Článek
Čtete ukázku z newsletteru Parket, ve kterém Lukáš Voženílek přináší ty nejdůležitější novinky ze zákulisí finančních trhů. Pokud vás zajímá vývoj burzovních indexů, cen komodit či měnových kurzů, přihlaste se k odběru a celý newsletter budete každé pondělí dostávat do své e-mailové schránky.
V úterý 2. června si investiční svět mohl připomenout příběh muže, který se do širšího povědomí dostal nikoli díky kariéře na Wall Street, ale díky mimořádné trpělivosti. Ronald Read z amerického Vermontu většinu života pracoval jako obsluha čerpací stanice, mechanik a později jako údržbář v obchodním domě J. C. Penney.
Když v roce 2014 zemřel ve věku 92 let, ukázalo se, že po sobě zanechal majetek v hodnotě kolem osmi milionů dolarů. Překvapení bylo o to větší, že Read na okolí nepůsobil jako bohatý člověk. Žil skromně, nevyhledával pozornost a podle dostupných popisů se vyhýbal zbytečnému utrácení.
Americký finanční publicista Morgan Housel v knize Psychologie peněz připomíná, že v témže roce zemřelo ve Spojených státech přes 2,8 milionu lidí. Méně než čtyři tisíce z nich po sobě zanechalo majetek v čisté hodnotě přes osm milionů dolarů.
Read byl jedním z nich, přestože nezdědil velký majetek, nevybudoval firmu a nepatřil mezi finanční profesionály. Těm, kdo ho znali, podle Housela doslova „spadla čelist“. Jak mohl bývalý údržbář nashromáždit jmění, které by mu mohli závidět i mnozí lidé s násobně vyššími příjmy?
Majetek, který okolí nečekalo
Ukázalo se, že za tím nebyla žádná tajemná záhada. Read žil pod své možnosti. Malé částky, které dokázal ušetřit, pravidelně investoval do akcií zavedených společností a poté dlouhé dekády čekal, až se jeho úspory díky času, dividendám a složenému úročení rozmnoží. „Nic víc za tím není,“ shrnuje Housel ve svém knižním bestselleru.
Podle listu The Wall Street Journal patřily mezi Readovy významné pozice například akcie společností Wells Fargo, Procter & Gamble nebo Colgate-Palmolive. Nešlo tedy o investora, který by se snažil pravidelně hledat další horký tip. Read držel podíly ve známých firmách, inkasoval dividendy a podle všeho s portfoliem zacházel velmi trpělivě.
Housel staví Reada do kontrastu s finančníkem Richardem Fusconem, který měl naopak téměř všechno, co si lidé s finančním úspěchem obvykle spojují. Vystudoval Harvard, získal titul MBA a pracoval v investiční bance Merrill Lynch. Ve financích udělal tak úspěšnou kariéru, že mohl ještě před padesátkou odejít do penze.
Jeho příběh ale skončil opačně. Po roce 2000 se výrazně zadlužil kvůli nákladnému životnímu stylu a rozšiřování velkého domu. Když v roce 2008 přišla finanční krize, kombinace vysokých dluhů, nelikvidního majetku a propadu trhu ho dostala do potíží, které skončily osobním bankrotem.
Rozhoduje chování
Srovnání obou mužů není důkazem, že vzdělání, kariéra nebo vysoký příjem nejsou důležité. Ukazuje spíš, že samy o sobě ještě nezaručují finanční stabilitu. Jak Housel v knize opakovaně připomíná, v osobních financích nerozhoduje jen inteligence, vzdělání nebo výše příjmu, ale především chování. Tedy kolik z příjmu člověk utratí, kolik rizika na sebe vezme, jak pracuje s dluhem a jestli dokáže vydržet u dlouhodobého plánu.
Readův případ má přesah i pro dnešního českého investora. Na rozdíl od něj dnes drobný investor nemusí vybírat jednotlivé akcie a číst finanční tisk, aby se k dlouhodobému investování vůbec dostal. K dispozici má levné indexové fondy, pravidelné investiční plány nebo produkty určené ke spoření na stáří. Technicky je začátek jednodušší než v minulosti.
Základní předpoklady se ale tolik nezměnily. I dnes záleží na pravidelnosti, nákladech, trpělivosti a schopnosti nepanikařit při horších obdobích na trzích. Tyto vlastnosti budou pravděpodobně důležité i proto, že český důchodový systém se kvůli stárnutí populace postupně mění a pro mladší generace může být spoleh výhradně na státní penzi méně pohodlný než pro jejich rodiče či prarodiče.
Z Readova života by přesto byla chyba dělat jednoduchý návod ve stylu, že stačí být spořivý a každý může zemřít s milionovým majetkem. Read měl mimořádně dlouhý investiční horizont, dožil se vysokého věku a investoval v době, kdy americký akciový trh dlouhodobě výrazně rostl. Ve financích navíc hrají roli i štěstí a riziko.
Readův příběh proto není receptem na zopakování stejného výsledku. Je spíš připomínkou, že v investování nemusí být největší výhodou složitá strategie nebo vysoký status. Někdy je tvoří obyčejné návyky, nízké životní náklady, dlouhý čas a schopnost nedělat zbytečné chyby.
V plné verzi newsletteru Parket vždy najdete i souhrn nejdůležitějších zpráv z oblasti akciových trhů a makroekonomických trendů, investiční tipy odborníků nebo novinky z pražské burzy. Přihlaste se k odběru, aby vám nic důležitého neuniklo.
