Článek
Možná si ještě někdo pamatuje na tu smutnou taškařici s dopočítáváním daně z přidané hodnoty u piva v roce 2020, kterou tehdy bulvární Blesk celkem přesně označil titulkem „To bude bordel“.
Tehdejší premiér Andrej Babiš nás chtěl zbavit myšlenek na covid tím, že nás plně zaujme počítáním DPH u piva. Točené pivo v hospodě mělo být s 10% DPH, ale točené do džbánku s 21% daní. Mezitím jste si mohli dát nealko v plechu za 15 % či točené za 10 %, abyste si nakonec odnesli radši alko v plechu za 21 %.
Babiš je po čase zase zpět a tentokrát by se rád vyřádil na nealku. Nyní máte v restauraci kohoutkovou vodu s 12% daní, stejně tak mléčné nápoje, ale když vám přinesou sodovku a další nealkoholické nápoje, tak je to už za 21 %. Do tohoto už tak velkého chaosu chce ministryně financí Alena Schillerová přidat nově snížení DPH na nealko nápoje na 12 %, ovšem když si plechovku odnesete, tak je to opět za 21 %.
Konec už tohoto orloje s procenty. Je to v podstatě pořád ta samá písnička.
Ekonomická logika radí, aby DPH byla zaplevelena co nejméně výjimkami. Politická úvaha pobízí k tomu vždy vymyslet nějakou další nesmyslnou výjimku, aby se premiér s ministrem financí mohl předvést jako ochránci určité skupiny či oboru (a vytáhnout si potřebné daně potichu a komplikovaněji někde jinde).
DPH je zamilovaná hračka politiků
Ministryně Schillerová argumentuje, že po znovuzavedení elektronické evidence tržeb je třeba pomoci gastronomii. To je hezké, ale nemá to logiku.
EET je zátěž, která postihne například i maloobchod. A copak nechceme podpořit i ty churavějící vesnické obchůdky? Chceme! Tak i jim vymysleme nějakou výjimku, slevičku či nižší daň, ať se zvýší obrat. Touto metodou by z DPH, jejíž inkaso představuje asi třetinu všech daňových příjmů státu, za chvilku nic nezbylo.
Zde je ale třeba přiznat, že Babišova vláda není ani zdaleka první, kdo znásilňuje tuto bezbrannou daň, která se velmi dobře vybírá a nedá se jí vyhnout. Kabinet Petra Fialy si při svých změnách DPH v posledním konsolidačním balíčku užil svých pět minut slávy, když se sám ztratil v danění tiskovin, takže knížky jsou bez daně, periodika za 12 % a komerční tisk za 21 %.
A pamětníci se zálibou v politickém bizáru jistě dosud oplakávají, že se nakonec neuskutečnila reforma DPH z roku 2011, kdy dle koaliční dohody za vlády Petra Nečase mělo jít do snížené sazby mléko, ale ne mléčné výrobky; chleba, ale ne rohlík; zelenina, ale už ne ovoce. Naštěstí tato hloupost nebyla schválena, takže nedošlo na daňově-botanickou válku, zda je rajče spíše ovoce, či zelenina.
Přečtěte si:
DPH má být prostě co nejjednodušší a má mít co nejméně výjimek – sociální politika a preference určitých sektorů se mají řešit někde úplně jinde. V čase extrémních rozpočtových deficitů je navíc plejáda výjimek ještě o to méně odůvodnitelná, protože jsou to ztracené desítky miliard, které si místo toho stát za draho půjčuje na trzích.
A jsou to skutečně desítky miliard ročně, ke kterým se nyní přihodí další jako účet za slevu na nealko, kterou navíc nejspíš restauratéři ani nepromítnou do nápojových lístků. Pokud bychom nechali pouze sníženou sazbu na potraviny, léky, stočné a veřejnou dopravu a ubránili se dalšímu lobbistickému nátlaku, tak by to znamenalo ročně o 47 vybraných miliard víc do státního rozpočtu. A to už není málo.
Chlast a cukr, pilíře státu
Debata o slevě na nealko nápoje je zajímavá ještě z jednoho pohledu. Čeští politici jsou zakletí v pasti, jak docílit toho, aby v hospodě nebyla nejlevnějším nápojem točená desítka, ale zároveň se bojí jakkoliv zásadně zvyšovat daň na procento alkoholu v pivě (a o tichém víně raději ani nemluvme).
Jenže řešit to tím, že dáte daňovou slevu na všechny ty kombinace vody, chemie a cukru, opravdu není dobrý nápad. Když někdo tu a tam v rámci podpory prevence či boje s obezitou navrhne, aby i Česko mělo více zdaněné slazené nápoje, tak se okamžitě zvedne příkladná vlna konzervativní nevole, co že je to zase za bruselsko-komunistické nápady. Jenže nejsou.
Když se však podíváme po našem regionu, bylo to právě národně-konzervativní vláda Práva a spravedlnosti v Polsku, která zavedla přirážku na nezdravé nápoje v roce 2021 a nyní se Poláci hádají, jak má být vysoká, ale nikoho by ani nenapadlo daň zrušit. Na to mají své děti příliš rádi.
V Česku také máme konkrétní návrhy na zdanění nápojů s koncentrací cukru či umělých sladidel.
Ale tak jsme Češi: takže alkohol danit co nejméně a bizarními výjimkami v daních se pokusit k této ceně přiblížit nealko alespoň na dohled. Co by se na tomto přístupu asi tak mohlo pokazit…
