Článek
Zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas v sobě skrývá nenápadný, leč ďábelský detail. Veřejnoprávní média, která přijdou o stamiliony korun, budou muset šetřit, kde se dá. A dost pravděpodobně tam, kde to při pohledu z Prahy nejméně bolí. Čili v regionech. Což je nebezpečné.
Ředitel rozhlasu René Zavoral mluví na rovinu. „Omezíme regionální vysílání,“ řekl podle ČTK poté, co vláda schválila návrh zákona, kterým ruší poplatkový systém a převádí financování ČT a ČRo pod státní rozpočet.
Televize dostane o miliardu méně a dle jejího ředitele Hynka Chudárka propustí až 500 lidí. Rozhlas podle Zavorala vyhodí 150 až 200 lidí. Řadu z nich právě v krajích.
Při současném stavu regionální žurnalistiky je to tragédie. Komerční média si někdejší početné místní redakce už nemohou dovolit. Jejich dosah a vliv v krajích paradoxně klesá s tím, jak mediální domy zprávy z regionů čím dál víc osekávají. Éra, kdy měly krajské deníky tehdejšího vydavatelství Vltava Labe Press denně 14 stran věnovaných dění v krajském městě a okolí, dnes působí jako z jiného časoprostoru.
Autor tohoto textu měl tu čest 13 let řídit regionální MF Dnes a iDnes.cz v Libereckém kraji. A to „za Němců“, majitelů z Düsseldorfu, v době k tištěným novinám nesrovnatelně laskavější než dnes. Krajská příloha Mladé Fronty čítala šest stran. Dnes mívá v ideálním případě polovinu. Někdy, není-li dost inzerce a celé noviny se zmenšují, jen stránku a půl.
Přečtěte si komentář:
Ještě jedna osobní zkušenost. Pisatel této glosy se na začátku roku 2019 pustil se svým kamarádem, žurnalistou Tomášem Tesařem, mužem s dlouholetými zkušenostmi z Reflexu, Respektu a celého vydavatelství Economia, do vydávání vlastního online média. Magazínové Liberecké zprávy, vystavěné na publicistice, měly masivní čtenost, vyšší než mnohé celostátní tituly. Pro nemálo Liberečanů se staly „love brandem“.
Skončily krachem. Sehnat dostatek inzerce na rozparcelovaném lokálním trhu se ukázalo být nemožné. Chtěl-li si člověk zachovat čest a důstojnost a tím pádem nepřistupovat na pokoutné kšeftíky s lokálními politiky, musel se propadat do minusu. Oblíbené je totiž hlavně maskování zaplacených PR článků za nijak neoznačený nezávislý redakční obsah.
Kdo bude kritizovat místní moc
Liberecké zprávy, odmítající tento trend, vydržely rok a čtvrt. Pak se odporoučely na mediální hřbitov. Podobně jako mnohé další. Mezi lety 2010 a 2020 počet krajských novin klesl o 50 procent.
Terén, v němž se místní média pohybují, je kromobyčejně náročný. Pro komerční projekty často smrtící.
Právě tady je místo veřejnoprávní televize a rozhlasu. Nemusejí se třást strachy o každou korunu z inzerce, mohou informovat otevřeně, pravdivě, bez nadržování komukoliv (typicky silným, veskrze politickým zadavatelům reklamy).
Což nyní, zdá se, končí. Propouštění znamená oslabení médií veřejné služby v krajích. Jejich významu, relevance.
Lze navíc spekulovat o tom, do jaké míry budou lokální televize a rozhlas – napojené na státní rozpočet – kritické k vládnoucí moci v regionech. Kde podobně jako v celostátní politice dominuje hnutí ANO Andreje Babiše. Notabene toho Andreje Babiše, který odhalil své mediální ledví v roce 2013, kdy koupil Mafru, aby ji v očích mnoha lidí zdiskreditoval. Toho Andreje Babiše, který o zrušení poplatků usiloval a celé ho diriguje.
Ruku v ruce posílí populismus
Je zjevné, že absentující nezávislá regionální žurnalistika plodí informační pouště, jež nahrávají populismu. Místní média plní roli – nebojme se toho klišé – hlídacího psa tváří v tvář lokálním radnicím, politikům a mocenským sítím, do kterých z centra není vidět.
Úpadek ČT a ČRo může vést, jak se ukázalo jinde ve světě, k pocitům vyloučení lidí v regionech, k letargii, k oslabení důvěry v demokracii. Ruku v ruce s tím posílí zalíbení v triviálních, populistických řešeních.
„Když lokální média skončí, má to vliv na místní demokracii - na to, jak se politici chovají. Nemají totiž nikoho, komu by se zodpovídali ze svých činů. Může to vést i ke změnám ve volebním chování lidí a vůbec ve fungování regionální politiky,“ míní mediální analytička z Fakulty sociálních studií na Masarykově univerzitě Lenka Waschková Císařová.
Skvělé. Jako by už tak zapomenuté periferie mnohdy neryly ústy v bahně.
