Vedro láká k vodě. Češi riskují, utonutí přichází náhle, varuje šéf záchranářů

Desítky případů utonutí za posledních několik dnů eviduje Francie. Situací se zabývá i tamní vláda a vyzývá lidi k opatrnosti. Zemi zasáhla silná vlna veder už v předchozích dnech. Mezi oběťmi jsou převážně mladí lidé, kteří se vyrazili zchladit do vody na nehlídaná místa bez dozoru.

Čtyřicetistupňová vedra hrozí o nadcházejícím víkendu i v Česku. K vodě tak patrně vyrazí i lidé, kteří normálně tuto zábavu nevyhledávají. A to i neplavci. „Lidé najdou každý kousek vody, ve které by se mohli trochu ochladit, a to může být rizikové,“ upozorňuje prezident vodní záchranné služby David Smejkal.

Lidem doporučuje, ať nechodí plavat sami a vyhledávají ke koupání místa, kde je větší koncentrace lidí. „Máme případy, kdy někdo jde kolem rybníka a na břehu najde pantofle, tričko, kalhoty a klíče. To plyne z toho, že se chodíme koupat sami, což je hazard, kterého bychom se měli vyvarovat. Vždycky je dobré mít někoho s sebou,“ říká záchranář.

Radí brát si s sebou i k vodě mobilní telefon a připomíná také aplikaci Záchranka, která při volání první pomoci záchranářům automaticky poskytne polohu volajícího.

Před koupáním by se lidé měli také úplně vyhnout konzumaci alkoholu. V Česku každoročně utonou necelé dvě stovky lidí, třetina z případů je pak spojená s alkoholem. Při jeho požití člověk ztrácí sebekontrolu a zbytečně riskuje. „Pro tyhle horké dny bych tedy opravdu zdůraznil alkohol u vody nepít. To je zásadní,“ vyzývá záchranář.

„My jako Češi velmi rádi přeceňujeme své síly, protože přece u nás platí staré dobré pravidlo: ‚Já všechno vím, všechno znám.‘ Češi moc nechtějí dodržovat nějaké regule nebo pravidla, a to pak má následky,“ popisuje Smejkal.

Když se člověk začne topit, odehrává se všechno velmi rychle. Trvá to zhruba jednu, maximálně dvě minuty. A nemusí tomu předcházet žádný signál. „Může přijít jako náhlá zdravotní indispozice srdečního charakteru nebo svalové křeče. Může člověku poměrně rychle dojít síla, když je daleko od břehu,“ popisuje Smejkal.

Proto lidem doporučuje neplavat daleko, naopak se držet podél břehu a nikdy se nevydávat napříč rybníkem. „Věcí, které se mohou stát, je celá řada, a vy se najednou ze situace, kdy plavete, stanete tonoucím,“ vysvětluje Smejkal.

Rizikový může být už samotný vstup do vody. Vlézt rozpálený do studeného rybníku či bazénu dělá některým problém, a proto do vody často rovnou skáčou. Záchranář Smejkal ale varuje, že takové chování je rizikové. Organismu náhlý teplotní rozdíl škodí, což může vést i k náhlé zástavě srdce. „To znamená, že člověk umírá téměř okamžitě,“ říká Smejkal.

„Třeba si představte, že jste někde venku a hrajete tam volejbal, pak si všichni sundají tričko a rozpálení skočí do chladné vody. A to je šok, který tělo nemusí vůbec zvládnout. Do vody je v takových situacích nutné vstupovat velmi pozvolna, pomalu a v klidu. Žádné prudké skoky,“ doporučuje.

Zvláště pozorní by lidé měli být u dětí. Ideální je naučit je co nejdřív plavat a poskytnout jim vhodné a kvalitní sebezáchranné pomůcky. Prezident vodních záchranářů varuje například před dětskými nafukovacími kruhy. „To je věc, která dítě dokáže spolehlivě utopit, protože dítě z kruhu vyklouzne a kruh už nezachytí,“ varuje Smejkal. Důležité je být dětem nablízku po celý jejich pobyt ve vodě.

„České vody jsou temné a jakmile dítě mizí pod hladinou, je to špatné. Existují ale i případy, kdy dítě utone mezi deseti dospělými v bazénu a nikdo si toho nevšimne. A to jsou od něj všichni dva metry,“ popisuje.

Tonutí je totiž tichá a rychlá smrt. Jiná, než ji vykreslují některé filmy, kde tonoucí volá o pomoc a ve vodě se zmítá. „Proto je potřeba svoje okolí opravdu sledovat. Může to být různé splývání na vodě, klidně pomalé máchání rukama. Když vidím něco jenom trochu divného, tak to jsou indikátory, že člověk má obrovský problém,“ říká Smejkal.

Pokud se už člověk naskytne u tonoucího, je podle Smejkala nejlepší začít volat o pomoc, aby mohl někdo další hodit ručník, klacek či cokoliv jiného, čeho by se mohl tonoucí chytnout. „Není třeba chodit do osobního kontaktu. Když už je tonoucí tak vyčerpaný, že se neumí ničeho chytit, můžete ho pak chytit a táhnout za ruku a on vás nijak neohrozí,“ radí Smejkal.

Dodává, že i díky prevencím v podobě osvěty a vzdělávacích kampaní počet utonulých za rok v Česku klesá. „Před pár lety jich bylo zhruba 200, teď se číslo pohybuje kolem 170. Pokroky nejsou velké a letos bude hodně záležet i na tom, jaké bude v létě počasí. Loňská čísla byla trochu příznivější i proto, že tři týdny v létě nebylo počasí ke koupání přívětivé. Uvidíme, jak to bude letos,“ říká šéf vodních záchranářů.