Článek
Před čtyřmi lety, kdy Rusko vojensky napadlo Ukrajinu, vyvolalo také vážné otřesy na evropském energetickém trhu. Využilo přitom závislosti některých států na dovozu jeho zemního plynu. Stačilo přiškrtit dodávky a následovala obří energetická krize. Raketový nárůst ceny plynu a následně i elektřiny způsobily, že státy EU musely vynaložit přibližně 17 bilionů korun na ochranu domácností a firem před drastickými ekonomickými a sociálními dopady.
Ze závislosti na ruském plynu se Evropa dokázala vymanit. A to je dobře. Ale nová válka na Blízkém východě ukazuje, že i jiné zdroje mohou ze dne na den vyschnout. Tentokrát kvůli zablokování Hormuzského průlivu, přes který musí proplouvat tankery se zkapalněným zemním plynem. Nejsme na něm sice závislí, ale omezení dodávek na globální trh logicky zvedá ceny.
Otázka není jen, jak dlouho krize potrvá a co všechno se ještě stane vlivem konfliktu mezi USA a Íránem v nejbližších týdnech a měsících. Otázka je také, kdy se něco pokazí příště. Ať už na Blízkém východě nebo jinde. Každopádně platí, že evropská závislost na dovozu zemního plynu odkudkoliv je riziková a bude přinášet krizové situace.
Nejde jen o ceny plynu pro lokální vytápění domů nebo plynové teplárny, ale také o přímý vliv na cenu elektřiny. Kam se hrabe cena emisní povolenky. Ta se samozřejmě promítá do ceny elektřiny, ale nemá rozhodující vliv. Během roku 2024 vrostla cena elektřiny v Evropě ze 76 na 129 Eur za megawatthodinu, přitom cena povolenky byla více méně stabilní (kolem 20 Eur/MWh). Důvodem byl růst ceny zemního plynu.
Cenu elektřiny naopak pomáhají snižovat obnovitelné zdroje. Podle studie think tanku Fakta o klimatu je nejúčinnějším nástrojem pro snížení nákladů na výrobu elektřiny výstavba větrných elektráren. Větrné turbíny vyrábí v noci i v zimě, konkurují tedy výrobě z plynu a díky daleko nižším nákladům vítězí. Navíc vhodně doplňují výrobu elektřiny ze solárních panelů.
Další, co elektřinu zlevňuje, je zvyšování efektivity jejího využívání a také posilování síťových propojení v Evropě, aby se elektřina v době masivní a levné produkce z obnovitelných zdrojů mohla bez větších bariér „rozlévat“ po kontinentu. A právě všechna tato opatření bychom ohrozili, pokud bychom uměle srazili cenu emisní povolenky, jak navrhuje premiér Andrej Babiš. Paradoxně by menší úspora v ceně bránila úspoře větší.
Výroba z větrných elektráren nám zlevňuje elektřinu již nyní, byť jí produkujeme minimum. Jak je to možné? Protože ji dovážíme z Německa či Polska. K dalšímu využití tohoto potenciálu může přispět již zmíněné posílení přeshraničního propojení. Ale co když Němci a Poláci začnou z levných přebytků elektřiny masově vyrábět vodík a ukládat si elektřinu na dobu, kdy nefouká? Nyní se to nevyplatí, ale to se může změnit.
Jediným řešením je stavět větrné elektrárny i u nás. Jde to dělat ohleduplně k lidem i přírodě. Jednou z cest jsou akcelerační oblasti, které vznikají právě na podkladu mapování míst s nejmenším dopadem na ostatní veřejné zájmy. Větrné elektrárny ale mohou vznikat i jinde, samozřejmě po řádném posouzení. Strašení, že je stát či investoři tlačí lidem násilím, je neznalost praxe.
V praxi odmítnutí projektu větrné elektrárny v referendu znamená, že investor z nejistého projektu dobrovolně odstupuje. Naopak, nalezení shody v území otevírá cestu k výrobě místní elektřiny, která pomůže nejen energetické bezpečnosti, ale pokud bude například sdílena přímo v obci, může do velké míry ochránit místní domácnosti před výkyvy cen elektřiny v důsledku plynových krizí.
Paušální odmítaní větrných turbín jde i proti většinovému postoji lidí. Podle průzkumu veřejného mínění od agentury Focus s podporou větrné energie souhlasí 63 procent lidí. S omezováním větrné energie souhlasí jen 13 procent. S podporou využití větrné energie souhlasí i nadpoloviční část voličů vládních stran (61 procent voličů ANO, 57 procent voličů Motoristů a 52 procent voličů SPD). Míra podpory větrné energetiky prakticky nezáleží na velikosti obce (rozsah 61 až 66 procent).
Hormuzský průliv nedokážeme odblokovat, ukončení válečných konfliktů není v naší moci a z nedemokratických či nepřátelských režimů neuděláme demokratické partnery mávnutím kouzelného proutku. Rozvoj větrné energetiky v Česku naopak záleží na nás všech.
Stát může zlepšovat podmínky pro výstavbu a zjednodušovat povolování, ale musí také férově vyjednávat s kraji a obcemi, kde jsou vhodné podmínky pro výrobu elektřiny z větru. Politici všech stran a úrovní by měli lidem vysvětlovat, proč větrné elektrárny potřebujeme, ale také brát vážně obavy a garantovat, že budou dodržovány zákony na ochranu zdraví a přírody. A pokud někteří z nich dnes naskakují na vlnu dezinformací, tak by měli vědět, že poškozují energetickou bezpečnost této země a brání dosažení dostupných cen elektřiny pro občany.
