Bučeli na něj, že je černý přivandrovalec. Teď mu Mexiko leží u nohou

Už je to pětadvacet dní, kdy na mistrovství světa všechno odšpuntoval. Z pravého nártu vypustil tak prudké torpédo, že Ronwen Williams, brankář Jihoafrické republiky, ani nestačil sklapnout nohy. Míč mezi nimi profrčel do sítě a Mexiko v premiérovém utkání turnaje slavilo svůj první gól.

Autor? Julian Quiñones, chlapík se zapletenými copánky a dost přísným kukučem. Dosud se nezastavil a vášeň, kterou v Mexiku zažehl, se snad stokrát znásobila. Má to být on, kdo sestřelí Anglii v osmifinále. Znovu na Aztéckém stadionu, který bude narvaný k prasknutí. V noci na pondělí od dvou hodin ráno českého času.

„Myslím, že jsme dostatečně sebevědomí. Můžeme to dokázat. Chceme dojít co nejdál. Klidně až na vrchol. To je náš cíl,“ oznámil Quiñones do novinářských diktafonů.

Kdy jindy, když ne teď?

Mexiko během čtyř zápasů nedostalo ani gól, pro každého soupeře je až nechutné, odhodlané a poctivé. Nevynechá jediný souboj bez dohrání. Rve se o každý míč. Nezřídka to vypadá, že hraje snad ve dvanácti hráčích, jak extrémně je motivované. A vpředu má dvě žihadla, která bodají do slabin. Raúl Jimenez je známá firma. Pětatřicet let. V reprezentaci 47 gólů, jen o pět méně než rekordman Javier Hernández, který svým pištivým hlasem komentuje světové zápasy pro americkou stanici Fox Sports.

Jimenez má pro novou sezonu podepsanou smlouvu ve Wolverhamptonu. Poznáte ho podle vířivého pohybu, nekompromisního zakončení a ochranného štítku na pravém spánku, což je památka na hrůzostrašné zranění. V listopadu 2020 se v hlavičkovém souboji srazil s Davidem Luizem z Chelsea. Utrpěl frakturu lebky, ze hřiště ho odnášeli v bezvědomí a s krvácením do mozku. Lékaři zpětně tvrdí, že jen blesková operace mu zachránila život.

Varovali ho, ať se k fotbalu nevrací, protože je to příliš nebezpečné, ale prosadil si svou. Půl roku trénoval sám a po osmi měsících hrál. Mexiko miluje hrdiny.

Julian Quiñones je ovšem ještě silnější příběh. V březnu 1997 se narodil v zapadlém městečku Magüí Payán na jihu Kolumbie, nedaleko ekvádorských hranic. „Byli jsme ztracení v čase. Vzpomínám na to hodně nerad,“ říká.

Se třemi mladšími sestrami vyrůstal v extrémní chudobě.

Tam, kde se nelegální těžba zlata mísí s laboratořemi na kokain.

Tam, kde si drogové gangy vyřizují účty se samopaly na ulicích.

Tam, kde násilí a smrt už nikoho moc nepřekvapí a svět to nepobuřuje, hrůz je příliš moc na to, aby se ještě veřejně řešila jedna zapadlá kolumbijská oblast. Z toho všeho pramení, že se Quiñones někdy choval jako spratek.

Byly dny, kdy doma neměli co jíst. Tak se sbalil a šel si čutat na ulici, kde podstupoval nekonečné souboje. Hladový, nicméně zažraný do fotbalu. Vůbec nemyslel na to, že by si jím jednou mohl vydělávat, natož být slavný. Chtěl prostě vyhrát. Tady a teď. Protože druhý den se klidně mohl nachomýtnout do přestřelky a byl by konec všemu.

Čtyřicet let nevyhráli Mexičané na mistrovství světa jediný zápas ve vyřazovací fázi. Až Quiñones to zařídil. Ještě předtím uzemnil nebohou českou reprezentaci, která se nezmohla skoro na nic, a pak si počíhal na Ekvádor, načež ho spoluhráči uprostřed hřiště vyhazovali do vzduchu jako svého hrdinu.

Podruhé ho vyhlásili Mužem utkání a metropole Mexico City se až do rána opájela euforií. V bulvárech u pomníku Nezávislosti bylo podle odhadů milion lidí. Jaké šílenství by asi propuklo, kdyby sestřelil také Angličany?

K velkému fotbalu se přitom Quiñones dostal šťastnou náhodou. Do patnácti kopal na ulici naboso, protože na kopačky nebyly peníze. Co neukradl, to neměl. Když od rodiny utekl otec, máma Gloria vzala děti a odcestovala s nimi do Cali. Ne úplně do bezpečí, nicméně za lepší budoucností. Pracovala jako uklízečka, pomáhala v kuchyni, zaskakovala jako číšnice a energický Julian mezitím upoutal amatérský klub Futbol Paz. Byl to bod, ve kterém se všechno zlomilo. Kaskáda gólů přilákala mexický klub Tigres.

„Našel jsem velmi štědrou zemi, která mi umožnila, abych se mohl cítit doma. Krůček po krůčku jsem si Mexiko zamiloval. Přivítalo mě s otevřenou náručí a udělalo ze mě dobrého člověka,“ říká zpětně.

Ale nemyslete si, že šlo všechno strmě nahoru. V Tigres se moc neprosadil, musel odejít třikrát na hostování. To už mu bylo pětadvacet. Představa, že za další čtyři roky bude celosvětově uznávaný křídelník, multimilionář a mexický národní poklad, by tehdy hraničila s bláznovstvím.

V tradičních klubech Atlas a América se rozstřílel, takže mu přiletěla nabídka z mexické reprezentace. Pár týdnů po získání občanství pravil: „Mohl jsem hrát za Kolumbii, ale přišlo mi správné poděkovat za příležitost, která změnila život mně a celé mojí rodině. Mexiko mi otevřelo dveře, abych se stal tím, kým jsem dnes.“ V Mexiku si našel i manželku, půvabná Ana Gabriela je modelka a influencerka.

V březnu 2024 byl ovšem terčem rasismu. Na stadionu v Guadalajaře mu při zápase sprostě nadávali do černochů: ¡Puto negro! Quiñones, přivandrovalec s tmavou pletí, poslouchal bučení a opičí skřeky. Ani to mu nezošklivilo vztah k Mexiku. Nezastavila ho ani počáteční nedůvěra reprezentačního trenéra Javiera Aguierreho, který ho dlouho přehlížel. Však do mistrovství světa skóroval v národním dresu jen dvakrát. Na turnaji už třikrát!

„Nemyslím, že bych se dřív cítil odstrčený. Trenér měl právo dávat přednost jiným,“ řekl. „I to mi pomáhalo zůstat nohama na zemi. Připomínal mi, ať mu dokazuju, co jsem zač.“

Až na mundialu dostává tolik času, kolik si zaslouží. Když Mexičané rozehráli zrovna v Guadalajaře svůj druhý zápas proti Jižní Koreji, z tribun se neozývalo bučení, nýbrž láskyplný chorál: ¡Quiñones, hermano, ya eres Mexicano! Bratře, teď už jsi Mexičan!

Quiñones nikdy nehrál a zřejmě ani nebude hrát Ligu mistrů. Nikdy ho neměl na radaru žádný z evropských velkoklubů. Přesto z chudého kolumbijského kluka vyrostla osobnost, která v zeleném dresu straší soupeře. Největší porci sebedůvěry posbíral v saúdskoarabské lize, kam přestoupil z Amériky předloni za 16 milionů dolarů. Mimochodem, výnosnější obchod nikdy žádný mexický klub neudělal.

Al-Kadisíja si vybrala skvěle, koupila nemilosrdného fotbalového žraloka. Quiñones během 68 zápasů nasbíral 62 branek. V poslední sezoně dokonce získal Zlatou kopačku pro nejlepšího kanonýra soutěže. Za 33 gólů. Přitom Al-Kadisíja nepatří ani do první trojky tabulky. Quiñones kromě jiného zvládl třikrát hattrick a hravě překonal takové mistry jako Karima Benzemu, Matea Reteguiho, Ivana Toneyho nebo Yannicka Carraska. Dokonce i božský Cristiano Ronaldo na něj ztratil pět gólů.

Když si dáte dohromady, do jaké fazony se Quiñones dostal, na jaké vlně pluje celé Mexiko a v jak neúprosné nadmořské výšce se bude hrát, pak je jasné, že Angličany čeká v osmifinále ohromné peklo. Usmažit je v něm bude chtít i muž, kterému Mexiko pomohlo utéct z chudoby prostřednictvím fotbalu.