Recenze: Návrat do sladkých 80. let. Oblíbenci princezny Diany zahráli v Praze

Každý měl v 80. letech minulého století jiné důvody, proč poslouchal Duran Duran. „Velká Británie i Amerika prošly na začátku dekády recesí. Byly fronty na benzin, výpadky proudu,“ vzpomíná americký kytarista Nile Rodgers na období stávek označované shakespearovským souslovím winter of discontent, tedy zavilá zima. „Duran Duran nás ale brali na krásná místa, jako do Ria,“ poukazuje na videoklip, v němž si členové britské kapely s načechranými účesy užívají sladkého života na luxusní plachetnici.

Atraktivní byli i pro tehdejší Čechoslováky. Duran Duran poprvé přijeli do Prahy v prosinci 1988, tedy ještě za komunismu, krátce po vrstevnících Depeche Mode jako další náznak opatrného tání. Moderátor tehdejší státní televize v reportáži mluvil o „příjemném zjištění, že se na našich pódiích začínají objevovat skupiny, které ve světové populární hudbě mají zvuk“.

Tuto středu se jedna z nejúspěšnějších kapel 80. let, jež celosvětově prodala přes 100 milionů desek, vrátila. Držitelé dvou cen Grammy vystoupili v pražské O2 areně. Téměř deset tisíc lidí slyšelo zhruba ze třetiny stejné písně jako v roce 1988, včetně hitů The Wild Boys nebo Hungry Like the Wolf zařazených hned zkraje večera. Duran Duran svou lehkou, taneční pop-music plnou nekomplikovaných sdělení ohledně povrchních potěšení rychle navodili nostalgii.

Původně si mysleli, že budou spíše artová kapela. Skupina nazvaná po zlém vědci z psychedelického sci-fi filmu Barbarella, v němž hlavní roli ztvárnila Jane Fonda, začínala v birminghamském klubu Rum Runner. „Vymezovali jsme se vůči tomu, co jsme zažili v sedmdesátkách,“ tvrdí bubeník Roger Taylor. „Dospívali jsme v dost ponurých kulisách. Město prošlo recesí, do školy jste se ráno chystali při svíčkách. V tomhle byl pro nás spásou glam rock,“ vysvětluje, proč si jako vzory vybrali představitele tohoto žánru Davida Bowieho nebo Roxy Music.

Hned zkraje se Duran Duran přihlásili k módnímu hnutí new romantic. Sousloví propašovali hned do svého prvního singlu Planet Earth, který připomínají také tuto středu v Praze. Vypráví o návratu astronauta na zpustošenou Zemi.

Stejně jako tehdy je výrazná vizuální stránka. Z osmi muzikantů na pódiu nejvíce pozornosti vzbuzují klávesista Nick Rhodes v růžovém obleku s ramenními vycpávkami, make-upem na tváři a bílými vlasy a samozřejmě zpěvák Simon Le Bon v bílých kalhotách a zlatém saku, které po několika skladbách odhodí.

Až na pár precizních otoček o 360 stupňů nedělá sedmašedesátiletý frontman žádné prudké pohyby. Neoslní tanečními pohyby, zato disponuje stále použitelným tenorovým hlasem včetně falzetu, který použije například v Ordinary World, s téměř 600 miliony přehráními jejich nejpopulárnější skladbě na platformě Spotify. V Praze ji věnuje „všem, ke kterým život nebyl vlídný, kteří bojují za mír, svobodu a štěstí“. Což v kostce vystihuje průměrný písňový text Duran Duran.

„Nemůže se všechno točit jenom kolem Hormuzského průlivu. Musíme být pozitivní. Politika tu bude vždycky, ale lidi se musí i někdy bavit. Musí mít sex a děti, jinak lidstvo vyhyne,“ shrnul zpěvák lakonicky minulý měsíc v britských Timesech, co se svou hudbou snaží říct dnes.

Texty byly v jejich případě vždy druhořadé. Duran Duran vystřelili na vrchol začátkem 80. let díky osobitému spojení hudby, módy a technologií. Skupina využívající služeb módního návrháře Antonyho Price, spolupracovníka Davida Bowieho a Roxy Music, jako jedna z prvních docenila sílu videoklipů. Téměř filmovými videi k Riu nebo Hungry Like the Wolf oslovila první generaci diváků hudební televize MTV. Ta z Duran Duran podobně jako z Madonny nebo Michaela Jacksona pomohla udělat světové superstar.

V letech 1982 až 1985 vedli britskou i americkou hitparádu a na každém kroku vyvolávali šílenství. Když se kytarista Andy Taylor oženil s kadeřnicí kapely, anglické noviny o tom psaly na titulní straně a vyslaly na jejich svatební cestu reportéra. „Bylo to strašně vzrušující a zároveň bizarní. Šli jste si koupit tričko a prodavačka vás musela zamknout v obchodě. Pak jste čekali na policisty, aby vás bezpečně eskortovali ven,“ vyprávěl klávesista Nick Rhodes v deníku The Guardian.

Z této doby hrají v Praze jeden hit za druhým. Příjemné, euforicky radostné, i když hudebně nijak inovativní a po čase trochu repetitivní skladby kombinují pop, funk, glam a disco. Většinou stojí na tanečních rytmech a zvuku syntezátorů i elektrické kytary, která přitom v takzvané nové vlně neměla tak výsadní roli jako dříve.

Mnozí rockeři je tehdy neměli rádi. „Duran Duran ztělesňovali všechno, co jsme nenáviděli, to pozlátko 80. let, ty konzumní kraviny, tu hororovou show,“ přiznal Robert Smith z kapely The Cure. „Zpočátku jsem je moc nedával. Přišli mi dost arogantní,“ přitakal David Bowie.

O dekádu později už si Duran Duran vysloužili uznání třeba od protagonistů rockového žánru grunge. Například coververzi hitu Hungry Like the Wolf, který hrají také tuto středu a na jehož začátku Simon Le Bon vyje v O2 areně jako vlk, natočila rockerka Courtney Love s kapelou Hole. „Tohle je nejlepší píseň ze všech těch, u kterých děláte, že je neznáte,“ popichovala manželka Kurta Cobaina publikum na nahrávce z 90. let.

Rockový prvek zůstává v hudbě Duran Duran dodnes, jak v Praze potvrzuje divoká coververze hiphopového tracku White Lines (Don’t Don’t Do It) z 80. let. Ale stejně tak v průběhu večera opakovaně zní funky, které nejčastěji natáčeli s kytaristou Nilem Rodgersem z Chic. Z této spolupráce v O2 areně zařazují jak písně The Reflex a Notorious z 80. let, tak teprve měsíc starý disco-funkový song Free to Love.

Stejně jako hlasité kritiky Duran Duran v 80. letech získali prominentní fanoušky. Oblíbil si je a mnohokrát je fotil Andy Warhol, v novém tisíciletí jejich koncertní film režíroval David Lynch. Za svou nejoblíbenější kapelu je označila princezna Diana, která se s nimi vícekrát setkala. Její památku Duran Duran uctili na vzpomínkovém koncertu, jejž pro svou matku uspořádali princové William a Harry.

I nedávný hraný seriál Koruna obsahoval scénu, v níž princezna na kolečkových bruslích poslouchá Duran Duran – konkrétně píseň Girls on Film, kterou také uvádějí v Praze. Stejně jako svůj slavný song k bondovce Vyhlídka na vraždu, z celých 80. let jednoznačně nejlepší píseň ke snímkům o agentovi 007. Než ji tuto středu Simon Le Bon zazpívá, na velkoplošné obrazovce pouští známou úvodní sekvenci, při které britský špion v záběru rámovaném hlavní pistole vystřelí na kameru, načež záběr zalije krev. „Jmenuji se Bon, Simon Le Bon,“ představuje se zpěvák bondovsky na konci večera.

Vyhlídka na vraždu měla premiéru v roce 1985, kdy zájem o Duran Duran začal pozvolna opadat. V pozdějších letech si skupina dala pauzu. Následovaly personální změny, v následující dekádě comeback, v novém tisíciletí návrat k původní sestavě.

Na jejich pozdějších deskách hostují zpěvačka Janelle Monáe nebo kytarista John Frusciante z Red Hot Chili Peppers, dále spolupracovali s producenty Timbalandem nebo Markem Ronsonem, přesto už úspěch z 80. let nezopakovali. A postupně přijali status veteránů, které roku 2022 do Rokenrolové síně slávy uvedl hollywoodský herec Robert Downey Jr. Dnes se vracejí na vlně retra 80. let.

Duran Duran se nikdy nebrali přehnaně vážně a nadhled svědčí i poslednímu, tři roky starému halloweenskému albu Danse Macabre, z nějž v O2 areně hrají funky track Invisible nebo části coververzí – například Psycho Killera z repertoáru Talking Heads.

Pražský koncert doprovází stále nadprůměrná světelná i vizuální show, stejně tak muzikanti odvádějí slušné výkony – jak bubeník Roger Taylor a basista John Taylor, tak kytarista Dominic Brown, který už před dvěma dekádami nahradil Andyho Taylora. Umělci nejsou příbuzní, jde o shodu jmen.

Kromě zpěváka a klávesisty je na pódiu doplňují ještě saxofonista a dvě vokalistky ve třpytivých šatech, z nichž Anna Ross vepředu s Le Bonem zpívá duet Come Undone. Hodinu a tři čtvrtě dlouhý koncert rychle uteče a vytknout mu lze v přední části plochy na stání jen špatný zvuk.

„Chceme být kapela, na kterou budete tancovat, až spadne bomba,“ vystihl Simon Le Bon eskapistický ráz jejich muziky na začátku 80. let, kdy se někteří stále obávali jaderné války. Dnes se hudba Duran Duran vrací sice opět v dobách válečné úzkosti, ale opravdu jen jako ozvěna dávných časů.