Mrtví v bytech a přeplněné márnice. Evropa prohrává boj s vedry

Francouzské úřady už v neděli hlásily, že v zemi od minulé středy zemřelo asi o 1000 víc lidí, než je pro danou část roku běžné. Počet lidí, kteří zemřeli ve svých domovech, se v zemi zvýšil o 40 %. Márnice v Paříži jsou přeplněné. Některé nemocnice ve Velké Británii vyhlásily kvůli „výjimečnému tlaku“ kritickou situaci. Rekordní počet volání na tísňovou linku hlásila i Belgie a o mimořádném počtu kolapsů z vedra informovala třeba i pražská záchranka.

Tyto střípky informací o dopadech nedávných veder na lidské zdraví v Evropě jsou nepochybně jen špičkou ledovce skutečného rozsahu škod. Už při pohledu na zaznamenané teplotní rekordy je totiž zřejmé, že minimálně pro část evropských států šlo o nejhorší vedra ve známé historii. O něco slabší vlny přitom v posledních letech v Evropě připravily o život pokaždé desítky tisíc lidí.

Ani tentokrát tomu nejspíš nebude jinak a vzhledem k rekordním teplotám může být bilance dokonce ještě horší. Nejvyšší zaznamenané teploty však nemusí automaticky znamenat i nejvyšší počet obětí, protože Evropa je dnes proti vedrům podstatně odolnější než dříve. Můžeme tak doufat, že letošní teplotně rekordní vlna nepřekoná tragický rok 2003, kdy podle odhadů zemřelo přibližně 70 tisíc Evropanů.

Celkový trend je však nepříznivý. Přijatá opatření sice pomáhají, jenže vlny veder jsou nejen intenzivnější, ale i častější. Výsledkem je, že z dlouhodobého hlediska kvůli horku umírá stále více Evropanů.

Začněme tím pozitivním. Po katastrofálním roce 2003 dostala Evropa lekci, ze které se nepochybně v mnohém poučila.

Jak moc to pomohlo, přesně vyčísluje například studie z roku 2024, která hodnotila úmrtnost spojenou s vedry o rok dříve. Vyšlo z ní, že v roce 2023 se dá vedrům napříč Evropou připsat 47 tisíc nadbytečných úmrtí. Kdyby ale byla Evropa vůči vedrům stejně zranitelná jako byla o 20 let dřív, mrtvých by podle odhadu bylo až o 80 % víc.

Nejvíc obětí bylo v daném roce odhaleno v Itálii (12 743), Španělsku (8353) a Německu (6376). V přepočtu na počet obyvatel na tom bylo nejhůř Řecko. Přehled všech zemí včetně rozdělení podle pohlaví nabízí následující mapa:

Studie už neříká, jaká opatření a změny za to mohou a jakou měrou. Podle hlavní autorky Elisy Gallové z Institutu pro globální zdraví v Barceloně to nebylo možné, protože k tomu není dost dat.

V epidemiologických studiích zabývajících se vedrem to není žádná výjimka. Efektivita adaptačních opatření je i přes opakované pokusy o její zmapování z velké části záhadou, protože jich vždy působí celá řada současně a neexistuje spolehlivý způsob, jak z jejich vzájemného působení oddělit vliv jednotlivých opatření.

Za zásadní je obecně považován například dopad zavádění varovných systémů. Jak to ale ověřit a přesně vyčíslit vliv, když vedle toho souběžně dochází například i k rozšiřování používání klimatizací, zlepšování připravenosti nemocnic a proměňuje se i vnímání lidí, kteří k varování mohou přistupovat s různou mírou vážnosti i čistě podle vlastních životních zkušeností?

Zdá se, že je to skoro neřešitelný rébus. Detailně se touto problematikou zabývala například tato loni publikovaná studie, kterou vedl český vědec Aleš Urban. Ani z té však bohužel žádný konkrétní a ověřený recept na boj s vedry nevyplynul. A to i přesto, že vědci cíleně srovnávali země, které volily různé přístupy. Potvrdilo se tak jen to, že opatření pomáhají, ale jejich konkrétní podoba neměla na výsledek velký vliv.

„Myslím si, že nejdůležitějším opatřením je stanovení jasných akčních plánů pro nejzranitelnější skupiny. Zajistit chlazení (pasivní či aktivní) budov, jako jsou nemocnice a domovy seniorů, a dostat k těmto lidem informaci o možnosti ochladit se ve veřejných budovách. Důležitá je zde i role rodiny,“ řekl k tomu Urban. Problém s vyhodnocováním efektivity jednotlivých opatření podle něj navíc prohlubuje i to, že není dobrý přehled o tom, jak se v kterých regionech liší implementace od oficiálního plánu.

Velmi podobný názor na nejpotřebnější opatření má i environmentální epidemiolog Tomáš Janoš, který se rovněž zabývá výzkumem úmrtnosti na vedro. „Některé státy během veder zavírají některé instituce, aby to ještě víc podpořily. Například v Barceloně už existuje evidence zranitelných lidí a před vlnou veder za nimi vyráží dobrovolníci s informačními letáky a nabídkou pomoci,“ popsal vědec konkrétní příklady.

Evropské státy se tedy snaží – a ne marně – ale zvyšování počtu obětí na vedro nezvládají zamezit.

Podle letošního vydání vědecké studie Lancet Countdown, věnované dopadům změny klimatu na lidské zdraví, měřitelně narůstá počet úmrtí souvisejících s vedrem v téměř celé Evropě. Průměrný roční nárůst v poslední dekádě činí 52 úmrtí na milion obyvatel. Pro srovnání: Je to zhruba desetinásobek průměrného ročního počtu dokonaných vražd na milion obyvatel v Česku nebo přibližně desetina počtu úmrtí na nemoci trávicí soustavy.

Problém je v tom, že Evropa sice má opatření, která snižují počty obětí veder nejspíš až o desítky tisíc za jedno léto, ale tento pokrok zároveň smazává klimatická změna.

Velmi jasně to vidíme v posledních rekordně teplých letech. Již jsme zmínili, že v roce 2023 zemřelo 47 tisíc lidí, o rok dříve to bylo dokonce přes 60 tisíc (studie uvádí 62-68 tisíc) a v roce 2024 opět přes 60 tisíc. Rekord z roku 2003 tedy sice překonán nebyl, ale jen těsně. A protože následovala tři mimořádně horká léta za sebou, jejich celková bilance byla mnohem horší než v kterémkoli tříletém období první dekády tohoto tisíciletí.

Pro rok 2025 zatím nejsou publikované žádné souhrnné studie. Odkázat nicméně můžeme na jednu rychlou atribuční studii, která odhadla počet mrtvých ve 12 evropských městech během červnových veder a vyčíslila i vliv změny klimatu. Její výsledky shrnuje následující graf:

Z celkové bilance vyplývá závěr, který se v debatě o změně klimatu často přehlíží – růst škod nezpůsobuje jen to, že vedra jsou s časem stále intenzivnější, ale zejména fakt, že jsou častější a delší.

Evropa zažila všechny nejteplejší roky známé historie po roce 2020 a z první desítky nejteplejších let všechny přišly až po roce 2007. Počet dní s varováním před extrémním horkem se v Evropě podle Lancet Countdown od 90. let zvýšil o 318 %.

Nejvíc se změna projevuje u extrémního tepelného stresu, viz třetí slide grafu:

Porovnání situace v Evropě se zbytkem světa je komplikovanější, než by se mohlo zdát.

Na první pohled to sice vypadá, že jsme na tom hrozně a že je až nepochopitelné, jak mohou být západní bohaté státy na vysoké teploty tak špatně připravené. Takový dojem by člověk mohl snadno získat například z následující mapy, která pochází ze studie o globální úmrtnosti spojené s vedry v letech 2000-2019.

Obraz Evropy vypadá podobně tragicky jako třeba části Indie, kde někdy panují i ta největší a nejnebezpečnější vedra spojená s vysokou vlhkostí, ve kterých člověk doslova nemůže existovat, a dokonce ještě hůř než v Africe (částečně to je nejspíš posíleno už tím, že z Evropy byla dostupnější data a jinde se muselo víc extrapolovat, přičemž právě v Africe nejvíc a autoři na to sami upozorňují).

Když se ale podíváme na mapu z jiné studie, která se zaměřuje na to, jaký podíl mají vedra na celkové úmrtnosti, dostaneme úplně jiný obrázek.

Tento ukazatel totiž už není ovlivněn vysokým průměrným věkem evropské populace, jinými slovy odstraňuje zkreslení způsobené tím, že v Evropě ve srovnání se zbytkem světa každý rok zemře v poměru k velikosti populace mnohem víc lidí.

Jak můžete vidět, z této perspektivy je na tom Evropa sice pořád hůř než například USA, ale už ne tak dramaticky, jak by se mohlo zdát.

Tato skutečnost se přitom nezřídka zcela pomíjí v aktuální debatě o rozdílech na obou stranách Atlantiku, která se navíc často omezuje jen na téma rozšířenosti klimatizace a možných důvodů, proč má v USA klimatizaci 90 % domácností, zatímco v Evropě asi jen 20 %.

Odpověď je mimochodem dost komplikovaná. Pravděpodobně jde o kombinaci historických, strukturálně-ekonomických i kulturních faktorů. Evropské domy jsou často starší, takže instalace klimatizace v nich bývá technicky i legislativně složitější. Ve Spojených státech navíc k jejímu širšímu rozšíření mohou přispívat i dlouhodobě nižší ceny elektřiny.

Kulturní rozměr zajímavě popsal pro časopis Atlantic novinář Thomas Chatterton Williams, který žil střídavě v USA i ve Francii – Američané podle něj nekomfortní vedro v interiérech berou jako „selhání infrastruktury“, Evropané ho mnohem častěji naopak vnímají víc jako „součást života“.

Tato diskuze je určitě namístě, ale neměli bychom zapomínat, že klimatizace je jen jednou částí o hodně širšího příběhu. Jak velká část to je, přitom nevíme, a je tomu tak ze stejných důvodů, co už jsme jednou popsali – vliv rozšířenosti klimatizací se nedá dobře odlišit od ostatních opatření.

Samozřejmě je klidně možné, že větší rozšíření klimatizací hraje nezanedbatelnou roli i ve zvyšování odolnosti Evropy – přesná čísla o vývoji rozšíření nemáme, ale například víme, že spotřeba energie k chlazení domácností se napříč 19 evropskými zeměmi podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) jen za období 2010-2019 ztrojnásobila.

Trend je vítaný a experti na veřejné zdraví se jasně shodují, že klimatizace by určitě měly být ideálně ve všech domovech důchodců, nemocnicích, pečovatelských domech a všude, kde se často pohybují zástupci nejzranitelnější skupiny.

Celý problém ale klimatizace nevyřeší. Ne všichni si ji mohou dovolit a její provoz spotřebovává velké množství elektřiny. V zemích závislých na fosilních palivech to znamená další emise skleníkových plynů, a tedy i prohlubování samotné klimatické změny, i když v Evropě se situace díky čistší výrobě elektřiny rychle zlepšuje. Klimatizace navíc odvádějí teplo do okolí, takže jejich masové používání zhoršuje efekt městských tepelných ostrovů.

Dalším přehlíženým důvodem, proč je na tom Evropa hůř než USA, jsou mimochodem i samotné teploty, respektive fakt, že žijeme na nejrychleji se oteplujícím kontinentu.

„Je zde nejvýraznější nárůst četnosti a intenzity těchto teplotních extrémů, tudíž i ta schopnost adaptace/aklimatizace je v Evropě horší než v jiných oblastech,“ řekl k tomu Urban, ač i on uznává, že nějaký vliv rozdíl v rozšířenosti klimatizace jistě má.

„Klimatizace určitě bude hrát roli a bude tvořit část příběhu, ale nepřisuzoval bych jí tu největší. Z mého pohledu to bude hlavně starší populace v Evropě,“ míní také Janoš.

Jak velký problém vedra představují pro Česko?

Jak už prozradila mapa ze studie o roce 2023, tuzemsko určitě nepatří mezi nejohroženější země. Dlouhodobá konzistentní datová řada počtu úmrtí neexistuje, ale víme, že například v roce 2023 podle odhadu zemřelo v republice 361 lidí a v roce 2024 bylo obětí 544. Studie čistě o Praze z roku 2022 také potvrdila, že počet mrtvých způsobený vedry se kontinuálně zvyšuje – v hlavním městě stoupl mezi lety 2010 až 2019 na dvojnásobek průměru předchozích tří dekád.

I v Česku nepřekvapivě nejvíc umírají starší lidé a studie také potvrdily (1,2), že významně více umírají ženy než muži. Nejohroženější jsou rozvedené ženy. Z nějakého důvodu dokonce citelně víc než vdovy a svobodné ženy, zatímco u mužů jsou nejohroženější skupinou starší vdovci.

Mohlo by se zdát, že tady jsme se dostali na úroveň bezvýznamných kuriozit, ale jde o statisticky významné rozdíly, které nám naznačují, že počet mrtvých mohou ovlivňovat i nejrůznější socioekonomické faktory.

V debatě o problému někdy zaznívá připomínka, že o hodně víc úmrtí v Evropě než vedra způsobuje chlad. Je to pravda, ale nijak to nesnižuje váhu desítek tisíc úmrtí napříč Evropou ročně.

„Zatímco efekt vln veder je náhlý a způsobuje okamžitý nárůst úmrtí, vliv nízkých teplot je spíše nepřímý. Nesouvisí ani tak s extrémně nízkými teplotami, ale s obecně zimním počasím, které je příhodné pro šíření respiračních infekcí typu chřipky, snížené imunity díky slabšímu slunečnímu záření a podobně,“ dodal Urban.

Poměr se navíc postupně mění a obětí veder bude stále přibývat. Dění posledních let proto skutečně musíme brát jako „generální zkoušku“ před ještě teplejší budoucností, jak nedávno prohlásil šéf evropské sekce Světové zdravotnické organizace (WHO) Hans Kluge.