V Evropě jsou české univerzity průměr. Málo peněz do škol škodí i ekonomice

České školství má celou řadu problémů, a tím klíčovým je nedostatek peněz. Veřejné finance putující do školství v poměru k HDP klesají a Index prosperity ukazuje, že jsme se v tomto ukazateli dostali s číslem 4,5 % HDP až na 19. pozici v Evropě. Na to podle mnohých odborníků tvrdě doplatíme.

„Nižší investice do vzdělávání omezují zejména kapacity – tedy kolik máme kvalitních akademiků, kolik času mohou věnovat studentům, jaké vybavení mají k dispozici a jak konkurenceschopní jsme při získávání talentů ze zahraničí,“ řekl místopředseda Rady Národního akreditačního úřadu pro terciární vzdělávání Radek Špicar.

Navzdory nízkým veřejným financím kvalita českých vysokých škol podle žebříčku Round University Ranking (RUR) v posledních letech vzrostla. Týká se to především škol v regionech, v počtu kvalitních vysokých škol na milion obyvatel jsme se v Evropě posunuli z 15. na 11. místo. Za tímto posunem je ale podle místopředsedy Akademického senátu Univerzity Karlovy Rafaela Daniela Bertiho nutné vidět i metodologické změny v systému, jakým se žebříček RUR sestavuje.

Co nám v každém případě chybí, jsou excelentní vysoké školy, které by bodovaly i ve světovém měřítku. Berti upozorňuje, že při stávajícím financování se může růst našich vysokých škol v mezinárodních žebříčcích zastavit.

„České univerzity nedisponují stejnými financemi jako jejich protějšky na západě – a čím blíže pomyslnému vrcholu jsou, jako v případě Univerzity Karlovy, tím větší překážkou se tenhle limit stává,“ vysvětluje Berti.

Podle akademika Univerzity Karlovy ale není všechno úplně špatně. Kvituje třeba úspěšné získávání grantů Evropské rady pro výzkum (ERC) a rostoucí zapojení českých univerzit do dalších projektů Horizon Europe. To je sedmiletý grantový program pro období 2021-2027, který do evropského výzkumu a inovací posílá 95,5 miliardy eur.

Podle Radka Špicara pomáhá českému hodnocení také zapojení do mezinárodní spolupráce, vyšší kvalita publikací i postupné posilování výzkumných týmů.

„Zároveň je fér říct, že tato zlepšení jsou do určité míry tažena jednotlivými úspěšnými pracovišti a nejsou zatím plošná,“ zdůrazňuje Špicar.

Podle výkonného ředitele institutu IDEA Daniela Münicha nestojí za poklesem kvality českých univerzit pouze nedostatek financí, ale také efektivita jejich utrácení a další strukturální problémy.

„Na úrovni bakalářských programů je stále nedostatek těch profesně orientovaných a příliš mnoho těch připravujících se ke studiu na úrovni magistra. Dalším negativním fenoménem je obrovská míra neúspěšných studií na úrovni bakaláře a mizivé rozlišování excelence magisterských a Ph.D. programů v systému veřejného financování,“ popisuje Münich. Pokud chce Česko dosáhnout kvalitního vysokého školství, veřejné finance k tomu podle něj prostě nestačí.

„Příčinou je nízký podíl soukromých výdajů, tedy absence školného na veřejných VŠ, spojená s absencí funkčního systému finanční podpory studentů v ČR.“

Výsledkem všech problémů je fakt, že máme nízký podíl pracujících vysokoškoláků. V podílu mladých absolventů jsme v EU až na 24. místě. Ve věku 25–34 let absolvovalo vysokoškolské vzdělání pouze 36 % populace, větší podíl má například i Slovensko, Polsko či Bulharsko.

„Pokud se podíváme na celou produktivní populaci (15–64 let), tak terciárního vzdělání dosáhlo 24,6 % Čechů, což je 3. nejnižší hodnota v EU. S 36 % v mladé populaci jsme pak čtvrtí odspodu. Zatím se tedy ke vzdělanější populaci neposouváme, naopak konzervujeme naši spodní pozici,“ komentuje dnešní stav analytik Evropy v datech Adam Trunečka.

„Česko má silnou tradici kvalitního středoškolského a odborného vzdělávání, což je naše výhoda. Pokud ale chceme posunout ekonomiku směrem k vyšší produktivitě a přidané hodnotě, potřebujeme výrazně posílit i terciární vzdělávání – včetně jeho profesně orientovaných forem,“ vysvětluje Radek Špicar. S tím souhlasí i hlavní analytička Druhé ekonomické transformace Lucie Beránková.

„Dnešní struktura ekonomiky nám sice v minulých desetiletích pomohla stát se silnou průmyslovou zemí, ale pro vizi prosperující, rostoucí země, kde lidé mají vyšší platy a pracují pro globálně úspěšné firmy vlastněné a řízené z Česka, už nemůže stačit. Potřebujeme dostat více lidí do profesí, kde se nejen vyrábí, ale také vyvíjí a prodává české know-how do světa,“ dodává Beránková.

Klíčem k vyšší prosperitě ale podle ní nejsou jen vysoké školy. „V Druhé ekonomické transformaci jsme spočítali, že přiblížení k zemím s vysokými příjmy bude znamenat, že zhruba 800 tisíc lidí bude muset v budoucnu vykonávat jiné typy práce než dnes. Bez rozšíření kvalitního terciárního a profesně orientovaného vzdělávání se tato změna bude dít pomalu. Má jít přitom o kratší programy, které mohou lidi připravit na technické, inovační, obchodní a manažerské role s vyšší přidanou hodnotou,“ vysvětluje Beránková.

Důležitost kratších, prakticky zaměřených studijních programů zdůrazňuje i analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová.

„ČR bohužel patří ke státům, které je prakticky nenabízejí. V zemích OECD přitom do zkráceného studia nastupuje v průměru 16 % zájemců a ve státech, jako je Rakousko, Španělsko či USA, tento podíl dosahuje 39 až 47 %,“ dodává.

Česko je ve vzdělávání a výzkumu v rámci EU průměrnou zemí, což se logicky odráží v ekonomice. Bez změny ve financování a celkových reforem se podle odborníků neposune ani samotný stav škol, ani bohatství české ekonomiky.