřů. „Ve srovnání s jinými odvětvími je naprosto neuvěřitelné, kolik ty fondy vydělávají za poměrně dlouhou dekádu. Ty poplatky můžou jít opravdu výrazně dolů,“ komentuje marže ekonom.

Penzijní společnosti se aktuálně s poplatky pohybují na maximech, která jim dovoluje zákon. Že půjdou tyto stropy dolů, potvrdila nedávno i ministryně financí Alena Schillerová. „Určitě je budeme snižovat. Tohle bude jedna z věcí, na kterých budu trvat,“ potvrdila nedávno v Seznam Zprávách Byznys. Ministerstvo financí na úpravě třetího pilíře aktuálně pracuje.

Zabývá se i tzv. strategií životního cyklu. To je model, který automaticky přepíná klientovi investice podle věku. V mládí jsou čistě dynamické, tedy investují takřka výhradně do akcií, mají vysoké výnosy, ale velkou volatilitu. Jak klient stárne, investice jsou stále konzervativnější, méně nesou a méně kolísají.

Takovou možnost už většina penzijních společností nabízí. Změna by ale mohla přijít v tom, že by šlo o jakousi automatickou první volbu pro klienty, kteří si neumějí vybrat. „Pokud klient nechce sám udělat jiné rozhodnutí, tak by to byla základní strategie, ke které by i směřovala ta motivace toho státu. Aby klient nemusel spoléhat na nějakého finančního poradce. A člověk by už nemusel dělat žádné další rozhodnutí během svého života,“ popisuje svou představu Filip Pertold.

Podle Siudy je to správná cesta. Že by se postupným zkonzervativňováním klient zbytečně brzy připravil o výnosy, si nemyslí. „Za mě by to bylo super. Tři čtvrtiny klientů máme ve strategiích životního cyklu, které jsou z 85 procent akciové od začátku a až v posledních deseti letech před cílovým datem, které si ten klient může určit i dál než za důchodový věk, se pomalu začnou zkonzervativňovat.“

Že by měl stát příspěvky podporovat pouze strategii životního cyklu, si ani jeden z respondentů nemyslí. „Je realistické, aby se strategie životního cyklu osladila jiným způsobem. Například možností jednorázového výběru do určitého procenta objemu aktiv. To je celkem běžné v zahraničí, že můžou klienti jednorázově vybrat třeba 25 procent z těch úspor, bez sankcí, aniž by museli vracet státní příspěvek nebo to dodaňovat,“ popisuje Pertold.

Ministryně Schillerová potvrdila, že zvažuje také možnost výběru „penzijka“ rentou – tedy každý měsíc přistane na účtu poměrná částka. Nyní si drtivá většina střadatelů vybere úspory naráz.

„Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Možnost mít peníze hned a utratit je je pro lidi lákavá. A já souhlasím s tím, že ten stát by v tomhle mohl být tvrdší. Mohl by říct: ‚Pokud vám dáváme státní příspěvky nebo daňové úlevy, tak ale za to požadujeme, že si to budete vybírat jenom nějakou formou,“ myslí si Siuda.