Článek
Na podzim to budou dva roky, co dostal Mark Rieder od prezidenta Petra Pavla vyznamenání za to, jak dokázal Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) pod jeho vedením včas varovat před ničivými povodněmi.
Nyní se ale nachází ve zcela jiné situaci. Vláda po něm v rámci plánovaných škrtů žádá, aby propustil každého dvacátého zaměstnance ústavu. Jenže to Rieder odmítá. A pokud vláda plán nezmění, chce na svou pozici rezignovat.
„Do Českého hydrometeorologického ústavu jsem jako ředitel nastupoval v roce 2017. To měl ústav 753 zaměstnanců. Dnes jich má 653. Teď přišel požadavek, že bychom měli propustit dalších 37 zaměstnanců. A to už musí jít na úkor kvality a rozsahu poskytování služeb, které náš ústav dělá,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Už dříve jste řekl, že pokud by vláda plán nezměnila, rezignujete. V tom rozhodnutí jste nějak pokročil?
Ne, to trvá. Dal jsem veřejný příslib. Bylo by to na úkor kvality a pakliže by se po nás i po propouštění stále požadoval stejný rozsah služeb, tak to nebudeme schopni garantovat a já za to nechci nést odpovědnost.
Na druhou stranu je zapotřebí říct, že jsem na toto téma měl schůzku s ministrem Červeným a prvním náměstkem Vlčkem. A oni mi říkali: Připravte tabulku, kde napíšete, kdybychom propustili některou skupinu lidí, co bychom přestali zabezpečovat. Pan ministr slíbil, že to projedná s paní ministryní financí a s panem premiérem, jestli úspory odpovídají tomu zvětšenému riziku toho, že bychom nebyli schopni ty věci zabezpečovat.
Kdy tato schůzka proběhla?
Je to asi měsíc. Zatím žádnou zprávu nemám. Na druhou stranu nemám důvod se obávat, že by ten příslib neměl být naplněn.
Pokud by plán platil, kdy konkrétně by mělo těch 37 lidí skončit?
Musel bych jim dát výpovědi k 31. červenci.
Víte alespoň o nějakých místech, která by bylo možné zrušit?
I přesto, že jsme propustili už sto lidí, tak jsme vytipovali ještě 10 nebo 12 pozic, které by bylo možné ještě zrušit. Můžu říct tolik, že se nejedná o odbornou část ústavu. Spíš o podpůrnou část.
Propuštění 37 lidí by ale podle vás znamenalo, že ústav už nebude moci zajišťovat své služby. Co by to konkrétně znamenalo? Byly by předpovědi méně přesné, například v případě povodní?
Naši lidé slouží v režimu 24/7. Navrhli jsme, že bychom v některých regionech přestali držet nepřetržitou službu, třeba co se týká hydroprognózy. Na některých z našich poboček by tak nebyla nepřetržitá služba a varování by nebyla zabezpečená v tom rozsahu, jako to bylo v případě povodní 2024.
Nejde jen o povodně, jde i o bouřky, námrazy, přívaly sněhu. Má to pak i dopad na fungování integrovaného záchranného systému, protože složky komunikují s naším krajským pracovištěm, aby věděly, kam jet zasahovat.
Jak by to vypadalo v praxi? Představme si situaci, že hodně prší, je situace jako byla před povodněmi dva roky zpátky. Důsledek by byl takový, že by služba nefungovala tak dobře?
Prostě by nefungovala. V Ostravě máme na pobočce dvě dámy, hrozně šikovné, které jsou na hydroprognóze. A v průběhu povodní 2024 zajišťovaly tu službu dvacet čtyři hodin, sedm dní v týdnu. Střídaly se, měly tam karimatku a spacák. A když bylo potřeba ve dvě v noci přepočítat srážkový model, jestli třeba v Olomouci nakonec přetečou ochranné valy, tak ony to ve dvě v noci přepočítaly. To je to, co už nebudeme moci zabezpečit.
To zní jako poměrně zásadní pozice. Opravdu není kde jinde šetřit?
Škrtat se dá až do nuly. V tuto chvíli už to ale není o šetření. Vyhlásí se plošné škrty, ale netýkají se armády, policistů, hasičů, učitelů, zdravotníků. Pak zbyde skupina asi 60 tisíc zaměstnanců, na kterých se tyto škrty realizují.
A já říkám, že úspory, které se tím ušetří, jsou zanedbatelné. Je to rozhodnutí představitelů této země, jestli chtějí, nebo nechtějí podstupovat to riziko. Nečekám vděk za povodně, bylo ho vyjádřeno přehršel a děkuji za to. Na druhou stranu nečekám nevděk, že se bude škrtat dál. Majetek, který se v roce 2024 povedlo ochránit, byl v řádu stovek miliard korun. Když si oproti tomu vyčíslíte úsporu těch 37 lidí, tak jsme v řádech jednotek milionů.
Ministerstvo by asi očekávalo, že najdete místa, která nutně nesouvisejí s předpovědí povodní.
A kde si myslíte, že jsem škrtal těch sto lidí v předchozích letech? Škrtal jsem tak, aby se to nedotklo základních funkcí našeho ústavu. Tam, kde jdou věci řešit subdodavatelsky, jako je úklid, vaření, ostraha, se škrtalo.
Zmínil jste, že nečekáte ani vděk, ani nevděk. Ten nyní tedy cítíte?
Já bych nepovažoval za nepřiměřené, kdyby někdo po povodních přišel a řekl: Zvládli jste to skvěle, tady máte patnáct míst na to, abyste poskytovali tu službu ještě lépe. Nebo že jsme to zvládli dobře a stát nám bude dávat víc peněz. Opak je pravdou. Stát nám dá méně peněz a chce po mně, abych škrtal místa.
Zažil jste už podobné požadavky na šetření dříve? Asi to není poprvé.
Vln bylo několik, ať už za ministra Brabce, za ministra Hladíka. Pravidelně se to opakuje a výsledkem je, že se pravidelně škrtají místa. Už toho ale bylo hodně.
Příliš strašení. A lidé otupěli
Za půlrok od toho, co se Ministerstva životního prostředí chopili Motoristé, už padlo několik výrazných výroků. Konec klimatické krize, ještě předtím zelená krev. Jak se vám to poslouchá?
Jsou věci, které mě nechávají v klidu. Třeba onen konec klimatické krize. Klimatická krize a klimatická změna jsou totiž dvě rozdílné kategorie. Klimatická změna je to, co měříme, co je doložitelné, sledovatelné a probíhá to rychleji, než jsme všichni předpokládali. To, jestli tu situaci někdo chápe, nebo nechápe jako krizi, je něco jiného.
Klimatická krize je tedy politický termín a klimatická změna je odborný termín. Někdo chápe to, co se děje v pásmu Gazy, jako humanitární krizi, Izrael to tak rozhodně chápat nebude.
Co mě ale nenechává v klidu, je to, že běžný občan, který se v tom nepohybuje, si to od sebe neodděluje. Pod tím, že je klimatická krize „over“, si může představit, že už není klimatická změna, jsou to ale dvě různé věci.
Vývoj průměrné roční teploty na území České republiky od roku 1961 do roku 2025 je každopádně tak jasný a zřejmý, že mě tyto výroky nechávají v klidu.
Co se týká zelené krve, tak pominu-li, že ten výrok je sám od sebe jaksi odpudivý, tak je jedna věc, kdy musím dát těm vládním představitelům částečně za pravdu. A to je to, že skutečně existovali a existují jedinci a organizace, kteří si z klimatické změny a toho, co se děje kolem nás, udělali dobré živobytí. To prostě tak je.
Můžete být konkrétní?
Nemohu, ne do rozhovoru. Na druhou stranu je spousta subjektů, které to dělají fakt dobře a poctivě. Ale naopak jsou organizace, které té situace trochu zneužívají, tedy mně to tak připadá. A generují tak lidi, kteří už jsou naštvaní, mají strach z toho, co se děje okolo nich, a stávají se z nich voliči politických uskupení, kteří mají ve svém programu, že to budou popírat.
Takže byste dal za pravdu některým Motoristům, že na Ministerstvu životního prostředí pracovali aktivisté a podobně?
Ne, to vůbec nechci komentovat, zda to bylo na Ministerstvu životního prostředí. Mám na mysli různé organizace i různá akademická pracoviště. Konkrétnější nebudu.
Neodrážejí tato slova Motoristů trendy v české společnosti? Například z nedávného průzkumu IPR vyšlo, že zatímco v roce 2017 považovalo klimatickou změnu za reálné riziko 72 procent Pražanů, dnes je to 55 procent.
Je to důsledek toho, že lidé jsou přesycení, přestrašení. Otupěli kvůli tomu, že se z toho až příliš dělala větší katastrofa, než ve skutečnosti je, a ona je to ve skutečnosti už tak dost velká katastrofa.
Druhá věc je, že ve chvíli, kdy ty lidi tímto způsobem děsím, straším, vyvolávám paniku, tak začnou mít strach. A jedním ze způsobů, jak se té obavy zbavit, je to prostě popřít.
Kde tedy podle vás končí upozorňování na klimatickou změnu a kde začíná strašení? Jak se s tím má pracovat?
Řeknu vám, jak s tím pracujeme my. My se snažíme, aby veškeré námi vydávané zprávy a informace, posty, tweety byly bez jakéhokoli emočního nádechu. Ale třeba média tam často ten emoční nádech chtějí mít.
Například, pokud budu tomu, co se venku odehrává, říkat, že to je extrémní sucho, tak vůbec nevím, jaká slova budeme používat ve chvíli, kdy přijde skutečně extrémní sucho.
Je pravdou, že i my jsme použili slovo extrémní. Ale to bylo při povodních v září 2024. Ale tam šlo opravdu o extrémní srážkový úhrn.
V prosinci 2024 jste v rozhovoru pro Aktuálně.cz řekl: „Když pomyslím na politické strany, které mají jako hlavní téma zrušení Green Dealu a motorismus… Vezměte si, kolik hlasů dostali tito lidé, kteří možná jsou dobří v automobilismu, ale o klimatické změně tedy nevědí vůbec nic.“ Je zjevné, na jakou stranu jste tehdy narážel. Nyní stojí v čele Ministerstva životního prostředí. Potvrdila se vaše slova?
Odpovím na to obráceně. Dělám ředitele od roku 2005, přežil jsem 14 ministrů. Z těch 14 byli asi dva, kteří byli odborníci v některé z oblastí životního prostředí. Jinak jejich kvalifikace je zpravidla především politická. Tak je postavená demokracie a člověku nezbývá, než se s tím smířit. To, že současná garnitura není odborníky, je standardní záležitostí každé politické garnitury.
Ředitel Národního parku Šumava Pavel Hubený zastává názor, že Motoristé názor na škrty změní, až se půjdou podívat do šumavských lesů. Myslíte tedy, že podobně to přehodnotí i u vás, až se více seznámí s vaší prací?
Myslím si, že to pochopí. Dokonce myslím, že to i relativně chápou. Povodně ještě nejsou tak dávno, aby si to lidé nepamatovali. I proto jsou ochotni se se mnou bavit a slíbit, že půjdou vyjednávat s premiérem a ministryní financí. Myslím si, že to je uvědomění si toho, že to, co dělá ČHMÚ, není nedůležité.
Stav není dobrý
Rád bych se vás zeptal, jaké počasí přinese letošní léto, ale asi mi řeknete, že takto to nefunguje.
Ano, takto předpověď počasí nefunguje. Děláme měsíční výhledy. Nedokážeme říct, jaké bude léto, dokážeme odhadnout, jak bude vypadat červen. Jestli bude pokračovat srážkově podnormální průběh roku, tak v tuto chvíli nedokážeme říct.
Pokud by přišly podobné povodně jako v roce 2024, jsme na to dnes ještě lépe připraveni?
Určitě se spousta věcí změnila. Jsme silnější, poučili jsme se z věcí, které nefungovaly tak, jak měly.
Třeba?
Třeba komunikace mezi starosty některých měst a našimi regionálními pracovišti. Udělali jsme i celou řadu opatření tady u nás v ústavu. Máme udělaný checklist pro mimořádné situace. Jako když se člověk dívá na americký film o letecké katastrofě, něco jim přestane v letadle fungovat a oni nalistují nějakou stránku, kde si přečtou, co mají udělat. Tady jsme to jasně popsali, řekli si, kdo za co zodpovídá, jaké kroky má kdo provést.
Také jsme přešli na pravděpodobnostní zobrazování předpovědí průtoků, aby si lidé dovedli představit, jaký je interval spolehlivosti okolo naší předpovědi. Přidáváme další předpovědní profily.
Zatím je ale počasí spíše suché. Můžeme očekávat podobně suché léto, jako bylo v letech 2015 nebo 2018?
Sucho je, je hydrologické sucho. Zaznamenáváme nízké průtoky na tocích a mimořádně nízké hladiny podzemních vod. Nejen na jaře, ale i v zimě bylo srážek mimořádně podnormálně. Pro Česko je zásadní takzvaná zásoba vody ve sněhu. Ačkoli máme pocit, že bylo sněhu docela dost, tak byly vůbec nejnižší zásoby vody ve sněhu za celou dobu pozorování od roku 1961. Výchozí stav, kdy vstupujeme do suššího období, není dobrý.
To ale neznamená, že nezačne o prázdninách znovu pršet a naopak přijdou povodňové situace.
Poučili jsme se z předchozích epizod sucha?
Pořád se na tom pracuje. Udělala se celá řada věcí, novelizoval se vodní zákon. Vyhlašujeme výstrahy na hydrologické sucho. Jsou krajské komise pro zvládání sucha, které by měly rozhodovat o tom, co se kde začne omezovat, co se týče odběrů a tak podobně.
Jsme tedy připraveni slušně?
Neřekl bych, že slušně, ale jsme připraveni líp, než jsme byli.
