Proměna za miliardy: Z opuštěného špitálu univerzitní městečko se zajíci

V původním areálu ústecké nemocnice dnes čerpá vědomosti zhruba devět tisíc studentů nejrůznějších oborů od filozofie přes pedagogiku, přírodovědu až po grafický design. A nechodí sem jen studenti, kampus je otevřený všem - v amfiteátru se v létě promítají filmy, pobíhají zde zajíci a místo je zde i pro dětskou skupinku.

Někdejší pacienti by ale bývalou nemocnici stěží poznali. Kampus Univerzity Jana Evangelisty Purkyně dnes žije studentským ruchem a ačkoli si zachoval celou řadu původních architektonických prvků, je to kampus se vším všudy. Jak se ale z nemocničního areálu stane univerzita pro několik tisíc studentů?

Abychom to zjistili, musíme se vrátit na úplný začátek - tedy do roku 1893. Ústí nad Labem tehdy zažívalo rapidní průmyslový rozvoj, kdy se městská populace během třiceti let téměř zčtyřnásobila. Přirozeně tak začalo potřebovat moderní nemocnici, která začala růst v nové městské části Klíše.

Nemocnice pak v dalších letech rychle rostla. Přibyl pavilon chirurgie, tuberkulózní a infekční pavilon, nemocniční kaple i další stavby, a areál se tak postupně rozrostl na několikanásobek své původní rozlohy.

I tak ale na přelomu tisíciletí přestával stačit a některé budovy začínaly chátrat. Nakonec se rozhodlo, že se nemocnice přesune na nedaleký Bukov a původní areál zůstal opuštěný. Záhy ovšem přišel nápad, že by zde mohla sídlit univerzita. Slovo dalo slovo a v roce 2003 se univerzita, město a nemocnice dohodly. O tři roky později byl areál v dezolátním stavu předán a na řadu přišel přerod v univerzitní kampus.

„Byla to velká statečnost bývalého pana rektora Havla. Nikdo dopředu nevěděl, co přetvoření tak rozlehlého brownfieldu v univerzitní kampus bude obnášet – většina budov byla v opravdu špatném stavu,“ popisuje tisková mluvčí univerzity Jana Kasaničová.

„Dostali jsme obrovskou příležitost. Za symbolickou korunu získat tak rozsáhlý prostor v centru města, který nám umožnil se všestranně rozvinout a centralizovat,“ dodává.

Přestavba starého nemocničního areálu probíhala ve třech hlavních etapách rozložených do dvaceti let. První etapa mezi lety 2006 a 2008 se soustředila na rekonstrukci pavilonu interny B pro Fakultu umění a designu a severovýchodní křídlo kampusu. Ve druhé etapě přišly na řadu budovy v Klíšské ulici a následně se pozornost přesunula do centrálního prostoru kampusu, kde postupně vznikly auly, sály, Vědecká knihovna i rektorát – a jako poslední, nejnákladnější kus skládačky přibyla v roce 2020 budova Centra přírodovědných a technických oborů.

„Oproti jiným brownfieldům byla velká výhoda, že tady byla původně nemocnice – to znamená jeden majitel. Většina revitalizací brownfieldů skončí na tom, že je území rozdrobené mezi spoustu vlastníků. Tady jsme převzali prostor celý,“ vysvětluje prorektor pro internacionalizaci Pavel Raška. Přestavba v průběhu dvaceti let stála zhruba dvě miliardy korun.

Univerzita přitom zachránila celou řadu historických budov – od budovy Filozofické fakulty, která vznikla přestavbou bývalého tuberkulózního a infekčního pavilonu, až po nemocniční kapli, kterou dodnes využívá ekumenická studentská komunita.

Ne vše ale šlo hladce, areál byl sám o sobě komplexní a vyžadoval také komplexní renovaci. Nejvíc se to projevilo u pavilonu A – jedné z architektonicky nejcennějších budov celého areálu, kde sídlila chirurgie. Univerzita totiž stála před těžkým rozhodnutím – zachovat historickou budovu, nebo ji nahradit novostavbou, která by lépe vyhovovala potřebám moderních laboratoří?

Rozhodování nakonec usnadnilo ministerstvo kultury, které se v roce 2013 rozhodlo budovu nezařadit mezi kulturní památky. Univerzita se poté, mimo jiné i kvůli čerpání dotací, rozhodla pro variantu nové výstavby a vypsala architektonickou soutěž, kterou vyhrál ateliér Pelčák a partner architekti. Nová budova alespoň tvarem půdorysu do písmene L odkazuje na podobu původního pavilonu.

Oříškem byla také Vědecká knihovna, pro kterou v areálu už nezbylo místo, a tak ji univerzita doslova zvedla do vzduchu. Dnes se vznáší na vysokých pilotech nad jednou z původních budov.

Podzemní tunýlky, které dnes procházejí svahem kampusu, sloužily nemocnici jako protiletecké kryty a později jako sklad materiálu. Když je chtěla univerzita po převzetí areálu upravit, narazila na nečekanou překážku – ochránci přírody v nich objevili kolonii netopýrů. Rekonstrukce se tak musela odložit, dokud si netopýři sami nenašli nový domov. Až poté mohla univerzita tunýlky upravit a využít svažitý terén i k vybudování venkovního amfiteátru, který dnes patří k nejoblíbenějším místům kampusu.

Dnes je z bývalého nemocničního areálu živý, otevřený kampus, kam chodí nejen studenti. V létě se v amfiteátru koná pravidelné promítání Filmové léto, na centrálním náměstíčku se pořádají happeningy, festivaly a majáles, některé budovy dokonce zdobí murály od místních absolventů.

„Je to otevřený kampus, což je asi to, co jsme od začátku chtěli. Dřív byla velká část areálu obehnaná plotem nebo zdí. Teď je areál skutečně přístupný jako veřejný park,“ doplňuje Raška.

Přes den tu potkáte děti z příměstských táborů nebo z nově otevřené dětské skupiny, večer se po trávnících prohánějí zajíci. A „bydlí“ zde dokonce jedna ústecká legenda - slonice Kala, tedy lépe řečeno její kostra, která stojí v budově Centra přírodovědných a technických oborů (CPTO) hned vedle kavárny.

Univerzita, která letos slaví 30 let své existence, ale s rozvojem kampusu nekončí. V rámci projektu RUR – Region univerzitě, univerzita regionu – připravuje krajinářskou koncepci a plán udržitelné mobility, které by měly určit, jak se bude celý areál v příštích letech dál proměňovat. Nejblíže realizaci je Environmentální centrum, které by mělo v jednom z rohů kampusu vyrůst do konce příštího roku: samoudržitelný dům se sadem a užitkovou zahradou, kde se studenti i děti z okolí budou moci učit, jak funguje udržitelné hospodaření.