Článek
Diskuze o globálním oteplování a klimatické změně je důležitá. Ale pojďme na ni na chvíli zapomenout – je ostatně plná omylů a nedorozumění. Místo toho se podíváme na to, co říkají o měnící se teplotě data lokální, česká, přímo z vašeho nejbližšího města.
Vycházíme z otevřených dat poskytovaných Českým hydrometeorologickým ústavem. Pro každé město používáme denní naměřené maximální teploty. Některé meteorologické stanice poskytují data dále do historie (například pražské Klementinum měří teplotu každý den od roku 1775).
Měření teploty je samozřejmě ovlivněné umístěním, nicméně v tomto případě je pro nás důležitá především konzistence: teplota je měřená celou dobu na stejném místě.
Za jeden život se počet horkých dní zdvojnásobil
Ve vzpomínkách se lidem snáze vybavují extrémy. Proto si někdy pamatujeme intenzivní vedra ze svého mládí, jako by to bylo včera. Ale pokud chceme skutečně posoudit, jak se změnil počet horkých dní během našeho života, je lepší vycházet ze skutečných a ověřitelných dat.
Měření jasně ukazuje, že počet horkých dní postupně roste ve všech českých krajských městech. Existují samozřejmě lokální extrémy, které se trendu vymykají – třeba v Hradci Králové byl rok 1947 s počtem 34 tropických dní zatím nejteplejší – ale celkový trend je jasný a projevuje se bez ohledu na místní odlišnosti.
Z dat je patrné, že nárůst horkých dní se týká i výše položených měst. V Liberci se například počet dní nad 25 stupňů celsia od roku 1960 skoro zdvojnásobil. Počet tropických dní (nad 30 stupňů) se pak v řadě měst dokonce přibližně ztrojnásobil.
Vysoké teploty rostou rychleji než průměr
Při analýze dat – ale i při obyčejném pohledu na teploměr – narazíme na na první pohled rozporuplný fenomén. Zatímco nárůst průměrné teploty o několik desetin stupně je pro většinu lidí naprosto abstraktním pojmem, opravdu horký den si umíme velmi dobře představit. Počet horkých dní ale stoupá rychleji, než by napovídal nárůst průměrné teploty.
Není to tedy tak, že by přibývala jen extrémní horka, ale zbytek léta by zůstal „jako vždycky“. Pohled na tvar histogramu (grafu, který ukazuje, jak často k něčemu dochází) je v tomto případě poměrně jednoznačný.
Ve všech městech, která jsme analyzovali, sledujeme stejný příběh: Počet horkých dní nad 30 stupňů je vyšší, a dní, kdy maximální teplota nepřekročí 20 stupňů, naopak ubývá. Co bývalo výjimkou, stává se normou. Celý „zvon“ se posunul doprava, k vyšším vedrům.
Normální léto se posouvá do tropů
Ano, horké dny bývaly v létě vždycky. Jenže zatímco dříve šlo o výjimku, nyní se horké dny stávají „novým normálem“. Průměrná teplota sice stoupla „jen o 1,5 stupně“, počet horkých dní tím však narostl dvojnásobně.
Až tedy budeme – při aktuální, nebo příští vlně veder – vzpomínat, kdy jsme podobná horka zažili, čím dál méně budeme muset lovit v minulosti. Většina rekordů se bude datovat do aktuální dekády. Normál se posunul. Počet horkých dní to ukazuje srozumitelněji, než průměrná teplota.
Ano, i dříve byly horké dny a horké roky. Ale v poslední době se počet horkých dní koncentruje a – díky posunu průměru, ke kterému došlo ve všech městech – nastává téměř každý rok poslední dekády „výjimečně horké léto“, kdybychom to měřili dřívějšími standardy.
Dříve byla rekordní vedra často lokální záležitostí. Třeba rok 1947 byl rekordně teplý, ale jen pro čtyři města ze 13. Nyní zasahují rekordní vlny horkých dní celou Českou republiku.
I kdybyste pochybovali o tom, že probíhá globální oteplování, to lokální oteplení zpochybňovat nelze. Každý graf by se u takového pokusu červenal.
