Článek
Írán a USA se v pátek 19. června ve Švýcarsku chystají podepsat dohodu o ukončení války. Podle pákistánského premiéra Šahbáze Šarífa se strany dohodly na okamžitém zastavení bojů na všech frontách, včetně bojů v Libanonu.
Dohoda má zatím prodloužit příměří, které strany sjednaly 8. dubna, o dalších 60 dní, během nichž mají státy doladit detaily konečné dohody.
USA a Izrael zaútočily na Írán na konci února, aby tamnímu režimu zabránily získat jadernou zbraň. Teherán reagoval tím, že útočil na okolní státy v Perském zálivu a uzavřel Hormuzský průliv. Ten představuje klíčovou vodní cestu, která zajišťuje vývoz ropy a zemního plynu a dalších souvisejících produktů z celého regionu. Uzavření této důležité cesty v posledních měsících otřáslo světovou ekonomikou a způsobilo například zdražení ropných produktů.
Co zajistí dohoda?
Zatím není jasné, co přesně dohoda zahrnuje. Příměří má ovšem zajistit obnovení průjezdu Hormuzským průlivem. Írán předtím musí odstranit miny, které v oblasti rozmístil. Na to má mít podle některých médií lhůtu 30 dní.
„Odstranění min bude komplikované, protože ne všechny umístěné nálože jsou zdokumentované, a bude náročné vše připravit tak, aby průjezd byl opět bezpečný. Jedná se ale o obrovský projekt s obrovskými ekonomickými dopady pro celou globální ekonomiku. Lze tedy předpokládat plné nasazení a spěch k otevření. V optimistickém scénáři by mohlo být vše připraveno dříve. Lodě s výjimkami průlivem v posledních týdnech pluly, ale plné obnovení provozu by znamenalo nesrovnatelně vyšší provoz a tedy potřebu zajištění bezpečnosti v celé oblasti,“ popsal hlavní ekonom společnosti XTB Pavel Peterka.
Spojené státy mají výměnou za odstranění min zrušit blokádu íránských přístavů a snížit některé sankce, aby Íránu umožnily volný prodej ropy. Íránské ministerstvo zahraničí v pondělí uvedlo, že bude Teherán v souladu s dohodou vybírat poplatky za námořní služby od lodí, které budou Hormuzským průlivem proplouvat. Podle amerického viceprezidenta J. D. Vance nicméně Spojené státy očekávají, že se Hormuzský průliv v dlouhodobém horizontu otevře bez mýtného. Informovala o tom ČTK.
Dohoda by také měla zahrnovat závazek Íránu, že nebude usilovat o jaderné zbraně a bude jednat o pozastavení programu na obohacování uranu. Zatím sice Írán žádná rozhodnutí o odstoupení od jaderného programu neučinil, o této záležitosti se pravděpodobně bude jednat během následujících 60 dnů trvání příměří.
Může dohodu ještě něco ohrozit?
„Jedná se o velmi citlivou politickou situaci. Ani jednu ze stran jednání nelze na základě zkušeností z posledních měsíců označit za stabilní. Často docházelo k obratům v situaci i přes komunikaci blížícího se míru veřejnosti. Zároveň platí, že existuje řada sporných bodů, které bude třeba ještě vyřešit. K tomu má sloužit šedesátidenní okno po případném podpisu příměří,“ uvedl Peterka.
Klíčovým bodem je podle hlavního ekonoma České spořitelny Davida Navrátila jaderný program. Pokud Írán v souvislosti s ním neslíbí významné ústupky, tak to může ohrozit celou dohodu. V minulosti i v posledních týdnech se ukázalo, že Írán je schopen od dohody ustoupit, ačkoliv by bylo možné předpokládat, že podmínky si budou diktovat především Spojené státy, míní Navrátil.
Přesto i Írán potřebuje dosáhnout uvolnění námořní blokády. Země totiž dováží asi 40 procent potravin, což je nyní problematické, a nespokojenost obyvatel proto sílí, upozorňuje ekonom.
Zkomplikovat ukončení války by mohlo i pokračování operací Izraele na jihu Libanonu, kde útočí na radikální hnutí Hizballáh. Izrael není součástí vyjednávání o míru a zatím se neplánuje z Libanonu stahovat. Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir v reakci na oznámení dohody prohlásil, že Izrael je suverénní a nezávislá země, která není podřízena Spojeným státům.
Hizballáh uzavření dohody mezi Íránem a USA přivítal. Mimo jiné ocenil, že Teherán trval na zahrnutí Libanonu do příměří, uvedla ČTK.
Kterou část ekonomiky konflikt nejvíce zasáhl?
Prvotní zdražení ropy a zemního plynu se postupně dotklo velké části ekonomiky. „Největší dopady jsou primárně na energetických komoditách. Dražší energie ale probublají do energeticky náročných odvětví, kam patří těžký průmysl, doprava, výroba hnojiv a chemikálií. Inflační tlaky pocítíme ještě v dalším roce,“ vysvětlil Peterka.
Vyšší míra inflace podle něj pravděpodobně povede ke zvýšení úrokových sazeb České národní banky, což se může propsat i do vyšších úroků na hypotékách a dalších úvěrech.
Jaké bude mít dohoda okamžité dopady?
Přísliby mírové dohody způsobily, že prudce klesla cena ropy. Barel severomořské ropy Brent se nyní pohybuje pod 83 dolary, na začátku května to přitom bylo asi 114 dolarů. Pokud se cena udrží nízko i v dalších týdnech, mohlo by to zlevnit ceny benzinu a nafty na čerpacích stanicích.
Pravděpodobně zlevní i další klíčové komodity, které v důsledku konfliktu značně podražily. Lze to očekávat například u síry, jež je klíčová pro výrobu fosfátových hnojiv. „Snížení cen hnojiv povede k menšímu tlaku na růst cen potravin, což se negativně projevilo hlavně v méně vyspělých státech, ale samozřejmě i v Česku,“ popsal Navrátil.
Dále zřejmě zlevní helium, které je důležité pro výrobu čipů. A může se také zvýšit dostupnost polystyrenu, který v posledních týdnech některým stavařům chyběl.
Podle partnera poradenské skupiny Moore Czech Republic Petra Kymličky je ovšem možné, že v některých případech dokonce dojde k navýšení cen. „Příměří není totéž co trvalý mír a hrozba, že se konflikt znovu rozhoří, je stále reálná. Dokud tato nejistota přetrvává, obchodníci si do cen budou promítat rizikovou přirážku a do významnějšího poklesu se nepohrnou,“ uvedl.
„K tomu je třeba připočíst sezónní vliv. Léto je tradičně obdobím, kdy cenu nafty i benzinu táhne nahoru zvýšená poptávka. A je tu ještě jeden faktor. Pokud se ceny ropy skutečně ustálí a začnou klesat, stát může přistoupit ke zrušení dočasných daňových opatření. V konečném důsledku tak může dojít k mírnému zvýšení cen. To pravděpodobně nejvíce pocítí řidiči na čerpacích stanicích u dálnic a hlavních tahů,“ dodal Kymlička.
Bude mít krize trvalý dopad?
Podle Peterky jednoznačně, a to nejen na ceny, ale i na strukturu globální ekonomiky. Hormuz se totiž ukázal jako slabé místo a bude třeba k němu hledat alternativy, aby se podobná situace nemohla opakovat.
Evropa si podle Navrátila musí začít zajišťovat bezpečnost obchodních tras a diverzifikovat tyto trasy, aby byla odolnější vůči podobným budoucím šokům. To by mělo vést k větší soběstačnosti například v jaderné energetice, v obnovitelných zdrojích či k posílení těžby plynu na vlastním území.
Dohoda o příměří navíc neznamená, že bude hned zase dostatek surovin a že ceny nafty a benzinu spadnou na úrovně před začátkem války. „Bude trvat až několik měsíců, než se provoz obnoví na nějakou normální úroveň a v některých případech dokonce několik let. Ale pokud skutečně dojde k otevření Hormuzu a začnou proudit tankery a lodě bez jakéhokoliv omezení, bude to znamenat úlevu, pokles cen energetických surovin a hnojiv nebo helia, důležitého pro výrobu čipů,“ vysvětlil Navrátil.
Podle něj ovšem nelze vyloučit, že v budoucnu opět nastane spor kvůli jadernému programu mezi Íránem a Spojenými státy nebo Izraelem. Hormuz může být znovu použit jako „rukojmí globální ekonomiky“.
Státy v Perském zálivu, jako třeba Saúdská Arábie, podle Navrátila pravděpodobně začnou budovat další kapacity, aby se Hormuzu úplně vyhnuly.
Aktualizace: Doplnili jsme informaci o výběru poplatků za proplutí Hormuzským průlivem a reakci Hizballáhu na uzavření dohody.
