Velký obrat: Severní Korea sílí každým dnem

Svět si všímá pozoruhodné změny na Korejském poloostrově. S pomocí spolupráce s Ruskem a podpory jeho války proti Ukrajině se diktátor Kim Čong-un ocitl v nejsilnějším postavení od svého nástupu k moci v roce 2011 – a Severní Korea zároveň v jedné z nejvýhodnějších strategických pozic za několik desetiletí.

„Severní Korea se ohromujícím obratem dostává na vzestup způsobem, který předčil i ty nejdivočejší představy analytiků. Kim, který teď drží moc pevněji než kdy dřív, se za rekordně krátký čas proměnil z globálního vyvrhele na hráče světové politické scény,“ napsala například nedávno Jung H. Pak, historička a bývalá zvláštní zástupkyně USA v administrativě prezidenta Joea Bidena.

Podobné výroky teď zaznívají ze všech koutů vrchních pater expertní komunity zabývající se KLDR. Příčiny zmiňovaného obratu lze najít ve třech úrovních.

Momentálně, nedlouho po setkání Kim Čong-una s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, se nejvíc mluví o diplomacii, a o tom, jak šikovně severokorejský diktátor manévruje mezi Pekingem a Moskvou. Má se za to, že Čína se snaží, aby jí Rusko nepřebíralo vliv na KLDR a proto se teď přihlásila o slovo.

Ať už jsou motivace Pekingu jakékoliv, stav je takový, že KLDR má pozornost obou zemí, které na ni teď nijak netlačí (např. výroky o denuklearizaci nebo podporou mezinárodních sankcí), a jsou k ní vstřícnější než dřív.

Kromě většího diplomatického manévrovacího prostoru se díky tomu KLDR dostává i hmotných zisků. Obchod s Čínou i Ruskem roste stejně jako celá ekonomika a v zemi to podle toho, co o ní lze zvenčí pozorovat, začíná být cítit. Podle nedávného článku Wall Street Journalu s titulkem „Nejpřekvapivějším příběh ekonomického úspěchu na světě píše… Severní Korea“, prochází hlavní město rapidní modernizací.

Vedle toho se průběžně objevují střípky informací o vojenských pokrocích. Jejich význam se však hodnotí notoricky obtížně, protože bývají ještě zastřenější a utajovanější, než cokoliv jiného. Část těchto zpráv může být pouhou propagandou, jiné pro změnu vycházejí jen z tvrzení jihokorejských či ukrajinských zpravodajských služeb, a poznatky ze satelitních snímků nebo dalších otevřených zdrojů jsou zase často otevřené vícero interpretacím.

Mávnout nad tím rukou by ale bylo velkou chybou. Za poslední nejméně tři roky se totiž z těchto střípků složila velká mozaika, ze které už jasně vyplývá nevlídné sdělení – Severní Korea má k dispozici mnohem víc vojenských prostředků k boji v moderní válce než před začátkem války na Ukrajině, a má také oprávněné důvody být podstatně sebevědomější. Což je nebezpečné.

Začít můžeme u toho nejvážnějšího problému, kterým je jaderný arzenál. Ten se od roku 2022 mohutně rozrostl:

Kromě toho však Severní Korea také zintenzivnila i testy a vývoj raketových systémů. Historicky nejvyššího počtu testů raket dosáhla v roce 2022, ale co je důležitější, testuje a ukazuje stále nové typy zbraní.

Letos Pchjongjang například představil 50 nových raketometů a testoval raketovou palbu z nového torpédoborce. Loni se zase režim pochlubil novou a údajně dosud nejlepší mezikontinentální raketou s Hwasong-20 na tuhá paliva, ukázal fotografie z vývoje nové raketové ponorky na jaderný pohon, vůbec poprvé provedl testovací palbu raketami vzduch-vzduch přímo z letadla (tady šlo o konvenční rakety) a otestoval nový systém protivzdušné obrany. Ve stejném roce vyšlo také najevo, že rozšiřuje a modernizuje své tajné raketové základny.

Kromě toho KLDR například v posledních letech v boji na Ukrajině vyzkoušela a následně i zdokonalila raketu krátkého doletu Hwasong-11A (KN-23), která se podobá ruské raketě Iskander. Dodat můžeme ještě první testy hypersonického glideru Hwasong-16B.

O denuklearizaci Kim Čong-un už mluví jako o uzavřené záležitosti. Jde podle něj o „anachronický sen“ USA. Pozice KLDR jakožto jaderného státu je podle diktátora již „nevratná“ a na pořadu dne je místo odzbrojení naopak „exponenciální“ růst jaderných kapacit.

Tyto výroky nepochybně pomáhá motivovat ruská a čínská diplomatická podpora (o denuklearizaci na summitu Kim-Si nepadlo ani slovo). Ještě závažnější nicméně je, že v podstatě odráží realitu.

„Severní Korea předčila i ty nejpesimističtější predikce jejího jaderného vývoje. Má 50 jaderných bomb a zásoby plutonia a vysoce obohaceného uranu na dalších 40 až 50. Vyvinula 20 různých druhů nosičů, včetně mezikontinentální balistické střely schopné dostřelit i do USA. Vyvíjí rakety odpalovatelné z jaderných ponorek…,“ zní část popisu severokorejského jaderného arzenálu od Victora Cha, experta prestižního think tanku Centrum pro strategické a mezinárodní studie (CSIS).

Cha dodal, že Kim Čong-un směřuje k vybudování moderního arzenálu, který se rozměry bude podobat Francii nebo Velké Británii, a že je na „dobré cestě“ i díky technologické pomoci Moskvy.

Tento názor – tedy že se Severní Korea navzdory denuklearizačním snahám USA a dalších už jednoduše stala jaderným hráčem a může se opírat alespoň o nějakou úroveň jaderného odstrašení – není v expertní komunitě nijak ojedinělý.

Dodejme, že satelitní snímky z poslední doby nasvědčují, že KLDR významně rozšiřuje kapacity pro obohacování uranu. Podle čerstvé zprávy od investigativní skupiny Vertic, na niž upozornil Wall Street Journal, se severokorejská kapacita výroby vysoce obohaceného uranu (HEU) po otevření nově rozšířených částí zařízení Yongbyon může zvýšit o 160 kilogramů ročně, přičemž dosud se odhadovalo, že KLDR zvládne vyrobit 215 kg za rok.

Znepokojení nad pokrokem KDLR v obohacování uranu tento měsíc vyjádřil i šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Grossi.

Jak moc Severní Koreji v jaderném boomu pomáhá Rusko, se neví. Moskva se netají, že partnerství s Pchjongjangem zahrnuje i společný výzkum včetně „mírového využití jaderné energie“. Státní média informovala také například o ruském školení severokorejských geologů zahrnující i těžbu uranu.

Experti nicméně nepochybují, že ve skutečnosti je spolupráce mnohem hlubší. Kvůli podivným okolnostem a náznakům kolem potopení ruské nákladní lodi Ursa Major se spekuluje i o možné snaze Ruska dodat KLDR přímo komponenty pro jaderné reaktory. Potvrzené to ale není a podobně je to i s řadou dalších spekulací.

Spolupráce s Ruskem nepochybně pomáhá Severní Koreji i v jiných oblastech. Od roku 2023 má KLDR například i první vlastní špionážní satelit. Rusko přitom KLDR s vesmírnými technologiemi podle Jihokorejců pomáhá minimálně sdílením know-how.

Soul i analytici sledující satelitní snímky uvádí, že Pchongjang také kvůli zásobování Ruska rozšiřuje výrobu dělostřelecké munice i raket. Sám Kim Čong-un na inspekci jedné ze zbrojních továren loni prohlásil, že výroba dělostřelecké munice se zčtyřnásobila.

Zásadní jsou i zprávy o severokorejských dronových kapacitách. Podle Ukrajiny KLDR do Ruska poslala tisíce pracovníků do továrny na ruské Gerany, což je kopie íránských kamikaze dronů Šáhid. Později ukrajinští zpravodajci informovali, že Moskva pomáhá Severní Koreji i s vlastní výrobou dronů na svém území, a že Severokorejci si mohli boj s drony (tady mělo jít spíš o klasické FPV drony) i vyzkoušet, což bylo doloženo obrazovým materiálem.

Tým organizace Conflict Armament Research (CAR) na Ukrajině také našel důkazy o využívání severokorejské kazetové munice, která byla speciálně upravená tak, aby se dala používat k útokům FPV drony.

Ze satelitních snímků dále víme, že KLDR rozšiřuje své fabriky na výrobu dronů. O integraci dronů do svých ozbrojených sil ostatně režim nově mluví jako o jedné z největších priorit a začíná zmiňovat i potřebu využívat umělou inteligenci.

I tady, mimo jadernou oblast, se na povrch dostávají jen útržkovité informace a obraz skutečného rozsahu ruského vlivu zůstává z velké části zastřený. I kdybychom však nechtěli věřit žádnému z prohlášení jihokorejských či ukrajinských zpravodajských služeb, vidíme přinejmenším potvrzený obrovský tok munice a zbraní, který musí KLDR zvládat udržovat, což posiluje její obranný průmysl.

Bylo by také naivní předpokládat, že se KLDR z „výkonu“ vlastních zbraní na bojišti nic neučí a zjištěné nedostatky nijak nereflektuje. Pro severokorejský dronový program je totiž samozřejmě mimořádně přínosné už to, že tisíce severokorejských vojáků působily na bojišti, které je drony nasyceno jako žádné jiné na světě, a jednotky tak mohly z první ruky vidět, jak funguje a jak obtížné je v něm přežít.

Toto samozřejmě platí nejen pro dronovou oblast. Zkušenosti jsou pro Severní Koreu extrémně cenné napříč celým spektrem.

Ukrajinské zpravodajské služby nejdřív informovaly, že Severokorejci jsou snadnou kořistí, ale postupem času se to změnilo a jejich jednotky si osvojily moderní postupy, které veteráni z Ukrajiny přivezli zpět do vlasti a armáda je systematicky využívá při výcviku.

Pchjongjang se sice jistě učí i oficiálními kanály spolupráce (pozoruje například ruská vojenská cvičení atd.), ale vlastní zkušenost z moderního bojiště plného západních zbraní je tím nejlepším zdrojem informací, jaké si vedení armády může přát.

„Je jasné, že severokorejská armáda je v procesu dlouhodobých systematických změn v oblasti techniky, doktríny i budování obranného industriálního ekosystému, který tuto proměnu zásobuje,“ zní letošní hodnocení dostupných informací o vlivu zkušeností na severokorejskou armádu od analytika Johna Hemmingse pro uznávaný britský think tank Královský institut spojených služeb (RUSI).

Zprávy o technologických pokrocích musíme brát s rezervou. Názorně to připomnělo například zpackané spuštění velkého torpédoborce na moře, který se převrátil přímo před očima Kim Čong-una.

Nikdo netvrdí, že se severokorejské síly během pouhých několika let mohly proměnit z armády založené na sovětské doktríně a zastaralé technice v moderní vojenskou sílu. Soul nepochybně zůstává v technologické oblasti napřed.

Pokrok KLDR se ale děje, je rychlejší než kdy dřív, a bylo by chybou před ním zavírat oči. Na rozdíl od diplomatických a ekonomických trumfů, které se mohou po několika letech teoreticky začít vytrácet (ne že by to bylo na obzoru, ale změna by mohla přijít s koncem války na Ukrajině, nebo třeba po změně vedení v Rusku), je také vlastně „trvanlivější“. Část z vojenských pokroků je samozřejmě vázaná na ekonomiku, ale technologie, know-how a zkušenosti i zbraňové systémy s dlouhou životností, už Kimovi nic nevezme.

Pokus o invazi na jih by byl pro režim pořád extrémně riskantní a dost pravděpodobně by ztroskotal. Zkušenosti a technologické pokroky ale mohou Kim Čong-una povzbudit, aby v případě potřeby eskalovat sáhl po silových prostředcích.

„Kim může například podniknout nějaké omezené kinetické aktivity – skryté nebo přiznané – s cílem otestovat americko-jihokorejské spojenectví a prověřit, jak na to bude reagovat Peking s Moskvou. KLDR už toto dělala v minulost, ale kombinace materiální a technologické podpory od Moskvy spolu s přesvědčením, že Trumpova administrativa omezuje své závazky ke spojencům, pravděpodobně zvyšuje Kimovo sebevědomí i ochotu riskovat,“ napsala k tomu Jung H. Pak.

Mnozí další analytici proto namítají, že by to měl vzít Washington v potaz a přestat přesouvat odpovědnost za odstrašování KLDR od nepřátelských akcí víc a víc jen na Jižní Koreu.