Článek
Kdo chce dobrou výbavu do diskuzí o potřebnosti veřejnoprávních médií (a čeká nás jich ještě dost), měl by si poslechnout šéfku Švédského rozhlasu Cillu Benkö. S kolegy z Prahy si povídala 20 minut a říkám vám: Pusťte si to celé.
Rozhlasová veteránka nejenže mluví jak kniha o souvislostech financování a smyslu své práce. Upozorňuje také na věc, která v kontextu zdejšího boje o podstatu může znít jako jednotlivost, ale je velmi důležitá a praktická.
Švédsko o svůj rozhlas pečuje mimo jiné proto, aby se na něj šlo spolehnout ve stavu ohrožení. Až všechno klekne, ať už kvůli živelní pohromě, nebo zásahu cizích vojsk, rádiové vlny mají dobrou šanci vydržet. V krizi bude platit dvojnásob, že je po nich třeba poslat spolehlivé informace – ne vládní propagandu.
Jako by šlo o hlas z úplně jiné civilizační dimenze. Jinde se přemýšlí, co přidat, u nás, co ubrat. Co jiní chápou v nejisté době jako investici do civilní obrany, je v Česku předmětem vládou řízené destrukce.
A je-li řeč o odolnosti vůči vnějším hrozbám, tak rozhovor přichází shodou okolností v dokonalou dobu. Místo věcné analýzy, na co všechno v rámci obranyschopnosti myslet, má Česko před výroční poradou se spojenci jedinou starost – kdo půjde v Ankaře na recepci.
Ve Švédsku stát a armáda s rozhlasem počítají jako s prvkem národní bezpečnosti. Existují na to zákony a postupy, jak vysílání zajistit a co pro jeho spolehlivost udělat. Nově, v reakci na ruskou agresi na Ukrajině a jeho hrozby směrem do Evropy.
V praxi to znamená držet síť regionálních zpravodajů v terénu, protože bez nich ověřené informace nebudou. Investovat do záložních vysílacích systémů, do odolné mobilní aplikace pro krizové zpravodajství, do ochrany celé vysílací infrastruktury proti kybernetickým útokům.
Nebo do staré dobré analogové sítě – protože ta jde naladit i bez proudu, až mobily a počítače zhasnou. I proto už před dvěma lety dostali Švédové domů brožurku „Om krisen eller kriget kommer“ (Když přijde krize nebo válka), kde se mimo jiné píše, že je dobré mít v záloze tranzistorové rádio na solární panel. (Benkö na jiném místě ze stejných důvodů lobbuje za zachování klasických FM přijímačů v autech).
„Zároveň musíme zajistit, že pokud se nebudeme moci dostat do hlavní budovy a vysílat odtud, budeme schopni vysílat z jiného místa. To všechno znamená velmi rozsáhlé investice,“ slyšíme od švédské manažerky pevným hlasem, jako dělaným do války, na vlnách Českého rozhlasu.
Ano – Vlny! Vždyť to přece sami známe, máme o tom stejnojmenný filmový hit o obraně rádia před okupanty v roce 1968. Ale nedbáme. Volíme vládu, která „nemá válku v programu“ a na adresu médií veřejné služby lidu podsouvá myšlenku, že je vlastně ani nepotřebuje.
I k tomu má paní Benkö pádnou poznámku. Že nestačí jen investice do reportérů, drátů a vysílačů, ale že součástí odolnosti je i obsah. Proto vysílání musí zůstat i v těžkých časech svobodné. Stát sice má zákonem daný prostor, jak rozhlas v krizi využít, ale zpravodajský obsah musí zůstat v rukou nezávislých profesionálů.
Zkušenost z Ukrajiny je jasná. „Rusové chodili od domu k domu a tvrdili lidem, že jejich prezident kapituloval a válka skončila. Lidé si ale mohli pustit místní rozhlas a zjistit, že to není pravda. Byl to jediný způsob, jak se k nim dostávaly ověřené informace. To vrchní velitel švédských ozbrojených sil velmi dobře chápe, proto naši práci silně podporuje. Zároveň si je dobře vědom toho, že pokud by se z nás během války stalo státní médium, lidé by nás přestali poslouchat,“ přibližuje šéfka Sveriges Radio – s argumentem, že armáda hájí nezávislá média, aby nebylo pochyb, že nemá v úmyslu je ovlivňovat.
Ať jsme fér, i ve Švédsku se šetří. Benkö varuje, že všechny nové bezpečnostní nároky nezvládne zaplatit a současně udržet všechna pracovní místa pro novináře. Skandinávský model financování, kterého mají zdejší vládní činitelé plnou pusu, je ale opět úplně někde jinde než to, co se valí na nás.
Švédský rozhlas má přímý nárok na peníze ze speciální rádiové daně. Každý platí jedno procento z příjmu, maximálně v přepočtu 2600 českých korun ročně. Peníze sice jdou přes státní rozpočet, ale nesmí se použít na nic jiného. Švédský rozhlas má ze zákona garantovaný rozpočet na osm let dopředu, aby politici neměli přes určování přídělu peněz z roku na rok páku, jak si vynutit krotkost. Benkö také musela propouštět, ale ve stejně lidnaté zemi má její instituce 3,6krát větší rozpočet, než jaký chystá Babišova vláda pro Český rozhlas. To daleko přesahuje náskok v kupní síle.
Ale poslechněte si to sami. A řekněte mi – proč si to děláme, že nejsme jako Švédové?
