Festival dělají zdarma. Glenu Hansardovi dají netradiční část odměny

Vyzná se v Janu Blažejovi Santinim a houbách jako málokterý laik. Možná mu klobouky a žebrování hub stojících na vysokých nohách podvědomě připomínají klenbu santiniovských staveb, jejich vertikální směřování i dokonalé zasazení do české krajiny. Všechny je navštívil, alespoň ty česko-italskému architektovi s jistotou připsané. Až do své čtyřicítky tak mohl opavský obchodník s kopírkami Václav Müller v poklidu objíždět barokní gotiku věhlasného stavitele a chodit po houbách. Pak se to ale zvrhlo, říká s nadsázkou.

Müller se sice narodil v polovině ledna, ale s oslavou čtyřicátin si počkal na letní slunovrat. Na zámku v Hradci nad Moravicí vzdáleném několik kilometrů od Opavy měl kamaráda kastelána, proto tam s rozpočtem 30 tisíc korun a zhruba dvacítkou účinkujících uspořádal 21. června 2014 malý hudební festival. Navštívila ho asi stovka lidí. Vystoupili především Müllerovi přátelé – třeba Petr Linhart z kapely Majerovy brzdové tabulky či Jaromír Švejdík známý tehdy ze skupin Priessnitz a Umakart, ale také jako kreslíř Jaromír 99. Do jednodenní akce přispěl Švejdík rovněž výstavou.

„Už tenkrát byly na festivalu kromě hudby a výstav i debaty. Mělo to rysy pozdějších Slunovratů – mix žánrů od čistého folkloru po čistou elektroniku,“ říká dnes dvaapadesátiletý Müller.

Veřejnost na první ročník dorazila kvůli programu, sám festival navenek neprezentoval jako narozeninovou párty. „Kdybych ale neslavil čtyřicátiny, Slunovrat by nevznikl,“ ohlíží se Müller. „Jezdil jsem sice po různých venkovních festivalech, ale pokaždé jsem si říkal: Tohle bych nikdy pořádat nechtěl, už jen ohledně počasí by to bylo šílené riziko. Navíc je v Česku přefestivalováno i kvůli masově rozšířeným městským slavnostem bez vstupného. Lidé si pak myslí, proč bychom měli platit za kulturu. To by se nikdy nestalo ve sportu, na Slavii se zadarmo nedostanete,“ říká.

Müller do té doby příležitostně psal o hudbě třeba pro časopis Folk & Country a roku 2014 se podílel na produkci prvního alba dua Půljablkoň Michala Němce a Marie Puttnerové, opatřeného obalem s černou siluetou levitující dívky od Jaromíra 99.

Když pak po prvním ročníku Hradeckého slunovratu uvažovali, kde album pokřtí, navrhl Müller tradiční Malostranskou besedu v Praze. „Ale Michal řekl: Ne, tady na zámku to máte lepší. Tak vznikla zimní verze Slunovratu. A od té doby se to táhne,“ vzpomíná pořadatel na bod zlomu, kdy se rozhodl ve festivalu pokračovat a jeho letní část rozšířit v dalších měsících roku o samostatné koncerty i další akce.

Na zámeckém vrchu v Hradci nad Moravicí pořádal Slunovrat osm let. Roku 2022 svou pozvolna rostoucí alternativní kulturní akci přestěhoval do Opavy. Napadlo ho to na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Uvědomil si tam, jak se festivalové dění přirozeně prolíná s městem. Jak zabydlené prostředí v centru Hradiště zesiluje účinek kulturního programu a naopak. Takovou atmosféru by plocha nějakého letiště či louky, kde pořadatelé postaví „stage“ a mobilní toalety, nikdy nezajistila.

„Je prostě rozdíl, a to i finanční, zda stavíte pódium, nebo máte k dispozici třeba kostel svatého Václava, do kterého stačí jen přijít,“ odkazuje na jedno z 11 míst v opavském centru, kde se na sotva kilometru čtverečním Slunovrat odehrává za podpory magistrátu i místních institucí. Hlavní scéna ale stojí pod širým nebem na náměstí Osvoboditelů.

V Opavě se Slunovrat nadechl a vymanil ze sevření dvou hlavních pódií na zámeckém nádvoří a přilehlé zatravněné zahradě. Rozpočet vzrostl na aktuálních pět milionů korun a 120 položek v programu, publikum pak na loňské tři tisíce návštěvníků v placené zóně. Každý rok jich mírně přibývá a festival se podle Müllerových slov „udržitelně“ rozrůstá.

Počet lidí, kteří přicházejí do neplacené zóny, pořadatelé spočítaný nemají. Stojí zde například atraktivní Welcome stage, jež dává příležitost málo známým, přesto kvalitním skupinám a písničkářům, vybraným dramaturgem Milanem Tesařem. „Kdyby ho česká hudba neměla, musela by si ho vymyslet,“ říká Müller o redaktorovi Radia Proglas, který desítky let mluví a píše především o české písničkářské scéně a také je garantem hudebních cen Anděl ve folkové kategorii.

Sám Müller se ještě s přispěním Zdenka Svánovského, geodeta, kartografa a účastníka zahraničních přírodovědeckých expedicí, stará o výběr hudebníků pro hlavní i menší scény placené zóny.

Asi patnáctičlenný tým, jenž celoročně intenzivně připravuje festival, je složen z lidí, kteří mají svá povolání a Slunovratu se věnují bez nároku na honorář. „Kdyby se z toho stala placená pracovní rutina, přestalo by nám to dávat smysl. Neříkám, že slovo komerční je špatné, ale festival prostě děláme jinak – dobrovolně a z entuziasmu. Kdyby Slunovrat měl někoho platit, potřebovali bychom ještě víc peněz na mzdy a nejspíš bychom ty schopné lidi, kteří se na festivalu teď podílejí, adekvátně stejně nezaplatili. Oni si jinde vydělají víc,“ říká Müller.

Slunovrat je podle něho jako chobotnice. Když někoho potřebuje, přitáhne si ho k sobě. „Jednou z klíčových postav je třeba Ivo Mludek. Přišel a řekl, že by se chtěl na festivalu podílet,“ jmenuje Müller jednašedesátiletého předsedu opavské charity, který teď na Slunovratu stojí za Zónou charitní inspirace. Do ní se každoročně hlásí mnoho organizací. „Tyhle nehudební části Slunovratu považuji za velmi důležité. Charitní zóna už sehnala dárce kostní dřeně nebo adoptivní rodiče pro šest dětí,“ vypočítává.

Mludek také zařídil netradiční část odměny pro irského písničkáře Glena Hansarda, který je hlavním zahraničním účinkujícím letošního ročníku. Kromě honoráře od festivalu mu Mludek věnuje exilové vydání povídkové knihy Prima sezóna spisovatele Josefa Škvoreckého. Slíbil to Hansardovi loni v listopadu, kdy mu Slunovrat uspořádal komornější koncert s Markétou Irglovou v opavském kostele svatého Václava. Před 20 lety, kdy Hansard s Irglovou získali Oscara za píseň k filmu Once, spolu vystupovali pod „Škvoreckého“ názvem The Swell Season.

Müller líčí, jak se po listopadovém koncertu dali Hansard s Mludkem do řeči o českém samizdatu. „Glen je fanouškem českého samizdatu, měl o něm překvapivě dobré informace, byl velmi poučený, nebyla to laická diskuze,“ říká Müller. Hansard, který v Česku vystupuje často, prý dokonce věděl, že Ivo Mludek v 80. letech minulého století vydával v Opavě samizdat Protější chodník, i to, kdy podepsal Chartu 77. „A dal ruku na to, že v létě zase přiletí,“ dodává Müller o hudebníkovi, který je teď na evropském turné.

Do Opavy přijede Hansard tento pátek s rockovou kapelou a nedávno vydanou deskou Don’t Settle (Vol. 1 - Transmissions East) nahranou živě před publikem v berlínském Funkhausu, považovaném za největší studiový komplex na světě. Následovat ji 26. června bude druhý díl. Je to úchvatná kombinace ztišené hudební lyriky a intenzivního hlasitého rocku prořezávaného dechovými nástroji. Jestliže americká rocková hudba přezdívá Bruce Springsteena svým Bossem, pak ta irská a možná vůbec evropská může mít za Bosse klidně Hansarda, i když Ir zdaleka nenaplní tak velké koncertní prostory a neprodá tolik alb.

Hansard patří k hudebníkům „středního doletu“, jak Müller charakterizuje interprety, na něž se Slunovrat soustředí. Myslí tím ty, kteří jsou dostatečně kvalitní, i když ne masově známí, a tím pádem ani ne extrémně drazí. „Den, možná dva dny festivalu nás stojí tolik, co jedna slavná česká popová kapela. Ale my o ně stejně nestojíme, není to náš směr,“ konstatuje zakladatel Slunovratu, který letos pozval ze známějších jmen například Vypsanou fiXu, Mňágu a Žďorp či Lenku Dusilovou. Lidé ale podle něho vnímají Slunovrat především jako spolehlivou značku, která jim objeví nové hudebníky.

Festivalový program dělí pořadatelé na „hudbu“ a „nehudbu“. Té druhé části, která zahrnuje třeba literární salon, dominuje série Jadrná věda, jež letos nabídne 14 diskuzí s vědci na různá témata. Stojí za nimi autor stejnojmenného podcastu, spisovatel Leoš Kyša známý pod literárním pseudonymem František Kotleta. „Jednou jsem mu zavolal, jestli nechce na festivalu natočit díl svého podcastu. Odpověděl: Jasně, jeden díl dáme. Načež poslal seznam 15 vědců pro třídenní program,“ říká Müller a zdůrazňuje, jak velký ohlas mají na festivalu těžká témata. „Přijde hodně lidí, zajímá je to. Není nutné ubavit se k smrti.“