Kreml výhrůžkami pomáhá lídrovi, kterého sám nechce, říká arménský expert

Mluví se o nich jako o nejdůležitějších volbách pro Arménii za poslední roky. Kavkazská země bude v neděli rozhodovat o tom, jestli se bude nadále snažit vymanit ze silného ruského vlivu, který byl v zemi patrný celou dobu od rozpadu Sovětského svazu.

Únava z Moskvy a frustrace ze ztráty Náhorního Karabachu (území dlouhá léta pod arménskou kontrolou v roce 2023 dobyl Ázerbájdžán, kterému podle mezinárodního práva patří) napovídají, že zvítězí tvář proevropského směřování země a současný premiér Nikol Pašinjan.

To je ale výsledek, kterému se snaží Rusko zabránit všemi možnými prostředky od vyhrožování až po šíření dezinformací.

V rozhovoru s analytikem a bývalým poslancem arménského parlamentu Mikajlem Zoljanem mluvíme o tom, co opravdu rozhodne tyto volby, jak moc berou Arméni ruské výhružky vážně a nakolik je v lidech zakořeněné trauma z války o Náhorní Karabach.

„Arménská společnost už psychologicky překonala svou závislost na Rusku. Je to trochu jako ve vztahu, když se chcete rozvést a váš partner říká: Ne, ne, když to uděláš, zabiju tě, a podobně. To vás samozřejmě nevede k tomu, že byste se chtěli vrátit zpátky. Spíš se ho chcete co nejrychleji zbavit,“ říká expert, který píše mimo jiné pro americký think tank Carnegie Endowment for International Peace.

Jsou parlamentní volby referendem o výsledcích premiéra Nikola Pašinjana, nebo rozhodnutí o budoucím směřování Arménie?

Jde o zajímavé volby, protože ta volba je především o zahraniční politice – a konkrétně o zahraniční politice Nikola Pašinjana, která má dva hlavní pilíře.

Prvním je mírová agenda, tedy snaha o mír se sousedy, zejména s Tureckem a Ázerbájdžánem. Druhým je diverzifikace zahraniční politiky, což v praxi znamená snahu snížit závislost na Rusku a přiblížit se dalším partnerům, především Evropské unii, ale také Spojeným státům a dalším aktérům.

Cílem je v podstatě obnovit Arménii jako nezávislý a suverénní stát, který si sám rozhoduje o zahraniční politice. Dlouhou dobu byla Arménie v ruské sféře vlivu a Rusko ji vnímalo jako jakýsi vazalský stát. Nyní se Arménie snaží z této závislosti vymanit, což se Rusku nelíbí.

Rusko přitom spoléhá na proruské síly uvnitř Arménie, které by tento posun měly zastavit. V zásadě tedy budou voliči rozhodovat mezi Pašinjanem a proruskými silami.

Jak si nyní vedou ty proruské síly? A kdo je jejich hlavním lídrem?

Jsou tam tři hlavní strany. A tou hlavní je Silná Arménie, kterou vede Samvel Karapetjan. Je to ruský miliardář, který má zkrátka spoustu peněz. Narodil se v Arménii, ale je ruský občan, zároveň má i arménské a kyperské občanství. A je na 54. místě v ruském žebříčku Forbesu. Ale není to politik, takže je velmi slabý řečník a podobně, takže nemá moc hlasů.

Teď má Pašinjan v průzkumech 38 procent, někdy je to o něco víc nebo míň. A Karapetjan má 12–14 procent, v některých průzkumech i méně. Takže pravděpodobně nebude schopný vyhrát.

Ale ty proruské síly tvoří víc stran. Takže jejich plán je jít do parlamentu samostatně. A pokud se jim podaří dohromady získat víc než 50 procent, vytvoří koalici. Takže Pašinjan musí získat přes 50 procent, aby mohl sestavit vládu bez koaličních partnerů.

Ale jsou tu i další proevropské strany, se kterými by přece mohl Pašinjan složit koalici. Jen se jim v průzkumech příliš nedaří, proč?

Mají problém vysvětlit voličům, v čem se vlastně liší od Pašinjana. Protože Pašinjan už dnes prosazuje proevropský kurz. V minulosti, když se snažil balancovat mezi různými směry, ho kritizovaly za to, že nedělá dost. Jenže teď v podstatě dělá to, co samy prosazovaly už dlouhou dobu.

Jedna nebo možná dvě z těchto stran mají určitou šanci, protože volební práh je u nás 4 procenta, což není tak vysoké. Takže je možné, že se některé z nich podaří dostat do parlamentu. Bylo by to pro proevropské směřování dobré, ale spíš si myslím, že se to nestane.

Je to také o Pašinjanově osobnosti? Četla jsem vaši analýzu a zmiňoval jste jeho videa na sociálních sítích. Je to poměrně velký fenomén. Funguje to tak i v Arménii? Je právě on tou hlavní osobností celé kampaně?

Arménská společnost je v tomhle velmi polarizovaná. Někteří ho milují, jiní ho nenávidí. A pak je tu samozřejmě většina někde mezi tím.

Pašinjan je na scéně už dlouho. Nejprve byl novinářem, potom opozičním politikem, nějakou dobu byl i politickým vězněm. Pak vedl revoluci. Když revoluce uspěla, byl neuvěřitelně populární. Lidé ho tehdy vnímali téměř jako boha.

Pak ale přišla válka s Ázerbájdžánem a Arménie ji prohrála. Část lidí z toho viní právě jeho. Mnoho Arménů si dodnes myslí, že to byla Pašinjanova chyba, a opravdu ho nenávidí. U těchto lidí už mu nepomůže nic, bez ohledu na to, co udělá.

Jsou tu ale i nerozhodnutí voliči, zejména mladí lidé. A myslím, že právě na ně se snaží prostřednictvím těchto videí a příspěvků na sociálních sítích mířit.

To, že působí velmi přirozeně, je ale zároveň jeho silná i slabá stránka. Někdy vede opravdu milé rozhovory s lidmi, ukazuje, co jí, poslouchá hudbu a sdílí to na sociálních sítích. Jenže jindy se s někým pohádá.

Občas za ním přijdou voliči a začnou ho provokovat: „Nemáme vás rádi. Přišel jste o Karabach.“ A podobně, a on někdy vybuchne.

Ale pak se za to omlouvá.

Přesně. Řekne: „Promiňte, nemyslel jsem to tak.“ A lidé ho proto vnímají jako skutečného člověka se skutečnými emocemi.

Zatímco Karapetjan působí velmi uměle. Dokonce i jeho videa byla zpočátku vytvářena pomocí umělé inteligence, protože mluví velmi špatně arménsky. Žije v Rusku a arménštinu už z velké části zapomněl. Takže jeho první videa byla vytvářena pomocí AI.

Teď už samozřejmě vystupuje sám, ale dělá chyby. Není to moc dobrý řečník a celý život se pohyboval v byznysu, nikdy nebyl politikem. V tomhle srovnání tedy Pašinjan jednoznačně vede.

Zmínil jste, že se arménská zahraniční politika změnila. Dříve byla úzce navázaná na Rusko a pak se to v určitém okamžiku změnilo. Byla tím zlomem ztráta Náhorního Karabachu, nebo podle vás existovaly i jiné faktory, které k této změně vedly?

Myslím, že to byl hlavní zlomový moment. V minulosti Arménie vycházela z představy, že může budovat demokracii a zároveň zůstat spojencem Ruska, právě kvůli konfliktu o Karabach. Logika byla taková, že když máme spor s Ázerbájdžánem a Tureckem, potřebujeme něčí podporu. A Rusko bylo samozřejmě nejmocnějším hráčem.

Jenže postupně jsme v podstatě předali svou bezpečnost do ruskou Ruska. A Rusko toho využilo k získání vlivu i v dalších oblastech. Protože získalo příliš velký vliv v oblasti bezpečnosti, začalo postupně ovlivňovat také ekonomiku, energetiku a v podstatě všechny další klíčové sektory.

A teď toho využívá, z ruské strany zní výhružky týkající se zejména ekonomické spolupráce. Jak se na to dívají Arménci?

Když v roce 2020 vypukla válka o Karabach, takzvaná 44denní válka, ukázalo se, že Rusko Arménii nepomáhá. Společnost byla nejprve v šoku. Lidé nechápali, jak se to mohlo stát. Někteří z toho vinili Pašinjana.

Postupně si ale lidé uvědomili, že Rusko v podstatě neudělalo nic, protože mělo vlastní zájmy ve vztahu k Turecku a Ázerbájdžánu. A z toho vyplynul závěr, že takového spojence vlastně nepotřebujeme. Je lepší nemít žádného spojence než mít spojence, který se zachová tímto způsobem.

Potom na nás Rusko začalo vyvíjet tlak. Vidělo, že v Arménii už prakticky neexistuje pozitivní pohled na Rusko. Začalo nás vydírat, že zastaví dodávky plynu, uzavře svůj trh pro arménské výrobky a podobně.

Myslím si ale, že to má spíš opačný efekt. Lidé jsou kvůli tomu ještě naštvanější. A svým způsobem to podle mě pomáhá Pašinjanovi.

Samozřejmě uvidíme, jestli to bude pokračovat i po volbách. Možná jde jen o nátlak a Rusko se tím snaží Arménii vystrašit, aby lidé volili proruské síly. Je možné, že po volbách budou některá z těchto omezení zase zrušena.

Pokud ne, bude to pro Arménii samozřejmě složité. Na druhou stranu by to mohla být příležitost, jak se od Ruska definitivně odpoutat. V takovém případě ale budeme potřebovat hodně pomoci z Evropy, od Spojených států i od dalších partnerů.

Zmínil jste, že Rusko se nějakým způsobem snaží Arménii vydírat. Jaké další způsoby používá k zásahům do těchto voleb?

Je to i diplomatický tlak. Ruští představitelé kritizují Arménii. Ruští propagandisté kritizují Arménii. Propagandisté to dělají už dlouho, ale teď to začali dělat i oficiální představitelé, což je nové.

Pak je tu také dezinformační kampaň. V poslední době vyšlo několik vyšetřování o tom, jak prokremelská média nebo ruská média vytvářejí falešné příběhy.

Například tvrdí, že Pašinjan má někde ve Francii hrad. Nebo říkají, že Francie v Arménii ukládá radioaktivní odpad. Zvlášť cílí na Francii, protože vztahy mezi Arménií a Francií se teď zlepšily a Emmanuel Macron je vnímán jako Pašinjanův spojenec.

Ale objevují se i další falešné zprávy. Například teď je velmi rozšířený narativ, že pokud Pašinjan vyhraje, přijde do Arménie žít 300 tisíc Ázerbájdžánců. Což nemá vůbec žádný pravdivý základ. Ale tvrdí to opozice, tedy proruská opozice, a ruské zdroje.

V něčem to připomíná dění v Moldavsku před loňskými parlamentními volbami, ale i těmi prezidentskými dříve.

Ano, Rusko i v Arménii využívá spoustu různých technologií. Vytvářejí weby, které vypadají jako normální zpravodajské stránky, a na nich umisťují tyto falešné informace. A pak se to přebírá dál jinde, až nakonec zmizí původní zdroj. Takže nikdo vlastně neví, odkud to vzniklo.

Tohle se už zkoušelo v Moldavsku a v řadě dalších evropských zemí, takže víme, že to funguje.

Další věc je, že se snaží uplácet voliče. Dělali to taky v Moldavsku. A také kupují arménským občanům v Rusku letenky, aby přiletěli, odvolili pro proruskou stranu a pak se zase vrátili.

Jak je arménská vláda schopná se proti tomuto postavit?

Samozřejmě se snaží těmto věcem zabránit. Proběhla řada zatčení lidí, kteří byli obviněni z přijímání úplatků nebo jejich rozdělování.

Opozice samozřejmě tvrdí, že jde o politické vězně, ale já si myslím, že to tak není, protože byli obviněni z distribuce úplatků. A myslím, že je to docela uvěřitelné, protože jsme to viděli i v jiných případech.

Takže je to celé spektrum - od ekonomického tlaku až po prakticky teroristické taktiky.

Myslím ale, že to nefunguje. Spíš to má opačný efekt, protože lidi to rozčiluje. A možná i ti, kteří původně nechtěli volit Pašinjana, nakonec k volbám půjdou a budou ho volit.

A proč si myslíte, že to nefunguje?

Tak jsou tam dvě věci. Zaprvé, ty ekonomické sankce fungují většinou až dlouhodobě. Takže ano, teď třeba zakázali dodávky arménské minerální vody, ale pokud ta firma zkrachuje, tak se to projeví až za rok, ne hned. Takže na to není dost času, aby to mělo efekt.

A zároveň si myslím, že arménská společnost už psychologicky překonala svou závislost na Rusku. Je to trochu jako ve vztahu, když se chcete rozvést a váš partner říká: „Ne, ne, když to uděláš, zabiju tě,“ a podobně. To vás samozřejmě nevede k tomu, že byste se chtěli vrátit zpátky. Spíš se ho chcete co nejrychleji zbavit.

Tyhle hrozby to pro Moskvu v arménském případě jen zhoršují. A lidem ukazují, že Rusko je nebezpečné a že je potřeba se od něj vzdálit.

Hlavním tématem je tedy zahraniční směřování země. Ale jak se dnes v Arménii vnímá Náhorní Karabach? Je to pro mnoho lidí stále bolestivé téma, které může Pašinjanovi ubrat hlasy?

Je to velmi bolestivé téma a je to jeden z důvodů, proč mnoho lidí bude hlasovat proti Pašinjanovi, protože někteří ho z toho stále viní. A také se dopustil některých naštvaných poznámek směrem k lidem z Karabachu, což mu samozřejmě také nepomohlo.

Ale myslím, že nakonec většina Arménů, i když je to pořád bolestivé, tu realitu už nějak přijala. Je to trochu jako v psychologii, kde máte fáze smutku. Většina Arménů je už ve fázi přijetí. Chápou, že se to stalo a že s tím moc nemůžeme dělat.

Jak se prchalo z Náhorního Karabachu:

A to, co můžeme dělat, je snažit se pochopit novou situaci a to, jak se v ní chovat, protože ta nová situace přináší i nové příležitosti. Ano, prohráli jsme. Byla to velmi bolestivá porážka. Ale teď jsme v nové situaci, máme nové možnosti a musíme myslet na budoucnost.

A myslím, že to je právě to, co Pašinjanova strana prosazuje. Říkají: „Dobře, soustřeďme se na budoucnost. Ať už se stalo cokoli, stalo se. Teď je důležité, abychom nezmeškali nové příležitosti, které přicházejí.“

Věříte, že po těchto volbách se nakonec prosadí proevropské směřování země?

Záleží samozřejmě na tom, jestli nám Evropa pomůže. A také na mírovém procesu s Tureckem a Ázerbájdžánem. Protože v minulosti Rusko ten konflikt využívalo. Když mělo problém s Arménií, pomáhalo Ázerbájdžánu. Když mělo problém s Ázerbájdžánem, pomáhalo Arménii.

Teď, když ten konflikt zmizel, i když za to Arménie zaplatila vysokou cenu, tak už nemají takovou páku. A pokud se konflikt znovu nerozhoří, Rusko ztrácí velkou část svého vlivu.

Ekonomický vliv sice má, ale s tím se dá pracovat. A je nepravděpodobné, že by nás Rusko vojensky napadlo. V minulosti mohlo podporovat Ázerbájdžán proti nám, ale teď Ázerbájdžán říká, že chce mír.

Takže v tomhle smyslu jsem optimistický. Pokud budeme mít podporu Evropy a pokračující mírový proces s Ázerbájdžánem a Tureckem, můžeme se od Ruska odpojit.

A náš cíl není Rusko úplně odstřihnout. Chceme dál obchodovat, mít turistiku, různé vztahy, ale jako rovnocenní partneři, ne jako kolonie.