„Jako by se na nás rozeřvala příroda.“ Svědectví z rozbitého Caracasu

Seděla zrovna na balkoně, když se s ní začalo všechno „houpat“. Pocit domu ze „želé“ rychle vystřídalo „silné drnčení“. Zpočátku měla Joanna pocit, že kolem musí projíždět těžké nákladní vozy. Ulice pod balkonem ale byla prázdná. Konečně jí to k její panické hrůze došlo. Caracas zasáhlo zemětřesení.

Počkala, až otřesy ustanou, a pak se vyřítila z bytu po schodech dolů na ulici. Pokud běžela opravdu rychle, mohla být z domu venku do 20 nebo 25 vteřin.

Pokud tedy byla ve druhém patře otevřená železná branka, kterou tam majitel umístil z obav před zloději. Caracas je stále považován za jednu z nejméně bezpečných metropolí světa.

Branka otevřená byla. Ostatně, bylo teprve po šesté hodině večer, majitel domu ji uzamyká až kolem desáté.

Počítám tedy, že Joanna se ven dostala do půl minuty. Umím si to představit. Několikrát jsem ji tam byl totiž navštívit. Joanna žije ve čtvrti El Paraíso, jen zhruba deset minut jízdy autem z mého bývalého sousedství Las Mercedes, kde jsem pobýval já sám mezi lety 2018 až 2020. V zemi jsem tehdy pracoval jako reportér pro několik amerických médií.

V hlavě jsem si ony vteřiny odpočítával kvůli faktu, že druhý otřes – ještě větší než ten první – přišel o 39 vteřin později.

„To už jsem byla se sousedy venku na ulici. Někteří se drželi za ruce, jiní jako já drželi balanc. Jako kdybychom byli na nějaké neviditelné kladině. Spousta lidí vzlykala,“ řekla mi Joanna ve zvukové zprávě zaslané přes aplikaci WhatsApp.

Ptal jsem se, jak dlouho jí to na ulici trvalo. Prý pár vteřin, odpověděla s tím, že snad každé ze čtyř pater bylo v horším stavu. Nejprve povlak prachu, následně spadaná omítka a nakonec utržené kusy betonu a cihel rozházené po podlaze. „A to mě hnalo rychleji a rychleji na ulici,“ dodala.

Jen kousek od jejího bytu se přitom zřítil šestipatrový dům, kde údajně uvázly desítky lidí. Podle Joanniných sousedů stovky. „Musí se ale tyhle odhady brát s velkou rezervou, protože lidi tady rychle podléhají dramatickým, poplašným zprávám,“ podotkla Joanna.

V noci mi na mobil přicházela další podobná svědectví.

Profesor antropologie Carlos ze své čtvrti San Bernardino také hlásil zborcený dům. Novinářka Lisseth ze sousedství La Carlota mluvila o čirém děsu. Sociální pracovník Roberto z části města známé jako Altamira (bývá považována za centrum odporu vůči socialistickému režimu) měl pocit, jako by Caracas znovu „někdo bombardoval“. Odkazoval na úder zkraje tohoto roku, kdy americké komando zatklo diktátora Nicoláse Madura.

„Všechno se divoce třáslo, praskalo, skřípalo,“ vypověděl. Když zjistil, že právě zažil zemětřesení, napsal, že „příroda se na nás rozeřvala“.

Venezuelané včetně obyvatel Caracasu měli přitom volno, v zemi byl totiž státní svátek. Každého 24. června si připomínají bitvu ve venezuelském státě Carabobo, kde národní hrdina Simón Bolívar porazil španělská vojska a dovedl tak zemi de facto k nezávislosti.

Tento den je přitom spojen i s náboženstvím. Venezuelané si připomínají – v kostele i na fiestách – postavu svatého Jana Křtitele, který pokřtil Ježíše Krista v řece Jordán.

Mnozí tedy byli uvnitř budov. I proto existují obavy, že počty obětí budou obrovské. A to včetně dětí, které neměly školu.

Joanna si po odplavení šoku v hlasové zprávě posteskla nad bídným údělem Venezuely. Zemi mi několikrát popsala jako týranou ženu. Odkazovala na život pod socialistickou diktaturou. Zmínila represe, kolaps služeb, hlad, drancování přírodních zdrojů, rozklad nemocnic.

„Nemá to konce, jedna rána za druhou. Snad jedinou světlou výjimkou je 3. leden. I tenhle euforický pocit už ale vyprchal,“ řekla mi Joanna, která – stejně jako mnozí její přátelé a známí – byla nadšená ze zatčení Madura, čekala ale i velké politické a ekonomické změny.

Zatím ale zemi řídí stále stejná klika mocných a stále tam řádí vysoká inflace, není dostatek pracovních míst a platy jsou nadále mizivé. A pořád vypadává elektřina nebo neteče pitná voda.

Mnozí teď ale na politiku, stav svých peněženek a celkové nepohodlí nemyslí.

Joanna tvrdí, že tuto noc se sousedy raději spali venku na ulici a s úzkostí čekali na příchod rána, které jim odhalí celou zkázu.