Článek
„Program válka, Ukrajina, to si pletete s Fialovou vládou. My to nemáme v programovém prohlášení. Náš program je každodenní život českých spoluobčanů,“ řekl premiér Andrej Babiš (ANO) v předvečer čtyřletého výročí války na Ukrajině.
Odstartoval tím sérii prohlášení vládních činitelů, která zaplnila regály pomyslné ukrajinské cukrárny. Základní zboží dodal předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD), který, stoje před dvěma (!) českými vlajkami, slavnostně krátce odrecitoval, že na žádném úřadě v gesci jeho strany nevisí ukrajinská vlajka, čímž „dál plníme předvolební slib!“
Andrej Babiš - a další zástupci jeho hnutí - se v den výročí vrátil k míru. „Nesmyslná válka trvá už čtyři roky,“ napsal šéf vlády „a o míru se téměř nesmělo mluvit“. „To se změnilo až s prezidentem Trumpem,“ - premiér opravdu chce do Bílého domu -, „o podmínkách míru se jedná a já doufám, že brzy skutečně nastane,“ pokračoval Babiš.
Kdo chtěl něco víc patetického, mohl se nasytit u poslance za ANO Patrika Nachera, který svoji deklamační sérii („Zabíjení, mrzačení, utrpení, strádání, vyhánění z domovů, ničení, destabilizace geopolitického prostředí a další navazující problémy“…) zakončil větou „věnujme naši tichou vzpomínku obětem války, která již přinesla tolik zla“. Plus samozřejmě emotikon černého srdce.
Ministryně financí a Nacherova stranická kolegyně Alena Schillerová nepokrytě sáhla po Vyšších Silách a dala se na modlení: „24. února 2022 ráno nám bylo úzko. Díky statečným Ukrajincům už čtyři roky vidíme, že odvaha a solidarita mají smysl. (…) Modlím se za konec zabíjení.“ A emotikon prosebně sepjatých rukou za tečkou.
V podvečer pak vládní vzpomínání završil šéf diplomacie Petr Macinka (Motoristé) projevem na půdě OSN. Obrátil se v něm na (nepřítomného) ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova a vyzval ho k zastavení války, protože „invaze nikdy není oprávněná, rakety nejsou argumentem“.
Solidarita minus 21 miliard
Pozorovatel českého dění z toho musel mít vír v hlavě a ptát se, co ve vztahu k Ukrajině vlastně platí. Nejeden diskutující na sociálních sítích ostatně žertoval, že máme dva Macinky, dvě Aleny Schillerové, protože jinak se to nedá vysvětlit.
Ve všech prohlášeních se přitom dá vystopovat společný jmenovatel. Přesně, jakkoli zároveň absurdně, ho definoval Andrej Babiš svým pondělním výkopem o tom, že válku na Ukrajině „nemá vláda v programovém prohlášení“.
Současná koalice se jednoduše rozhodla dělat, že konflikt neexistuje; rozhodla se ignorovat realitu, kterou nastolila a dnes a denně nastoluje ukrajinská válka.
Pokud by to tak nebylo, pokud by realitu přijala, ministryně financí by nemohla slova o tom, že „odvaha a solidarita mají smysl“, podepřít škrtem 21 miliard pro obranu. Babiš by se už teď hlásil o roli zprostředkovatele míru a ministr Macinka by svůj rétoricky působivý, ale obsahově prázdný projev doplnil o to, co hodlá česká vláda dělat, aby Lavrova přiměla uznat, že „invaze nikdy není oprávněná, rakety nejsou argumentem“.
Babišova koalice jako by se inspirovala novinářskou nadsázkou, že čím víc je historka v rozporu s relevantními fakty, tím hůř pro fakta. Tedy, čím víc je realita v rozporu s cíli koaličních stran, tím hůř pro realitu.
Ve skutečném životě, jak známo, to takto nefunguje. Tady nám hrozí reálná ztráta svobody a suverenity, když Rusko nebude zastaveno. Tady riskujeme ztrátu spojenců, pokud sami nebudeme nic dávat, tady hrozí nekontrolovaná migrace na naše území, když Ukrajina padne.
A stane se to, i když to vláda nebude mít v programovém prohlášení.
