Článek
Před bílou žulovou budovou se usmíval Kim Čong-un, objímal válečné veterány a vítal ruské představitele. Byl konec dubna a severokorejský vůdce právě uctil památku vojáků KLDR, kteří padli po boku Ruska ve válce proti Ukrajině.
Při ceremoniálu mluvil o „nové historii přátelství s Ruskem, psané krví“. Za to mu tleskali i ruský ministr obrany Andrej Belousov, předseda Státní dumy Vjačeslav Volodin a další členové ruské delegace.
Odhalení památníku ale nebylo jen pietním gestem. Moskva zároveň naznačila, že vojenské vztahy s Pchjongjangem chce posunout na dlouhodobější a formálnější úroveň.
Ruská státní agentura TASS tehdy uvedla, že obě země připravují pětiletý plán vojenské spolupráce.
„Dohodli jsme se s ministerstvem obrany KLDR, že naše vojenská spolupráce bude postavena na udržitelných dlouhodobých základech,“ citovala agentura Belousova. „Jsme připraveni letos podepsat plán rusko-korejské vojenské spolupráce na období 2027–2031.“
Perspektiva pětiletého plánu by tak měla navázat na Smlouvu o komplexním strategickém partnerství, tedy dokument ustanovující vzájemnou obranu, kterou v červnu 2024 podepsali Kim Čong-un a ruský prezident Vladimir Putin.
Východní předmostí Ruska
V případě Ruska je uzavírání takto dlouhodobých plánů se zeměmi, které oficiálně nedosahují nejvyšší úrovně partnerství v obchodu se zbraněmi, „velmi vzácné“.
„Stejně jako Rusko dosáhlo bezpečnostní integrace s Běloruskem na úrovni konfederace, naznačuje to možnost, že by se Severní Korea mohla stát členem mocného trojúhelníku ‚Severní Korea–Rusko–Bělorusko‘ a sloužit jako východní předmostí Ruska k čelení alianci Jižní Korea–USA–Japonsko,“ uvedl pro SCMP Lim Eul-chul, profesor na Institutu pro studium Dálného východu při Kyungnamské univerzitě v Soulu.
Soul zatím takové uspořádání veřejně nepopisuje jako pevný trojstranný blok. Nová jihokorejská vláda se naopak snaží obnovovat bilaterální vztahy s Pekingem a Moskvou v naději, že alespoň Čína může sehrát konstruktivní roli při snižování napětí na Korejském poloostrově.
Jihokorejský prezident I Če-mjong podle listu Hankyoreh při lednovém summitu se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem předložil čtyři návrhy spolupráce: vysokorychlostní železnici Soul–Pchjongjang–Peking, turistický projekt kolem Wonsan-Kalma, zdravotnickou spolupráci se Severní Koreou a iniciativu Greater Tumen.
Pchjongjang však na podobné návrhy nereaguje smířlivě. Od konce roku 2023 prochází zásadní změnou - vztahy s Jižní Koreou předefinoval jako vztah dvou nepřátelských států a opustil dosavadní rétoriku sjednocení poloostrova. Místo dialogu s Jihem se Kim Čong-un stále zřetelněji opírá o severní sousedy, především o Rusko.
Podle Lim Eul-chula se dá očekávat, že pětiletá dohoda mezi KLDR a Ruskem urychlí rozvoj severokorejských vojenských kapacit v oblasti konvenčních zbraní, satelitů, jaderných ponorek a technologií raket nové generace, což „exponenciálně“ zvýší bezpečnostní hrozbu pro Jižní Koreu.
Lim dodal, že vzhledem ke klauzuli o okamžité vzájemné vojenské pomoci, obsažené v obranné smlouvě z roku 2024, lze navíc očekávat, že „pětiletý plán se Severní Koreou bude usilovat o integraci strategických operací, podobně jako v případě běloruského modelu“.
Rusko a Čína zároveň oslabují mezinárodní tlak na KLDR. Sankce OSN sice formálně dál platí, jejich vymáhání je však slabší než dříve. Moskva v roce 2024 vetovala prodloužení mandátu panelu expertů OSN, který monitoroval dodržování sankcí vůči Severní Koreji. Čína se hlasování zdržela.
Tím nepřímo napomáhají Severní Koreji ve zbrojení. Zejména spolupráce s Ruskem přispěla k pokroku ve výrobě dronů a v oblasti schopností moderního vedení války.
Kromě toho začala Severní Korea klást důraz na vývoj konvenčních zbraní, což bylo poprvé výslovně zdůrazněno na devátém sjezdu strany v únoru 2026. Tyto konvenční schopnosti nepředstavují pouze samostatnou hrozbu, ale jsou přímo propojeny se severokorejskými jadernými zbraněmi.
„Posílení obranného průmyslu Ruska a spolupráce na výrobě zbraní je také velmi produktivním způsobem, který může pomoci prohloubit vztahy,“ dodal Andrew Yeo z katedry korejských studií nadace SK-Korea Foundation při Brookings Institution. „Mohlo by dojít k reálné společné výrobě, například munice a dělostřeleckých zbraní, což by byl skvělý příklad situace, kdy by podle mého názoru obě země mohly získat.“
Severokorejci, Češi i Američané
Samostatnou kapitolou je nasazování severokorejských vojáků na Ukrajině. KLDR jich do Kurské oblasti vyslala tisíce a dodala velké množství střeliva a zbraní na podporu válečného úsilí Moskvy.
Podle Dmytra Usova, zástupce ukrajinské vojenské rozvědky a tajemníka Koordinačního štábu pro zacházení s válečnými zajatci, v současnosti za Rusko bojuje více než 14 tisíc Severokorejců. Usov tato čísla představil při prezentaci zprávy o ruském využívání zahraničních bojovníků.
Podle informací ukrajinské vojenské rozvědky severokorejský kontingent utrpěl od začátku nasazení v říjnu 2024 celkem 7058 ztrát - 2251 vojáků padlo v boji a dalších 4807 bylo zraněno. Počty odpovídají také jihokorejským odhadům a nedávnému zjištění NK Pro, že Pchjongjang ztratil v ruské válce proti Ukrajině nejméně 2288 vojáků.
Severní Korea však není jedinou zemí, která do Ruska vojáky posílá. Kyjev v řadách Ruska identifikoval 28 391 cizinců ze 136 zemí, včetně 10 264 z Běloruska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu a téměř tři tisíce z afrických zemí.
Dalších 15 145 lidí se k ruským vojákům připojilo ze zemí, jako jsou Německo, Česko, Dánsko, Japonsko nebo USA.
Zvláštní význam má i osud dvou severokorejských zajatců, které ukrajinské síly zadržely v lednu 2025 v ruské Kurské oblasti.
Podle Bohdana Ochrimenka z ukrajinského Koordinačního štábu Rusko už dvakrát požádalo o jejich výměnu, zatímco o jiné cizince bojující v ruských řadách podle Kyjeva podobný zájem neprojevuje.
„Někdy je třeba Rusy přesvědčovat, aby si vzali zpět své vlastní občany. To platí i pro cizince, kteří bojovali za Rusko. Takových máme v zajetí již poměrně velké množství. Rusové o ně během vyjednávání nemají zájem. Z ruské strany nepřišla ani jediná žádost, s výjimkou Severokorejců,“ uvedl Ochrimenko.
Podle mezinárodního humanitárního práva nese za zajatce odpovědnost země, která je zapojila do ozbrojeného konfliktu - tedy Rusko.
