Velká premiéra na MS. Nováček si hýčká hvězdu a řeší, zda trenér nebere moc

Ten den změnil vše, datum 11. srpna roku 1979 se navždy zapsalo černě do sportovních kronik. Letadlo Tu-134, kterým hráči a trenéři klubu Pakhtakor z Taškentu letěli na utkání sovětské ligy do Minsku, do cílové destinace nedorazilo. Ve výšce 8500 metrů kvůli hrubé chybě dispečerů narazilo do jiného letadla. Zdrcující výbuch byl vidět i ze země, nikdo ze 178 cestujících obou letů neměl šanci na přežití.

Úřady narychlo složily z fotbalistů jiných klubů nový tým, což pochopitelně obrovskou tragédii nemohlo zvrátit.

Tentýž rok, jen o několik měsíců později, se v Taškentu narodil kluk, kterého rodiče pojmenovali Hikmat. Jako spousta vrstevníků se na vlně obrovské solidarity s postiženým klubem dal na fotbal. Působil na pozici středního záložníka, stal se profesionálem, probojoval se do reprezentace Uzbekistánu, v jejímž dresu nakonec odehrál 13 utkání a vstřelil jeden gól.

Co tyto dvě události spojuje?

Hikmat je totiž otcem, prvním trenérem, sportovním agentem a celoživotním vzorem největší hvězdy současného uzbeckého fotbalu, obránce reprezentace a anglického Manchesteru City Abdukodira Khusanova.

Muže, který nyní povede Uzbekistán na mistrovství světa. Poprvé v historii, navíc na posvátném Aztéckém stadionu v Mexico City. Co začalo tragédií, brzy vyvrcholí nečekanou sportovní pohádkou.

V časech bývalého SSSR uzbecký fotbal nikdy nebyl na předních pozicích. Jeho vlajková loď Pakhtakor z Taškentu v souboji s konkurenty z jiných republik výrazně zaostával. Absolutně neměl šanci vzdorovat jednomu z tehdejších hegemonů, kyjevskému Dynamu. Byl mnohem horší než stejnojmenný klub z Běloruska. Významně ztrácel také na soupeře z jihu – na gruzínské Dynamo Tbilisi nebo arménský Ararat.

Místo v nejvyšší sovětské lize Pakhtakor však držel pevně. V té době se úřady snažily, aby v ní většina republik měla své zastoupení. Hlavní pohnutkou nebyla snaha o rozvoj regionální kopané, spíš existovaly obavy, že by se pracující mohli dát na nějakou podvratnou činnost, pokud nebudou mít postaráno o patřičnou zábavu.

Proto když Pakhtakoru hrozil pád ze soutěže, někdo mu vždy přispěchal na pomoc. Přispěli buď rozhodčí, nebo už zachránění soupeři.

Fotbaloví fajnšmekři zároveň dodnes vzpomínají na útočníka Gennadije Krasnického: v noze měl neskutečnou sílu, jednou při zápase dokonce zlomil břevno. Strávil v Pakhtakoru třináct sezon, hrál i za sbornou. Svým způsobem tak byl předchůdcem dnešního esa Khusanova.

Teprve dvaadvacetiletý mladík je prvním zástupcem jižní republiky, kterému se podařilo dostat se do západního velkoklubu. Už jenom tím se zapsal do dějin místní kopané. Ovšem pro Abdukodira je to jen jeden z krůčků na dlouhé cestě. Je ambiciózní a chce dosáhnout mnohem víc než otec.

Právě tomu vycházející hvězda Manchester City vděčí nejenom za lásku k fotbalu, ale také za rychle se vyvíjející kariéru. Ještě před čtyřmi lety se trenérům uzbeckého Bunyodkoru, jehož dres Abdukodir tehdy oblékal, zdálo, že pro pozici středního obránce mu schází potřebná fyzička. Mladého hráče tak vyškrtli z prvního týmu a přeřadili do juniorky. Kluk zoufal, musel zasáhnout otec.

Sbalil věci a spolu se synem vyrazil vstříc dobrodružství do dalekého Běloruska. Tam Hikmat oslovil vedení skromného klubu Energetik, které po krátkém uvážení nabídlo juniorovi profesionální smlouvu. Jenom se muselo počkat několik měsíců na jeho plnoletost. Ovšem brzy bylo jasné, že nováček je trefa. Už v první sezoně druhořadý tým vybojoval v běloruské lize senzační stříbro.

Pro Abdukodira to představovalo pouhý začátek. Úspěch ho vynesl do uzbecké dvacítky, která se na jaře roku 2023 zúčastnila mládežnického šampionátu Asie. Na hřišti byl Khusanov nepřehlédnutelný. Hlavně jeho zásluhou mužstvo během celého turnaje obdrželo jen jeden gól a na konci slavilo mistrovský titul. Pak přišla účast na mládežnickém mistrovství světa 2023 a olympijská klání v Paříži.

To už jeho jméno plnilo notýsky agentů a manažerů. Talentovaný mladík brzy podepsal kontrakt s francouzským Lens. Za dva roky se Abdukodir stěhoval znovu, tentokrát rovnou do Premier League. V lednu roku 2025 za něj Manchester City zaplatil 40 milionů eur.

Dnes odborníci přirovnávají Khusanova k nejlepším obráncům evropského fotbalu. Tvrdí, že je rychlý jako Kyle Walker, univerzální jako Lilian Thuram, elegantní jako Paolo Maldini a stejný bojovník jako Carles Puyol. Zní to docela symbolicky, protože fotbalistovo křestní jméno v uzbečtině znamená Všemohoucí.

„Abdu je silný, výborně hraje hlavou a dobře presuje soupeře,“ popisoval svého svěřence nyní už bývalý trenér ManCity Pep Guardiola. „Osobně mi velmi imponuje jeho moderní pojetí hry: Je schopný si jít pro míč až na půlku hřiště. Občas sice dělá taktické chyby, protože je mladý a nechává se unést průběhem zápasu. Je to jako diamant, který je ještě potřeba trochu obrousit.“

V posledních kolech Premier League ono vybrušování diamantu pokračovalo. Khusanov se permanentně objevoval v základní sestavě anglického vicemistra a stal se jedním z jeho důležitých hráčů.

Druhou opravdovou hvězdou reprezentace Uzbekistánu je slavný Ital Fabio Cannavaro. Držitel Zlatého míče, mistr světa a vicemistr Evropy se dal na trenérskou dráhu. Pracoval v řadě čínských a arabských klubů, vedl Udinese a Dinamo Záhřeb, ale nikde nevydržel déle než rok. Teď povede uzbecký výběr na mistrovství světa.

S tímhle úspěchem ale nemá nic společného. Historického milníku dosáhl kouč Timur Kapadze, ve třetí fázi asijského kvalifikačního turnaje dovedl tým na postupové druhé místo v tabulce. Írán mu sice utekl o dva body, ale Spojené arabské emiráty a Katar zůstaly daleko pozadu.

Když slzy štěstí a kapky šampaňského vyschly, fanoušky čekala nemilá zpráva. Vedení fotbalové asociace nečekaně odvolalo oblíbeného trenéra a na jeho místo dosadilo právě Cannavara. Tento krok vyvolal v místním sportovním prostředí bouři nevole. Odborníci a novináři obvinili funkcionáře z nevděčnosti a porušení etických zásad.

Napětí zvýšila informace, že roční gáže věhlasného Itala činí až čtyři miliony eur. To jsou velké peníze, které ho vynesly na páté místo v žebříčku nejlépe placených trenérů MS. Pro nepříliš bohatou zemi se taková částka jeví až závratně. Nepomohly ani zvěsti o tom, že kouč bere nové angažmá jen jako překlenovací; pokud se mu prý naskytne něco lepšího, hned odejde.

Zjitřené emoce musel uklidňovat samotný Cannavaro. Pokusil se uchlácholit fanoušky ubezpečením, že má s Uzbekistánem dalekosáhlé plány. Prohlásil, že myslí nejenom na mistrovství světa, ale také na Asijský pohár, který proběhne v lednu roku 2027. A na důkaz závažnosti svých úmyslů se spolu s rodinou usadil v Taškentu.

Bývalý trenér Kapadze praktikoval herní schéma 4-2-3-1, jeho tým stavěl na precizní defenzivě a rychlých protiútocích. Cannavaro podle všeho bude ještě víc sázet na obranu. Nejen proto, že sám býval vynikajícím zadákem, je to také požadavek jeho nadřízených. „Praxe ukazuje, že defenzivní způsob hry je nejefektivnější. Věřím, že právě tenhle styl nám přinese úspěch,“ nechal slyšet viceprezident Fotbalové asociace Uzbekistánu Ravšan Irmatov.

Nicméně samotného Cannavara nyní nejvíc trápí jiné věci. „Všiml jsem si, že tým není zvyklý na intenzivní fotbal,“ upozorňuje slavný Ital. „Hráči musí presovat celý zápas, my s tím ale máme problém. Zrovna fyzická připravenost bude rozhodujícím faktorem na mistrovství světa. Mužstvo, které nedokáže udržet aktivitu po celé utkání, nemá šanci uspět.“

Obavy nového trenéra jsou pochopitelné. Uzbečtí hráči jsou sice zvyklí na vysoké teploty a dusno, ale nemají větší zkušenosti s běhavým a soubojovým fotbalem. Drtivá většina z nich působí v domácí soutěži, zbytek hraje v tureckých, íránských i arabských klubech. Technicky jsou vybaveni velmi dobře, ale ve vytrvalostní složce zaostávají.

Jaký rozdíl v porovnání s českou Chance Ligou! Ta by je vyškolila…

Ve skupině Uzbekistán navíc čekají velmi silní soupeři. Portugalský tým patří k širšímu okruhu favoritů celého MS, také úvodní protivník z Kolumbie má nesporné kvality. Cílem uzbeckého výběru je vyhnout se debaklům v prvních dvou zápasech - a pak si to rozdat o třetí místo s reprezentací Demokratické republiky Kongo. Za určitých okolností může takový úspěch přinést i vstupenku do play off.

Ale i kdyby ne, důvod k smutku nebude. Místní fotbal hledí dál, letošní mistrovství světa je pro něj jen mezistupněm. Staví nové tréninkové základny a stadiony, investuje do rozvojových programů, piplá mládež. Na světovém šampionátu sedmnáctiletých před třemi lety národní tým senzačně porazil Anglii a postoupil do čtvrtfinále. „Třiadvacítka“ se dvakrát za sebou probojovala do finále mistrovství Asie.

Pouť uzbecké kopané tak nekončí. I na památku obětí tragédie z 11. srpna 1979.