Unikátní mapa ukazuje, kde mají Češi nejvyšší cholesterol

Vimperk, Dobříš nebo třeba Moravský Krumlov patří mezi místa s nejhoršími hodnotami cholesterolu v tuzemsku. Pomyslnými premianty s nejlepšími výsledky jsou naopak obyvatelé Hlinska, Nového Boru či Klatov.

Takto detailní pohled na zdraví české populace máme k dispozici poprvé v historii. Umožnila to nově zavedená povinnost sdílet výsledky laboratorních vyšetření, která jsou v systému dostupná zpětně od roku 2020 do současnosti. Národní zdravotnický informační systém (NZIS) takto shromažďuje data ze 27 typů vyšetření, mezi nimiž jsou právě i údaje o cholesterolu.

„To je úplně revoluční, přestože se to tak nemusí jevit. Všechny laboratoře jsou samozřejmě napojené na elektronické systémy, takže by někdo mohl říct, že sbírat data je přece úplně jednoduché. Ale ono to tak velmi dlouho nebylo,“ upozorňuje Michal Vrablík, předseda České společnosti pro aterosklerózu.

Data do teď chyběla. Výsledky nebyly sdílené mezi jednotlivými poskytovateli zdravotnické péče ani lékaři. To pak často vedlo ke zbytečným duplicitám. „Někdo má vyšetřenou hladinu cholesterolu za tři měsíce čtyřikrát, a někdo ji nemá vyšetřenou za pět let ani jednou,“ popisuje běžnou praxi Vrablík.

Lékaři i zdravotní pojišťovny si proto od nového systému slibují především úspory peněz i času, ale také lepší kontrolu poskytované péče. Aktuálně se zapojilo 282 laboratoří, které do centrální databáze poslaly více než 405 milionů konkrétních výsledků vyšetření.

Co konkrétně lze z cholesterolové mapy vyčíst? Na první pohled jsou vidět velké rozdíly mezi jednotlivými regiony. Jasné důvody pro tyto výkyvy však lékaři zatím neznají.

Místopředseda České kardiologické společnosti Aleš Linhart naznačuje, že za tím může být hned několik faktorů – od horší dostupnosti lékařské péče v daném místě až po lokální zvyklosti nebo rozdíly v jídelníčku. „Sociální skladba dost rozhoduje o tom, jestli jsou lidé ochotní docházet na preventivní prohlídky a léčit se. Ty rozdíly jsou docela zarážející a určitě je to pro nás výzva, abychom se podívali, proč tomu tak je,“ říká Linhart.

Profesor Vrablík si všímá, že mapa do jisté míry kopíruje regiony s vysokou socioekonomickou zátěží. Tedy tradičně Ostravsko, Karlovarský nebo Ústecký kraj, kde lidé nejčastěji umírají předčasně.

Při hodnocení dat je však na místě opatrnost. V některých místech totiž může být například vyšší koncentrace obtížněji léčitelných pacientů. „Když něco hodnotím, musím si také říct, jaké jsou vstupní podmínky. Nelze jednoduše říct: ‚Zde je cholesterolová mapa a tady jsou lékaři špatní a tady jsou dobří.‘ Souvisí to s populačními charakteristikami, které zdravotník ovlivnit nemůže,“ zdůrazňuje Vrablík.

Výsledky shromažďuje Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). Podle jeho ředitele Ladislava Duška data ukazují potřebu zásadně posílit prevenci – a to nejen u praktických lékařů. Statistiky totiž odhalují nedostatečný záchyt dalších vážných onemocnění, například ledvin nebo právě srdce a cév.

S tím, jak se budou preventivní programy posilovat, je proto nutné se připravit i na nárůst počtu prováděných vyšetření. A i v tom mohou nová data pomáhat. „Bude možné s nimi dále velmi efektivně pracovat – zpřístupnit je pacientům v EZkartě, využít je pro management vážných kardiovaskulárních či onkologických onemocnění a optimalizovat preventivní programy,“ vypočítává Dušek.

Data lékařům také odpověděla na důležitou otázku: proč v Česku dlouhodobě klesá počet infarktů a ischemických chorob srdečních, zatímco případů srdečního selhání nebo poruch srdečního rytmu naopak přibývá?

Důvodem je podle kardiologů efekt statinů – vůbec nejčastěji předepisovaných léků na snížení „zlého“ LDL cholesterolu v krvi.

„Ukazuje se, že v průběhu času u léčených lidí dochází k poklesu cholesterolu, a to jak ve věkové kategorii 45 až 64 let, tak v kategorii lidí starších. To znamená, že ta léčba opravdu je zodpovědná za to, že v naší populaci cholesterol klesá,“ vyzdvihuje Aleš Linhart.

Cholesterol se dělí na dva hlavní typy, laicky se o nich někdy mluví jako o „hodném“ (HDL) a „zlém“ (LDL). Právě ten je nebezpečný zejména pro pacienty ohrožené srdečními onemocněními. Nejčastěji je dáván do souvislosti s kornatěním tepen, tedy aterosklerózou.

„Zvýšená hladina LDL cholesterolu je jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů pro rozvoj aterosklerózy, to se ví dlouho. Současně u nejrizikovějších pacientů, kteří už prodělali nějakou aterosklerotickou kardiovaskulární příhodu, jako je třeba srdeční infarkt, má smysl snížit hladinu cholesterolu, kam až to jde,“ vysvětluje předseda České kardiologické společnosti Petr Ošťádal.

Zjednodušeně řečeno, čím nižší je hladina cholesterolu, tím je lepší prognóza a nižší pravděpodobnost, že dojde k nějaké další příhodě.

Když je v těle cholesterolu nadbytek, začne se postupně ukládat do stěn tepen – nejčastěji těch, které zásobují srdce, ale také mozek nebo dolní končetiny. Vzniká tak takzvaný aterosklerotický plát, který se časem zvětšuje a cévu zužuje. Právě to je princip aterosklerózy, tedy kornatění tepen.

Problém nastává ve chvíli, kdy plát praskne. Jeho obsah, včetně tukových usazenin, se uvolní do krevního oběhu a na poškozeném místě se rychle vytvoří krevní sraženina. Ta může tepnu ucpat úplně. Tkáně, které byly na danou cévu odkázané kvůli přísunu kyslíku a živin, se pak náhle ocitají v nedostatku krve a začínají odumírat. Takto například vzniká srdeční infarkt.

Při snížení hladiny cholesterolu se ale zastaví jeho ukládání do cév. Riziko tím pádem klesá. „Zdá se, že při velmi nízkých hodnotách, kterých umíme dosáhnout s pomocí moderní léčby, můžeme dokonce ten proces i zvrátit – a aterosklerotické pláty tímto způsobem i zmenšovat,“ říká Ošťádal.

Nové mezinárodní studie navíc ukazují, že výrazné snížení cholesterolu může pomoci také diabetikům – a to zásadně. Pokud užívají vhodné léky, riziko úmrtí klesá zhruba o čtvrtinu, výskyt kardiovaskulárních příhod o 30 %.

Dnešní medicína má nástroje, jak s vysokým cholesterolem bojovat. Zodpovědně ke svému zdraví ale musí přistupovat samotní pacienti. Ti by si měli své hodnoty hlídat. Pro zjednodušení: u zdravého člověka by celkový cholesterol neměl přesáhnout přibližně 5 mmol/l, „zlý“ LDL cholesterol pak 3 mmol/l. U rizikových pacientů jsou ale doporučené limity ještě nižší.

Tato čísla si lidé mohou zjistit na preventivních prohlídkách u svého ošetřujícího lékaře. Často je ale podceňují – pravidelně na ně chodí jen šest z 10 dospělých.

„Zatímco v pediatrické populaci chodí na preventivní prohlídky s přirozenou pravidelností 98 % dětí, protože je tam dovedou rodiče, obrovský zlom nastává mezi 18. a 20. rokem věku, kdy mladí přecházejí do dospělé péče,“ upozorňuje Vrablík. V tu dobu se „ztratí“ 40 % lidí, kteří na preventivní prohlídky přestanou docházet.

„Riziko kardiovaskulárních onemocnění stoupá od západu na východ. Tady ta bariéra pořád zůstala. A jedním z nejvýznamnějších rozdílů je motivovanost každého jednotlivého člověka se starat o své vlastní zdraví. Částečně to je tím, že nemoci mají zcela přímé ekonomické dopady na něj i na jeho rodinu,“ domnívá se Ošťádal.

Ovlivnitelných faktorů přispívajících k rozvoji srdečních onemocnění je několik – kromě hladiny cholesterolu také nadváha či obezita, nedostatek pohybu, kouření nebo třeba vysoký krevní tlak.

Samotnou hladinu cholesterolu lze sice do určité míry ovlivnit vyváženou stravou, její efekt ale bývá omezený. Tělo si totiž tuto látku z velké části vytváří samo. „Pokud ho chceme ovlivnit zásadně, jsou na to léky,“ zdůrazňuje kardiolog Ošťádal.

Zde však lékaři narážejí na několik problémů. I u rizikových pacientů se totiž setkávají s tím, že předepsané léky nechtějí užívat. „Vysoký cholesterol nebolí, a proto lidé jeho léčbu odkládají. Stále se také setkáváme s odporem ke statinům, které jsou přitom základním a účinným lékem ke snížení jeho hladiny,“ doplňuje Vrablík.

Moderní léčba takzvanými inhibitory PCSK9 je navíc aktuálně přísně omezena. Dostupná je pouze ve specializovaných centrech, ambulantní kardiologové ji předepisovat nemohou.

Podle odborníků by se to ale mělo změnit. „My to nepovažujeme za optimální, protože je to léčba bezpečná, s jasnými indikacemi a nemyslíme si, že je potřeba centrové léčby,“ myslí si Ošťádal.

Současný systém může pacientům přístup k terapii komplikovat, někteří musejí do center dojíždět i desítky kilometrů. Podle Ošťádala by proto bylo praktičtější, kdyby léčbu mohli nabídnout i kardiologové nebo další specialisté v běžných ambulancích. Ti navíc pacienty dlouhodobě sledují a dobře znají jejich zdravotní stav.

Podle Aleše Linharta se proto léčí jen přibližně třetina pacientů z těch, kteří by to potřebovali: „Nejnovější poznatky ukazují, že z léčby by profitovaly desítky tisíc lidí. My bychom ji rádi dostali alespoň k těm nejrizikovějším, což je skupina výrazně menší.“