Starobrno v Praze? Zatím asi ne, říká šéf českého Heinekenu

Nizozemská pivovarnická skupina Heineken, který v Česku vlastní pivovary Krušovice, Velké Březno a Starobrno, vystřídala na stříbrné pozici Pivovary Staropramen, zatímco na prvním místě se s velkým odstupem drží Plzeňský Prazdroj.

Ředitel českého Heinekenu Andrea Vogliazzo říká, že jim k úspěchu pomohl ležák Bohém, rostoucí obliba značek Heineken a Desperados i zvýšené prodeje ležáku Štatl ze Starobrna. Větší investice do jeho propagace mimo Moravu ale zatím Heineken neplánuje.

Heineken loni překonal Pivovary Staropramen a stal se dvojkou českého pivního trhu. Jak jste toho dosáhli?

Tento cíl jsme si stanovili už před několika lety. Je to meta, pro kterou dokážete nadchnout a sjednotit všechny týmy od výroby až po obchod. Výsledek je jasně měřitelný, buď uspějete, nebo ne, nic mezi tím neexistuje. Z tohoto úspěchu máme obrovskou radost. Dosáhli jsme ho kombinací dvou věcí: vsadili jsme na prémiové produkty a na takzvanou asymetrickou nabídku.

Co to znamená?

Snažili jsme se o maximální kvalitu a odlišnost našich produktů. Naše Krušovice 12 rostou už téměř deset let, ale chtěli jsme prémiové portfolio ještě rozšířit. Proto jsme na trh uvedli Krušovice Bohém. To je v posledních letech největší inovační úspěch nejen v našem portfoliu, ale na celém pivním trhu. Výrazně jsme investovali do samotné receptury, ale i do balení, marketingu a sponzoringu.

Podobně jsme postupovali u Starobrna, kde jsme představili dvanáctku Štatl. Použili jsme prvotřídní suroviny, vsadili na intenzivnější proces vaření a zafungovalo to mimořádně dobře. Výrazně to zlepšilo vnímání celé značky Starobrno. Vedle toho máme mezinárodní asymetrické značky jako Heineken, Desperados či Strongbow. Dokážu si představit, že pro tradiční pivaře nejsou středobodem zájmu, ale mladší spotřebitelé je objevují čím dál víc.

Prodeje značek Heineken a Desperados rostou i na tak konkurenčním trhu, jako je ten český?

Ano, a to velmi výrazně. Objemy Heinekenu i Desperados se za poslední tři až čtyři roky téměř zdvojnásobily, prodeje letos vyrostly o 20 procent. Rostou i cidery. Spotřebitelé obecně, a ti mladí obzvlášť, hledají vyšší kvalitu a větší rozmanitost. To není jen obecný trend, v pivovarnictví se to projevuje obzvlášť silně. Česko není jen domovem piva, je to srdce pivního světa a národní poklad. Mezinárodní hráči se od tohoto trhu mají co učit. Na druhou stranu jsme součástí globalizovaného světa, takže zájem o nové trendy se projevuje i zde.

Na co jste vsadili?

Například masivní investice do rozvoje zmiňovaných značek Heineken a Desperados nebyly samozřejmou volbou. Řekli jsme si ale, že pokud se chceme vůči konkurenci odlišit, musíme trochu zariskovat. A sázka se vyplatila.

Kdy se stanete jedničkou a překonáte všudypřítomný Plzeňský Prazdroj?

Tímto tempem to ještě pár let potrvá. Ale vážně, pokud zůstane trh konkurenční a budou se dodržovat antimonopolní zákony, je to otevřené. Naši konkurenti zde dosáhli neuvěřitelných úspěchů. Abychom si ale rozuměli, naším cílem pro nadcházející tři roky není stát se jedničkou.

Bude to obtížné, protože podle mých informací se tržní podíl Plzeňského Prazdroje pohybuje kolem 70 procent.

Podle našich odhadů mají v maloobchodě zhruba 45 procent a v gastronomii kolem 60 procent.

Jaký je podíl Heinekenu na tuzemském trhu?

To je komplikované a nechci zacházet do příliš technických detailů. V závislosti na metodice měření se pohybujeme kolem 12 až 13 procent. Silnější jsme v maloobchodě, o něco slabší pozici máme v gastronomii, tedy v hospodách a restauracích.

Jaký je váš celkový výstav?

Minulý rok jsme prodali téměř 1,9 milionu hektolitrů piva. To je podobné jako ten předchozí rok. Celý trh aktuálně klesá a nám se podařilo navýšit tržní podíl.

Za rok 2024 vykázal český Heineken ztrátu kolem 19 milionů korun, což bylo obrovské zlepšení oproti předchozímu roku, kdy to bylo asi 144 milionů. Jakých hospodářských výsledků jste dosáhli v loňském roce?

V roce 2023 nás neúměrně zasáhly důsledky války na Ukrajině a drastický nárůst cen vstupů. Pivovarnictví je vůči energetické krizi extrémně zranitelné, protože samotný proces vaření piva i výroba skla a hliníku jsou obrovsky energeticky náročné. Velký podíl hliníku navíc historicky pocházel z území bývalého Sovětského svazu a velké množství sladu na světovém trhu je z Ukrajiny. Celý sektor byl pod obrovským tlakem. Různí mezinárodní hráči mají odlišné nákupní a zajišťovací strategie. My jsme se tehdy rozhodli nepřenést veškeré zvýšení nákladů na spotřebitele, což vedlo ke ztrátě. Byla to zkrátka krizová situace.

Dostali jste se tedy loni do zisku?

Toto je finanční ukazatel, který nemůžeme za jednotlivé země komentovat.

Jak se vyvíjí váš export? V roce 2024 došlo k obrovskému nárůstu. Pokračuje tento trend?

Ano. Po významné investici do pivovaru Krušovice jsme zahájili export části našeho portfolia do Německa. Některé naše pivovary teď fungují jako mezinárodní výrobní uzly, což je dnes v Evropě běžná praxe. Trh je propojený. Krušovice mají ideální geografickou polohu pro zásobování přilehlých částí Německa, což je pro nás v tuto chvíli klíčová součást byznysu.

Nový generální ředitel Heinekenu Rafael Oliveira má implementovat strategii EverGreen 2030. Ta mimo jiné říká, že se Heineken zaměří na prémiové produkty a na sedm trhů s vysokým potenciálem. Patří mezi ně i Česko?

Nejsem si jistý, zda to mohu detailně komentovat. Trhy s vysokým potenciálem se určují podle velikosti, demografie a schopnosti růstu, a také podle naší relativní pozice, tedy zda jsme na trhu jednička nebo dvojka. Nemyslím si, že by tam Česko patřilo, a ani bych to popravdě nečekal.

Má tento nový plán nějaké praktické dopady na Česko? Jeho součástí jsou velké škrty, úspory a zrušení asi 6 tisíc pracovních míst. Ovlivní to vaše tuzemské provozy?

Strategie EverGreen 2030 navazuje na předchozí program EverGreen 2025. Důraz se stále klade na růst, efektivitu a připravenost na budoucnost. Pokud jde o růst, pro Česko jednoznačně platí sázka na prémiovost. V oblasti produktivity neustále optimalizujeme naše provozy. Lidé zvenčí vidí hlavně samotnou výrobu, ale obrovský prostor pro úspory je v administrativě, digitalizaci nebo ve sdružování určitých agend. Nákladová disciplína v klesající kategorii musí být pro člověka v managementu naprostou prioritou.

Plánujete v rámci úsporných opatření propouštění v českých pivovarech?

Kromě případných drobných organizačních úprav nic takového neplánujeme. Naše provozy ve výrobě, logistice i prodeji jsou nastaveny poměrně efektivně a stále rosteme. Pokud se neobjeví nějaké revoluční technologické řešení, které by procesy rázem zautomatizovalo, nevidím při současném růstu důvod k významnému snižování stavů.

Do pivního byznysu nedávno vstoupila Kofola, zatímco někteří mezinárodní konkurenti naopak kupují výrobce nealkoholických nápojů. Uvažujete o něčem podobném?

Pro skupinu, jako je Heineken, je to záležitostí globální strategie a velkých mezinárodních aliancí, nerozhoduje se o nich na lokální úrovni. Za mých 28 let ve firmě se o těchto věcech obvykle dozvídám den poté, co byly podepsány smlouvy. A i když jsem do nějakého projektu zapojen, vyjadřujeme se k němu až po jeho dotažení. Dá se ale předpokládat, že globálně, a nejen v Česku, budeme svědky dalších fúzí a spojování nápojových hráčů.

Český pivní trh i trhy v okolních zemích pomalu, ale setrvale klesají. Předloni to bylo o 5 procent, loni o více než 4 procenta. Prémiová piva jsou relativně stabilní, ale jediným segmentem, který roste, je nealkoholické pivo a ochucené nealko nápoje. Jaká je vaše strategie v této oblasti?

Otázkou je, jak se odlišit ve chvíli, kdy všichni přicházejí s tisíci různých inovací. Navíc se hranice mezi produkty stále více stírají. To, čemu říkáme ochucené nealkoholické pivo, je pro spotřebitele chuťově i funkčně velmi blízké jiným nápojům, které ani nejsou na bázi sladu nebo piva, ať už jde o funkční nápoje na soustředění a energii, klasické osvěžení, nebo drinky s proteiny. Tyto sousední kategorie jsou stále agresivnější a nabízejí čím dál víc produktů.

Jaká je tedy strategie Heinekenu?

Zaměřujeme se na skutečné potřeby spotřebitelů a přicházíme s věcmi, které jsou opravdu jedinečné. Letos jsme uvedli novou řadu prémiového ochuceného nealko piva s názvem Soulad se speciálními příchutěmi a do budoucna pracujeme i na funkčních benefitech.

V kategorii ciderů, kde máme silnou pozici se značkami Strongbow a Lišácké jablko, které mají běžně 4 až 5 procent alkoholu, jsme zavedli produkt s obsahem pouhých 2 procent alkoholu. Výsledky za první měsíc jsou fantastické. Snažíme se zkrátka těžit ze síly stávajících značek a dále je rozvíjet, než abychom se bezhlavě pouštěli do konkurenčního boje s tisíci jiných nápadů.

Občas se objevují předpovědi, že se na výsluní vrátí výčepní desítka, protože lidé dávají přednost slabším a levnějším pivům. Tato kategorie přesto stále klesá. Jak si vedou vaše desítky, například Starobrno nebo Krušovice?

Pro nás to není hlavní priorita a v tomto segmentu nejsme nejsilnější.

Čím si to vysvětlujete?

To, co říkáte, dává logiku a byla to jedna z mých prvních otázek, když jsem do Česka nastoupil. Proč tato kategorie padá, místo aby rostla? Myslím, že v podvědomí lidí stále přetrvává historické vnímání desítky nikoli jako lehčího, osvěžujícího piva, ale jako méně kvalitního produktu. Spojujeme si ji s nižší hodnotou a očekáváme, že bude levná. Z nějakého důvodu to ale neplatí pro nealkoholické pivo, které bývá na regálech někdy dokonce dražší než běžný ležák. Každá země má zkrátka svá kulturní specifika.

Vrátí se tedy někdy desítka?

Vůbec by mě to nepřekvapilo, ale není to něco, s čím bychom v našich plánech pro nejbližší roky napevno počítali.

Vidíte v tomto segmentu rozdíl mezi Moravou a Čechami? Tradičně se říkalo, že Morava je k desítkám o něco vstřícnější.

Myslím, že ne. Jde spíše o celostátní trend.

Máte nějaké specifické strategie pro práci s gastro provozovnami? Jaký je u vás poměr prodejů v hospodách oproti maloobchodu?

Pokud jde o celý trh, tak podle našich dat, měřeno skrze sudy a tanky, což tvoří většinu, je podíl gastronomie zhruba 28 procent. My se pohybujeme mírně pod tímto celotrhovým průměrem. Dá se říct, že naše síla leží primárně v supermarketech.

Chcete to změnit a podíl v hospodách zvýšit?

Jednoznačně. Gastronomie je a vždycky bude místem, kde se buduje hodnota a tvář značky. S marketingovým týmem si často říkáme, že můžete mít deset televizních reklam a pět skvělých příspěvků na Instagramu, ale tím nejlepším marketingem bude stejně vždycky perfektně načepované pivo v příjemné hospodě s dobrým jídlem. Takže ano, růst v gastronomii pro nás zůstává jednou z hlavních firemních priorit, ne-li prioritou číslo jedna.

A daří se vám to?

V gastronomii momentálně nerosteme, držíme pozice na stabilní úrovni. Realita je taková, že musíte růst společně se svými zákazníky. Klíčovou otázkou pro nás je, jak efektivně investovat dostupné zdroje do nově otevíraných podniků, které bývají modernější, prémiovější a vyžadují větší kapitál, a jak přitom udržet zdravou rovnováhu. Je to podobný oříšek, jaký jsme rozebírali u maloobchodu. Na jedné straně chcete mít v portfoliu prémiovou moderní městskou pivotéku či restauraci, ale zároveň musíte vyhovět a nabídnout servis i tradiční hospodě na vesnici. Alokace těchto investic je nesmírně složitá a neustále ji balancujeme.

Do portfolia Heinekenu patří také značka Starobrno. Pokud vím, tak jediné místo v Praze, kde je Starobrno na čepu, je tady u vás na recepci. Jaká je pozice této značky v rámci skupiny?

Za pět let působení v Česku jsem pochopil, že komentovat regionální oblibu určitých značek je velmi ošemetné. Starobrno je jednoznačně milováno v oblasti „kolem komína“, tedy na Brněnsku a jižní Moravě. I tam jsme ale museli hodně investovat, abychom si silnou pozici udrželi.

Jak se daří ležáku Štatl?

Minulý rok předčil veškerá naše očekávání. Prodali jsme ho o miliony lahví více, než byl plán, což je obrovský úspěch, celkem to bylo zhruba 22 tisíc hektolitrů, to je přes 4 miliony půllitrů piva. V gastronomii Štatl dodáváme výhradně do podniků, kde dokážeme garantovat stoprocentní kvalitu a perfektně proškolený personál. Starobrno se sice distribuuje celostátně, ale těžiště prodejů v maloobchodě i v hospodách leží v domovském regionu. Přesně tak, jak jsou určité regionální značky milovány ve svém kraji, jinde narážejí. Na tak tradičním trhu, jako je Česká republika, se tyto zvyklosti mění jen velmi těžko.

Starobrno nemá v Čechách historicky nejlepší pověst. Budete se to snažit změnit?

Nechci zacházet do detailů, ale logicky vzato: jsme sice tržní dvojka, ale s velkým odstupem za jedničkou. Musíme se tedy prioritně zaměřit tam, kde vidíme největší a nejrychlejší potenciál růstu. Myslím, že Starobrno, a zvláště Štatl, by mohlo mít potenciál i mimo Moravu. Každý rok ale zvažujeme, zda je investice do tohoto potenciálu stejně efektivní jako podpora jiných prémiových priorit, o kterých jsem mluvil na začátku. Pokud by se Štatl mohl stát celostátním hráčem poté, co upevní svou pozici v Brně, proč ne? Já i můj nadřízený bychom byli nadšení. Prvním úkolem je ale zajistit, aby Brno zůstalo pro Štatl neotřesitelnou domácí baštou.

Starobrno patří k hlavním sponzorům hokejové Komety Brno. Bude tato podpora pokračovat i nadále?

Ano, můžu potvrdit, že budeme Kometu podporovat i v nadcházející sezóně.

Jak se daří vašim ostatním značkám?

Péče o produkty s dobrým poměrem ceny a výkonu je dalším pilířem naší strategie. Kupní síla významné části české populace v posledních letech stagnuje nebo klesá a my je nemůžeme z trhu vytlačit vysokými cenami. Bylo by to špatné pro náš byznys a vlastně i neetické, protože svým způsobem plníme i sociální roli.

Dokázali jsme tedy uspokojit obě potřeby: udržet objemy a pokrýt náklady díky cenově dostupnějším produktům, a takto získané prostředky investovat do rozvoje prémiovějšího segmentu. To se snadno řekne, ale hůř udělá. Měli jsme i trochu štěstí. Vsadili jsme na několik věcí, které vyšly, a s výsledky jsme spokojeni.

Krušovice leží v oblasti takzvaného srážkového stínu, kde je nedostatek vody. Heineken v minulosti plánoval vybudovat pro pivovar přivaděč vody. Jaká je aktuální situace? Budete ho stavět?

Vody máme dost, ale musíme s ní nakládat maximálně zodpovědně. Obecně platí, že když provozujete takto masivní investici, musíte mít v záloze plán A, B, C i plán Z. V rámci krizových scénářů máme stále připravené různé varianty včetně zmíněného přivaděče. Tyto projekty ale momentálně nejsou naší investiční prioritou. Mnohem chytřejší je spotřebu vody systematicky a neustále snižovat přímo v provozu. V pivovarnictví pečlivě měříme, kolik litrů vody spotřebujeme na litr uvařeného piva.

V tom jsou Krušovice relativně úspěšné, že?

Ano, krušovický pivovar udělal obrovský skok kupředu, protože jsme do něj masivně investovali, za poslední roky to bylo přes 133 milionů korun. Spotřeba vody se tam teď pohybuje kolem 3,1 litru vody na litr piva, ve Starobrnu je to dokonce 2,9 litru a ve Velkém Březně 4 litry. Průměr v Česku se přitom běžně pohybuje mezi 3 a 6 litry.

Z hlediska trendů začíná Česko připomínat země jako Rakousko nebo části Německa, kde už dávno neplatí, že v každé vesnici funguje hospoda. Doby, kdy byla roční spotřeba v Česku 160 litrů na hlavu, jsou pryč. Stává se z Česka běžný trh, který pomalu ztrácí status pivní velmoci?

Když se na to podívám optimisticky, při současné spotřebě 121 litrů na hlavu mi 99,9 procenta mých zahraničních kolegů závidí, že mohu na takovém trhu pracovat. Sám pocházím z Itálie a tam se spotřeba stabilně pohybuje kolem pouhých 30 litrů. Když se podíváte na trhy, které generují celosvětově obrovské zisky, jako je Brazílie, USA nebo Japonsko, i tam mají výrazně nižší čísla než my tady. V tomto ohledu je Česko stále fantastický výchozí bod.

Může se český trh vrátit k růstu?

Pokud si společnost bude piva i nadále vážit jako národního kulturního dědictví, pokud pomůže hospodám prosperovat, nejen jako podnikům, ale jako sociálnímu tmelu komunit v obcích a městech. A pokud budou správně fungovat pravidla hospodářské soutěže, pak může toto odvětví vzkvétat i nadále.

Fungují v současnosti pravidla hospodářské soutěže správně?

To nebudu komentovat.

Pokud jde o vaše strategické výhledy, počítáte s dalším poklesem trhu, nebo už vidíte pomyslné dno, kde se situace stabilizuje?

Pivní sektor je pod tlakem v celé Evropě. Přispívá k tomu celá řada faktorů: od léků na hubnutí přes měnící se pohled na zdravý životní styl, technologie, sociální média, chytré telefony až po demografický vývoj. Každá země je specifická a existuje spousta teorií, co má největší vliv. Myslím, že hlavní segment ležáků a klasického piva se na některých trzích brzy usadí a stabilizuje. V horizontu příštích tří až pěti let je ale velmi pravděpodobné, že případný pokles tradičního piva plně vykompenzují nealkoholické alternativy. Věřím, že se lidé budou nadále chtít potkávat nad dobrým jídlem a pitím.